Velice si vážím pana Jindřicha Forejta, dnes ceremoniáře pana prezidenta Zemana. Je dobře, že neodešel do Vatikánu. Právě včera ,při přenosu královského slibu nového krále Nizozemska, Wilema Alexandra, mě pan Forejt zase vyloženě "vyděsil" s jakou lehkostí jmenoval všechny bratrance, sestřenice, tety atd. nového krále. Věděl všechno i to, že senátorky a poslankyně při inauguraci krále a po jeho slibu, by neměly mít na hlavě klobouk, a to proto, aby jim při slibu bylo vidět do tváře. Tak jsem si říkala: chlapče, umíš. Samozřejmě, že jsem jen tiše záviděla. A proč to nepřiznat. Pan Forejt je moje taková "hnací síla". Jednou jsem napsala i panu Špačkovi, to jsem sestavovala článek o pééfkách a o tom, jak to je v ČR. Pan Špaček mi obratem odpověděl. Nevěříte? Podívejte se na: http://strankyproseniory.cz/clanky/zajimavosti/143-novorocenky#comments

Vzpomínám si, že jsem jela vlakem do Beskyd a v rukou jsem držela knihu - Osudy dobrého vojáka Švejka. A také si vzpomínám na to, co jsem usoudila. "Vždyť tu nic k smíchu není". Klauny v cirkuse pokládám za ty nejschopnější artisty i když ze sebe dělají "nešiky a hlupáky". A tak nevím, čemu se lidé smějí. Ale do cirkusu nechodím. Vadí mi i práskání biče.

Báseň jak milé jarní švitoření. Bez ambicí na sdělení velkého poselství. Jen tak, pro radost z jara.

Během mého života jsme měli 6 pejsků. 3 Ritušky a 3 Aranky. Všechno to byli nalezenci, vyhození z auta nebo uvázáni v lese. A všichni byli zlatí. Pejsek na obrázku mi připomíná poslední Ritušku, kterou jsme měli 14 let. Odešla před 8 léty a již žádného psího kámoše nemám. Nešlo to a ani nyní už nepomýšlím na pejska. Zdraví nevalné, žiju single a co by pak bylo s pejskem. Třikrát jsem byla v útulku a naštěstí moje, tam byl vždy sanitární den. Jinak bych určitě s nějakou hafuškou odešla. Tak mám psí kamarády kolem domu, kde bydlím, vždy je pozdravím a když páníček dovolí, tak i pohladím.

Podle úsměvu to není žádný "suchar". A že pil pivo? Češi jsou první na světě v pití piva. Jiných ctností má také dost. Důležité budou jeho "královské" skutky vůči lidem v Holandsku.

Byla jsem na takovém vyšetření a ani se mi o tom nechce moc vypisovat. Křičela jsem tak, že mě museli po necelé minutě uspat. Když bych musela jít znovu, tak jedině s uspáním. Moc daleko se nedostali, protože jsem absolvovala několik operací a tak to tam mám nějaké "propletené". Tím nikoho neodrazuji od kolonoskopie, například můj bratr ji absolvoval "v pohodě", jak se vyjádřil. Každý jsme jiný. Testovací balíček jsem dostala před 2 roky, takže bych si to měla u PL zase vyřídit. Ale ta vzpomínka, no .... lékařům jsem se po probrání omluvila, ale přesto...

Prima básnička.

Měsíc v úplňku mě sice nenechá pořádně spát, ale zato inspiruje lidi k bohulibé činnosti, a to k poezii. Li-Po se s měsícem také dokonale opíjel a nebyl sám komu se ve víně koupal měsíc i s vílami.

Má to jeden háček - co se ušetří na ubytování a stravě, je třeba investovat do dopravy.

Přemýšlím, co se děje. Vnímám zvrat v náladě veršů, nikoliv v jejich kvalitě, a to nejen u Zuzky.

Jsem z Ostravy a opravdu to tak je. My jsme také "panelák důchodců", v domě jsou jen 2 rodiny mladých lidí. Padesát let jsem sice jezdila do Beskyd, takže jsem v bytě jen přespávala, ani jsem ostatní nájemníky neznala. Jedna taková úsměvná a pro mě trapná příhoda se sousedem. Jela jsem z práce a že se na vás někdo upřeně dívá vycítíte. Onen mužský šel všude za mnou až k výtahu v domě. A to už jsem se na něho obrátila a říkám mu: "Pane, vy tady bydlíte?" A on odvětil: "Již 30 let paní Jelínková"!

Opravdu je to "malý velký muž". Skvělý herec a perfekcionalista. Ve filmu Tootsie byl "jedinečná". Rain Man se mu také náramně vyvedl. Holt, Dustin Hoffman UMÍ.

Viděla jsem ten film několikrát. Nejsem žádný filmový fajnšmekr, herce moc neznám, ale film Sedm statečných se mi líbil. A poslední žijící herec Robert Vaughn se doufám dožije jednaosmdesátin a pak budeme oslavovat na dálku spolu. Jen je o malounko starší než já.

Již za několik dnů se pojedeme s U3V podívat do Brna a také navštívíme tento památník bitvy u Slavkova. V Borodinu jsem byla a tam jsem si říkala: Ten Napoleon musel být na mol, když se vypravil do Ruska. Jsem zvědavá, co mi přijde na mysl ve Slavkově.

To je zajímavá zpráva ten program Europe Senior Tourism. Mi by docela vyhovovala vedlejší sezóna a někde "ve stínu lípy asi ne, někde ve stínu nějaké památky". Díky za informaci.

Z přehledu zcela jasně vyplývá, že až nám bude 75, bude toto číslo mnohem vyšší, :-)

Jitko, doufám, že tohle je už dávno odžitá zkušenost. Moc hezky jsi ji vykreslila.

Z tvé básně Jano,čiší hrdost k rodnému jazyku a já s tebou plně souhlasím.

Byla jsem v památníku Borodino v Moskvě, protože dnes je to jen cesta metrem. Je to něco podobného jako v Praze Maroldovo panoráma - Bitva u Lipan. A jako "obraz" z každé války je to pohled, na který se ani zapomenout snad nedá.

Kdo by to do "třetího prince" řekl? Tak ať mu ještě dlouho chutná a vaření ho baví.