Děkujeme redakci za představení vítězky soutěže :-)

Bez vstřícnosti štěstí není, proto buďme otevření ... Pro všechny je lásky dost. Je to velmi vděčný host. Krásně o tom, Zuzko, píšeš.

Pěkný rozhovor. Pana Freje mám ráda, byť stále, i po těch snad třech desítkách let, jej vidím jako doktora Sovu mladšího :-)

Na takové prázdniny se opravdu nedá zapomenout. :-)

Panečku, to je učiněná kalciová bomba!

Mám ten čas i tu vůni moc ráda. Musím si na ni večer počíhat na balkóně, když jsi mi ji tak pěkně připomněla, Jitko. Minulý týden jsem byla v Šumperku, který mě uchvátil svou zelení a květinovou výzdobou. Rostou tam obrovské lípy neobvyklého svisle oválného tvaru. Právě kvetou...

Tak to jsem zvědavá, co přinese. Nám určitě třetí vnouče... :-)

To mě moc těší, protože si myslím, že naše vína jsou často lepší než mnohá z dovozu. Rýnský ryzlink jsem "objevila" teprve loni a moc mi zachutnal. A to nebyl od pana Maděriče, kterému ten úspěch přeji.

Žensky líbezné a líbezně hravé, ale hlavně ze života. Tvého, mého, našeho...

Taky jsi byla (jako já) pěkné kvítko! Já se těm mým vnoučatům nedivím, že tak zlobí, vždyť to mají po babičce!

Vidím, že je tu další milovnice moře. Kdo by odolal delfínímu úsměvu? To pak i člověčí verše krásně plynou jak delfín vznášející se nad hladinou.

Kéž bychom četli "jen" o takových silničních tragédijích. Úsměvné, milé. Lekla jsem se názvu, ale rozveselil jste mě. :-)

Trochu smutné, ale všechno se mění a změna je život. Je dobře, že jste našla svoje město, tak ať se vám v něm také dobře žije.

Helenko, moc pěkné povídání. Připomnělo mi mou vnučku, která má přijet na prázdniny. Už se začínám bát. :-) Je stejné kvítko jako ty. Před dvěma měsíci spadla a zlomila si čtyři obratle. Tři měsíce měla být v klidu a dávat na sebe pozor. V pátek spadla ze stromu a leží v nemocnici se zlomenými obratli. Zkazila prázdniny nejen sobě, ale i bráškovi a všem kolem, protože ji pořád budeme muset hlídat a spoustu atrakcí si odříct. Třeba skákací hrad. :-))

Co mi to holky děláte,že slzy ze mě loudíte,ale jinak to snad ani nejde,než napsat,další zážitek.Díky Zuzko!

Myslím, že k té změně ve vztazích přispěly obě strany, spíš ještě víc ženy, které přestaly být na mužích závislé a velmi často je i samy dobývají a celkově přebírají v osobním životě vedoucí roli. Já ale, i když jsem léta samostatná, jsem ráda, že muži jsou, a že jsou, jací jsou. Uf, to je dřina :-). Díky za námět k úvaze, to není hodnocení Tvé zajímavé básně.

Je to hezký medailonek, ale troufám si tvrdit, že Vrať se do Sorenta u nás zpíval jen Karel Gott. A Gottovy hity nikdo jiný nepřebíral, nebo se mýlím?

Všechny tvé verše jsem si prošla, dávno mi slova chvály došla, teď pouze čtu si ráda a tiše, co tvá duše tvojí rukou píše.

Knížku pana Konkolského o závodu přes Atlantik mám schovanou v knihovně na čestném místě. Četl jsem ji jako kluk a obdivoval jsem ho, že si vlastníma rukama postavil loď a jako suchozemec porážel jachtaře z typicky přímořských zemí. Když emigroval, tak jsem se tomu příliš nedivil. Průměrní funkcionáři ze sportovních svazů vždy házeli klacky pod nohy špičkovému odvážnému jachtaři. Takový je bohužel chování většiny lidí s průměrnými schopnostmi. Závidí těm schopnějším a nepřejí jim. Krásně to vyjádřil Miloš Forman ve filmu "Amadeus". Salieri v blázinci : " Žehnám průměrným ! "

Můj muž razil heslo, že profesionálové jezdí ve vozech značky Škoda. Začínali jsme Populárem, končili Favoritem. Škodovka nás nikdy nezklamala, takže mě těší, že se dočkala uznání ve světě.