Jsem moc ráda, že jste to tu takhle souhrnně připomněl. Mnoho z toho mohu potvrdit, jednak díky tomu, že jsem žila v Budějovicích a tam se mí posluchači němčináři většinou dívali na rakouskou TV, jezdily jsme se sestrou za maminkou do léčebny ve Vyšším Brodě, od Dvořiště jsme jely v blízkosti drátů a celou dobu nás sledovali pohraničníci dalekohledem, když jsme měli od školy letní tábor v Malontech za Kaplicí, šli jsme s dětmi do blízkého hřebčína, ale dál ani krok, první hraniční pásmo. A to nemluvím o dokumentaci, která je u nás v archivu. Případy likvidace narušitelů hranic. Některé snímky se nesmějí dodnes badatelům půjčovat.

Učila jsem ve třídě, kde byli bratři dvojčata. Krásní okatí kluci, Řekové, ne nepodobní řeckým bohům. Zkraje byli pro mě naprosto k nerozeznání, ale po čase jsem objevila drobnost, podle níž jsem je bezpečně poznala. Zjistila jsem, že Filip má drobný hrbolek na ušním boltci, který mi připomínal čárku na velkém psacím F. Mělo to ale malý háček, muselo být vidět to správné ucho. Když měli čepici nebo moc dlouhé vlasy, byla jsem vedle. :-) Život dvojčat musí být velmi zajímavý.

Souhlasím s vámi, Ludmilo. Na život není nikdy pozdě. Kdy jindy žít, když ne teď. :-)

Další varianta vitamínové bomby: strouhaná mrkev smíchaná se lžící oleje (uvolní se karoten), k tomu kysané zelí, strouhané jablko a na "velejemno" nakrájená cibule. Další varianta - ovoce uvedené v receptu, sušené brusinky a pokud není dost šťávy z kompotu trochu 100% jablečného džusu.

To byl šikula. A už máme i kočárky s nafukovacími...Už jste píchli?

No, to byl pech. A ještě veršovaný!

Tak toto už je vysoká škola poezie. To už opravdu by jen tak někdo napsat nedokázal. Smekám před takovým talentem.

Takhle podobně bych asi dopadla i já. Proto mi nezbývá, než platit řemeslníkům! :-))

Radku, dík! S první větou nelze než souhlasit. Také se s tím stále potýkám, i když to, co popisuješ zkraje, znám. Někdy se zadaří více, někdy méně.

Pojídám tu dobrotu kvůli srdci, ale radost z toho nemám. :-(

Vando, ty snad máš atomový pohon. Co ty všechno nestíháš! A tvůj akční radius je také neskutečný. Nicméně dobře tak, aspoň se dovíme, co bychom jinak nevěděli. Muselo to být skvělé. Co ti nejvíc chutnalo, a co tě nejvíc překvapilo? :-)

Tééda Zojo!! Škoda, že nemáš autentické fotky. Je to paráda, ale bohužel nic pro mne, ani v mladších letech jsem horolezcům do lezení nefušovala a dneska se na to nemůžu už ani dívat. Nahoru to člověk vždycky nějak dá, ale pak dolů...Ale jedno takové "zaseknutí" jsem taky zažila, a to za daleko mírnějších podmínek, tak vím, o čem píšeš.

To mi připomnělo, že mi zelený čaj po návštěvě došel...Musím dokoupit.

To by byla Zuzko škoda, kdybys to nenapsala. Opravdu by mne taky nenapadlo, že můj klíč najednou nefunguje!

S Vaším postojem k milostné poezii zcela souhlasím.

Tak tohle by mne opravdu bavilo... jdu se poohlédnout, zda u nás něco podobného existuje...

Mám ráda country a její první dámu Věru Martinovou velmi.

Přejme jí ať se z toho dostane, aby nešla ve stopách maminky, skvělá zpěvačka, škoda jí.

Další hezká, zcela jiná než všechny ostatní, které tu můžeme čítat. A barevná jak život sám. Povedla se!

Když se s ním setkám, tak je moc milý,když o něm čtu, je to jiný..Opravdu už nechtěl psát kuchařku....