Bohužel nelze pružné tkaničky použít v každé botě. Pouze v nízkých botách. V botách nad kotníky, a vyšších, už nerozvazování nefunguje. Lze je s úspěchem použít např. v teniskách a různých sportovních botách, které používáme na běžné nošení. Boty se tím funkčně přiblíží k mokasínům. V botách sportovních, turistických a podobných, kde požadujeme zpevnění nohy se také neuplatní. Je to šikovná věc, ale řekl bych, že do pokroku století má daleko. Různobarevné, či vzorované tkaničky rovněž nejsou nic ojedinělého.

Moc hezké překvapení, na srazu pro Tebe, Jarko, a zde pro čtenáře. Záměna profesora za žáka při srazu se tedy přihodila nejen ve filmu Vrchní, prchni, ale ve skutečném životě. Díky za hezké vyprávění, už jsem nečekala, že k tématu někdo přispěje.

Jíťo, moc hezké vzpomínání. Tys byla tedy šikovná holka, to já chodila do školy nerada, ale nakonec jsem dopadla docela slušně, dokonce dva roky s vyznamenáním.

Zuzko díky, moc hezké vzpomínání. Moje školní léta byl jeden velký blázinec. Ze tří škol nás vystěhovali Němci, potřebovali lazarety pro své zraněné vojáky. Jeden rok jsme měly třídu v hospodě. A po válce, protože jsem chodila do církevní školy, byla zrušena a zase nové děti a noví civilní učitelé. Docela nápor na dětské dušičky.

Zuzko, udělalas úžasnou propagaci muzice. Jen kdyby si to přečetlo hodně babiček a dědečků a zkusili nadchnout své děti i vnoučata. Díky...

Pane Janigo, přeju Vám mnoho úspěšně odchozených kroků, možná už neuvidíte všechno tak černě jako doposud.

Je vidět, že jste své povolání milovala. Pěkný příběh.

Zuzko, mě bys mohla překvapit jen tím, že by mě tvoje verše nezaujaly. Zatím se ti to nepovedlo. Ty nejen zaujmeš, ale i potěšíš.

Hezké čtení, díky. Také jsme mívali srazy a bylo to moc pěkné, ale od sedmdesáti let se už nikdo neozval.

Bohužel, velmi nedávno tu o ní byl redakční článek. Ale jistě měla krásný a smysluplný život.

Čeština je opravdu úžasná, té se podle mého žádný anglosaský jazyk nevyrovná, ale bohužel nemá opravdu ten současný elektronický slovník, tak něco přebere, ale sympatické je právě to "počeštění", viz třeba "kliknout" z anglického click. Méně už se mi líbí "apgrejdovat" (ani mi to nejde přepsat) z "upgrade" atd. Němci dlouho anglickým termínům odolávali se svou televizí (Fernsehen) nebo kosmem (Weltraum) a dalšími, ale už je to taky dostihlo. I když překvapivě, tam kde mají jiní mobil, oni mají Handy.

Díky, Hanko, jsem ráda, že ses přidala, a hned jsem odhadla, že je to od Tebe. Já organizátorkou srazů nejsem, protože většina bývalých spolužáků zůstala žít v tom kraji, kde jsme chodili do školy, takže to mají při organizování jednodušší. Nejlepší je Zdenka, ta se vždy bezvadně postará. Ale o tom už jsem někde psala.

Moje vnoučata mají pohybu dost, ale tatínka cukráře, což považuji za katastrofu. Umí kazit morálku i mně. Naše stravování je všeobecně v rozporu s tím, co, kdy a jak tělo potřebuje, takže školní stravování není vůbec výjimkou. Moc se mi líbí, jak dietologové nabádají ke konzumaci čerstvého ovoce a zeleniny, ale jimi sestavené jídelníčky jich obsahují minimum a ještě k tomu naprosto nevhodně zařazených. Všechno je třeba důkladně povařit, což znamená totálně denaturovat. Už dlouho se ve školní jídelně nestravuji, ale vždy mi tam docela chutnalo, i když nepříliš prospívalo.

Prima, některé servírky či hostinské jsou přímo stvořeny pro tenhle druh práce a myslím, že tam hosté chodí hlavně kvůli nim. Já to znám z jedné vinotéky.

I když nejsem fandou komiksů, autorovi Čtyřlístku držím pěsti, ať se ještě dlouho raduje z toho, co dělá pro jiné, ale i pro sebe.

Pro mě vždy byla tato dáma především "ztělesněním zbohatlického nevkusu", jak o tom píší Novinky.cz. Rozhodně by mě nepotěšilo, kdyby její aktivity byly vzorem pro mé dcery. Podnikavost se jí rozhodně upřít nedá.

Jarko, Tvůj příspěvek mě hodně oslovil. Vypovídá o minulé době, která zmařila mnoha talentům možnost se více rozvinout. Moje o něco starší sestra, velmi dobrá žákyně, se dostala na střední školu jen s lékařským potvrzením, že se svou fyzickou vadou nemůže pracovat ve výrobě. Za mě se situace začala uvolňovat a mě už vzali normálně, dokonce bez zkoušek. Další politické "kolo" ale začalo v 70. letech za normalizace. Sestra jako učitelka na venkovské škole měla ve třídě dívku, nejlepší žákyni na škole, která kvůli tomu, že rodina chodila do kostela, musela z rozhodnutí ředitele jít jako šička do Jitexu, nakonec ji ale sám podnik poslal dálkově studovat. Díky za školní "zpověď".

Učitelé vždy měli můj obdiv. Ale ti současní to myslím mají nejtěžší. Chování žáků či studentů je dnes příšerné, alespoň jak to slyším od svých vnoučat. Navíc, jakékoliv potrestání rozmazlených žáků ze strany učitele (nemyslím fyzické) je okamžitě napadeno stížností rodičů.

Správná figurka učitele a Vaše dobrá paměť a je z toho pěkný příspěvek pro pobavení. Je to zvláštní, že svérázní učitelé pozvolna vymizeli a ti dnešní už tak výrazní nejsou. Je to podobné i jako s herci a zpěváky. Díky za vyprávění.

Jsem ráda, že dali poslanci přednost paní Šabatové před druhým kandidátem, panem Křečkem, o jehož nezávislosti na tomto postu bych pochybovala.