Vzpomínám, jak jsem v posledním ročníku na fakultě chodila cvičně učit do školy s rozšířeným cizojazyčným vyučováním, ale kromě němčiny jsem měla i hodiny ze svého druhého předmětu, češtiny, kterou jsem pak ale už nikdy v životě neučila. Bylo to v roce 1971, když už nastávala normalizace. Já používala stále na přípravy "antisocialistickou" knihu z roku 1968 "50 českých spisovatelů". která některé známé autory pěkně utírala a naopak, až už mě třídní z devítky prosila, abych to dětem tak nepodávala, že bude mít problémy. Ale v paměti mi utkvěla hodina v 7. třídě u 20 inteligentních dívek, kdy jsem učila Wolkera. Za nás to tak byly sociální balady U rentgenu nebo Balada o očích topičových, ale Wolker měl také úplně jinou krásnou tvorbu. Tak jsem to začala těm děvčatům vyprávět, a jak chodil na Svatý kopeček a jak miloval maminku a o jeho nemoci, až zvonilo a dívky byly unesené a nechtěly skončit. Na to nikdy nezapomenu, i když dnes už by to takovou třídu nezaujalo.

Já nechám rozvařit tvrdý chleba (pokud ho nedám do ZOO zvířátkům), pak ho propasíruji přes síto, už mám hustou polévku, do které přidám trochu rostlinného bujonu, sůl, nejlépe pažitku nebo zelenou petržel, trochu másla, nechám ještě trochu povařit a v závěru přidám vejce, buď ho vliju do horké polévky nebo ho předem uvařím a do polévky dám nakrájené na kousky. Jo, a tu chlebovou kaši, která neprošla sítem, jsem schopná sníst jen tak samotnou.

Přemýšlím, jestli si nedávám novoroční ani jiná předsevzetí proto, že vím, že je nedodržím, nebo proto, že nemám ráda omezení a život nám jich sám o sobě přináší víc než dost.

Krásná jako vždy. Nejen čas, ani já nedýchám, když ji čtu.

Díky za upozornění na termíny dobré pozorovatelnosti planet. Jsou to zajímavé informace.

Mám v rodině dva kozorohy, syna a zeťáka, ale jsou rozdílní jako voda a oheň. Zodpovědní jsou oba, to je dobře, jen život berou každý jinak. Jsem přesto ráda, že jsou sami sebou a mám ráda oba stejně.

Věrko, hezký a zvláštní příběh, ale nějak mi připadá, že je tohle příběh Věrky Žatecké.Nemýlím se?

Danuš, přeju to samé i Tobě a také zdraví,štěstí a tak...

Všechny gratulace už byly řečeny na stránkách i zde přede mnou,ale ještě jednou,všechno nej...nej...nej....k narozeninám

Děkuji za sebe,ale i za ostatní a přeji redakci úspěšný rok 2014.

Zuzko,dotýkáš se nás všech,ale jsi jako vichr z hor,žádný mořský vánek,teď myslím tvoji básnickou dokonalost.Díky.

Olinko,ty jsi takové sluníčko,ani si nedovedu představit,že jsi se jako taxíkářka hádala s tvým kolegou,ale jinak klobouk dolů,že jsi dokázala dělat takovou chlapskou práci,ale i za to,že o tom dokážeš tak hezky psát,já ti za to moc děkuji.

Stále žasnu nad přítomností. Někdy kladně, někdy záporně, ale žasnu! Díky, Jano.

Je to jako retro text ze Zlatých šedesátých, i když ve Vašem případě sedmdesátých. Líbí se mi to.

A moře tiše šumí, a Jitka mockrát děkuje, a Zuzka básnit umí, vždyť o tom přátelství prý je. A v očích slzy stojí a moře o tom ví, že ten,kdo se bojí, ten bývá poslední. Tak tobě díky Zuzko, za dárek srdeční, už vidím,jak tam stojím, ono se mnou a já s ním.

Krásná a pro mě inspirující.

Tak tohle je konečně článek s radami o potravinách, kterým stoprocentně fandím. Jsem ráda, že tu pan Stabla řekl, že mléko pro nás zdravé není, zatímco v nedávném článku, jak bojovat proti nachlazení, bylo mléko shledáno vhodným. Já ho už léta nepiju. Pokud mléčné výrobky, tak jedině občas zakysané, tedy pro mě bílý jogurt. Ale každý se samozřejmě řídí svými pocity a zkušenostmi.

U nás se sestrou bývá vždy počátkem léta problém s přepravou koček na venkov, všechny 3 se bojí jízdy autem. Jednou jsme zkusily dát kocourovi nějaký prostředek (půl tablety, a to správně podle váhy) od veterináře. Výsledek byl, že se choval jako po požití drogy Extáze, nestahovaly se mu zornice, bezhlavě běhal a skákal, až jsme měly strach, že zkolabuje. Takže takový prostředek už nikdy více!! Před lety jsme přišly takto o jiného kocoura, který se cestou do jižních Čech přehřál v autě, apaticky ležel a tamní veterinář mu píchl injekci na vzpružení (myslím Kodein), po které zvíře dostalo záchvat, kdy lítalo v kruzích a tlouklo se o zdi, chrčelo a lapalo po dechu, až se úplně uštvalo. Pak už mu nebylo pomoci. Všem, kteří by chtěli pěkně a bez obav uklidnit pejska nebo kočku, doporučuji jedině rostlinné Bachovy kapky první pomoci, zvané Rescue. I 15-letá plachá kočka Naděnka s nimi absolvuje v pohodě cestu k veterináři a ten se diví, jak je hodná. Je třeba je podat (tak 2-3 kapky) asi půl hodiny před nepříjemnou událostí.