Jani,byla jsi ideální manželka,připravit pohoštění a nezúčastnit se,to dokáže málokterá.

Helenko gratuluju,hlavně ať tvé lepší JÁ neusne na vavřínech,byla by to škoda.Vydrž,teď už víš jak na to...

Nedovedu si představit, že bych tolik let žila s vědomím, že jsem připravila o život spousty lidí a spoustě dalších ublížila. Třeba se aspoň bál toho, že bude odhalen. Ale takoví si asi hlas svědomí k tělu nepustí.

Pane Zdeňku, líbí se mi vaše "reality showing" poezie.

Pěkně jste to, jarmilko, napsala, ale musím se přiznat, že teď mě mnohem více trápí naše oškubaná malá zemička.

To mám radost! Vedro opravdu nemusim...

Přemýšlím, jestli by zrovna z tohoto patronství měla radost. Ale ta se možná ani radovat neuměla, nebo dokonce nesměla ...

Také bych se ráda podívala do vesmíru, ale určitě ne se současnou pozemskou technikou. Možná tam budu dřív než tito hazardéři. Naději na návrat budeme mít stejnou... :-)

Na ty se opravdu nedá zapomenout... Byla jsem měsíc vdaná a můj muž, absolvent VŠB, si musel odsloužit rok základní vojenské služby. 20. srpna jsem se vrátila z Pardubic, kde jsem ho navštívila, a pak už jsme se hodně dlouho neviděli...

Výherkyním blahopřeji a s chutí začínám nový soutěžní týden. Baví mě to.

Také přeji k svátku. :-)

Ivano,dnes je sice horké léto,ale Tvé povídání mě zaujalo a dovedu si představit tu hrůzu při synově nemoci i potom při Tvé.Jsi silná žena a přeju Ti teď už jen všechno dobré.

Růženko,to je krása - jsi šikulka.

Milá děvčata, ještě musím dodat, že po přečtení Libuščina postesknutí jsem byla ráda, že to nečtu jako mladá. Asi bych se k smrti vyděsila a bála se stáří. Trochu mě zarazil zdánlivě příkrý a nekompromisní "tón" Olinčina komentáře. Ale vzápětí se mi všechno hezky rozleželo v hlavě a bylo mi jasné, že to obě psaly s čistým svědomím, ale hlavně s vědomím toho, že tak "to" prostě je. Stárneme. No a co? S tím jsme se už narodily. Tělo prostě nemládne, ale to se vůbec netýká duše. Ta je mnohem, mnohem starší a na rozdíl od těla má možnost mládnout. Tak jí/si to dopřejme alespoň v myšlenkách. Ty jsou přece jen a jen naše.

Libuško, kdysi jsem dostala mail, že jedeme v pomyslném vlaku, do kterého nastupují a vystupují lidé a kratší, či delší čas s námi cestují - putují a vše má svůj význam i když he nejsme schopni pochopit, radost i smutek, vše nás obohatí, berme život s láskou ke všemu živému a věřím, že na tebe cosi krásného, pohádkového určitě čeká a Ty se na to těš každý den, jsou zázraky, jen my lidé je nevidíme a život - jedinečný - patří mezi ně. Nadějné dny přeji ! Soňa

Básnička je zvláštní tím, že z pocitu ryze intimního přešla do všeobecného. Mně se moc líbí ty lehce smyslné první 2 sloky.

Pěkný příběh připomíná mi prázdniny u mých stařečků.

Hezká báseň. Je třeba si ji přečíst vícekrát.

To bude určitě mňamka!

Milá Libuško,nevěřím svým očím,kde jsi slyšela,že šedesátka je stáří?Tvé pohlednice se mi moc líbí,ale to povídání je učiněná hrůza.Kdybychom byli všichni takhle odevzdaní a čekali na konec,vůbec by na světě nebylo hezky.Tví přátelé mají pravdu,nutně potřebuješ lékaře a neuraž se,hlavně psychiatra..