Karetní hry mám ráda, s postřehem je to horší. Tvůj výklad jsem pochopila až díky obrázkům, což byl dobrý nápad. Asi se po hře také poohlédnu. :-)

A o tom to je. Náš život má takový smysl, jaký mu dáme. Jsme zvyklí smysl života hledat, místo abychom si ho sami určili. Bratrova spokojenost je toho důkazem.

Až tak na konci světa Vaše letní sídlo ? Myslím, že budete mít brzy kanalizaci i v Hnojákově, tak zní nařízení EU .

Jste čím dál vtipnější a umělecky kvalitnější, včetně toho moravského "bo", aby dobře vyšel rytmus. Fakt dobré!

Ano.Tak to cítím,Je to místo, kde jsme doma,kde máme pelíšek,kam za námi nikdo nemůže, když ho nepozveme.Večer v něm usínám a ráno se z něj probouzím.Mnohokrát za den se tam uschovám.

Tryská to z tebe...Neuvěřitelné..

Ano, hromnici zapálit a chodit s pytlem na hlavě kolem chalupy, kdyby uhodilo a třeba vzadu u stodoly hořelo.Navzdory tomu, že mohutná lípa by blesk přitáhla na sebe....Hezké.

Vtipný příběh,věřím,že teď na to vzpomínáte s úsměvem.

Jsou velmi šikovní a spolupracují s divadlem Kašpar.Pamatuji ruiny hradu.Hodně se to tam změnilo.

Byla jsem jak na Krakovci, kde pobýval Jan Hus před odjezdem do Kostnice, tak i v Kostnici. Na film jsem zvědavá a určitě si ho nenechám ujít.

Dnes je tzv.Tučné úterý a ve Francii dělají tradičně místo koblih les Crepes - veliké teňoučké palačinky původem z Bretaně,které se plní sladkými i slanými náplněmi.Crepes jinak slouží jako předkrmy,hlav ní jídlo,či dezert a najdete je všude ve Francii.Mají i své restaurace,tzv.Creperie.Jsou výtečné ve všech podobách.Miluji s kaštanovou pomazánkou.

Konečně je zde další odvážná dáma...Musím říci, že na paní Lidmile/jak zvláštní jméno/ se mi nejvíce líbí její text s upřímností a humorem, což myslím k našemu věku postaršímu patří-už nic neřešit, jen tak být a užívat si klidu a pěkných chvil. Co se týče komentáře Scarlett Wilkové, ta mne také dostala upřímností v čem chodí doma. Ale o tom to zde dámy je, na nic si nehrát...Takže za text paní Lidmile 1+, co se týče snímků, tam mne to už tolik nenadchlo, spíš mne dostala ta pohoda, která z paní Lidmili sálá. A ta je víc než krása, nemyslíte dámy? Fota asi 2-3, ale zde myslím známka není ani podstatná.

Vaše texty jsou velmi zvláštní. Já bych je nazvala "dekadentními", ale to asi není tak docela výstižné, jak bych chtěla. Jsou zvláštně ostrovtipné a zároveň nostalgické. Původně jsem chtěla napsat, že mi moldavská vína chutnají, ale než jsem se pročetla ke konci, nějak mi na jazyku zhořkla.

Zajímavé téma k zamyšlení. V manželství jsem měla větší přehled o financích já. Výplaty jsme dali na jednu hromádku, ze které se platily všechny rodinné výdaje. Co zbylo, bylo volně k dispozici tomu, kdo to potřeboval. Když jsem byla nucena založit si účet v bance, kam šel můj plat, tak jsme zřejmě měli každý nějaké peníze, o kterých druhý nevěděl. Teď jsem se dobrovolně vzdala kontroly našich financí, takže moje peněženka většinou zeje prázdnotou, zatímco můj partner bdí nad každou korunou. Vyhovuje mi to. :-))

Ráda bych se tam letos jela podívat....

Kdybych musela nějaký vybrat -tak druhý a nebo sedmý.Ovšem bych v něm neudělala ani krok.Naposled jsem měla patnáctku na svatbě.

Těším se na to.Na obloze se dějí vždy zajímavé a trošku "záhadné"věci.

Jé hospůdka v Kondraci ! Nádhera, vlastně dobrota ! Kolikrát jsem tam byla...Kdyby se náhodou někdo chtěl podívat na fota z našeho výletu na Blaník, jsou u mne na profilu. Krásně jste pane Nekvasile výlet popsal.

Já bych při podobné akci určitě dala při ochutnávce přednost malým soukromým pivovarům.

Protože jsem nikdy nebyla vypočítavá, neumím totiž moc počítat, tak jsem šla samozřejmě do důchodu při dosažení důchodového věku. Ale hodlám tu být dlouho, takže to pro mě určitě nebude až tak nevýhodné. :-)