Moc hezké vyprávění, Růženko, které se bude určitě líbit i ostatním. Úsměvné, trochu lumpácké a trochu nostalgické, jako každá vzpomínka na věk, který byl i nebyl bezstarostný, ale především už není. Díky za poutavé vylíčení.

Hanko, jak si tu čtu, tak Ty ses se smyslem pro humor už narodila. Před lety jsi pobavila pana profesora, teď nás. Díky!! A s těmi průpovídkami, ještě jsem si vybavila, že náš matematik Boba, který každého viděl i za zády a hrozil zapsáním do šedého notýsku, tak ten, když někoho viděl trochu blbnout, říkal s vážnou tváří např.: Naděždo, není ti špatně? Všem se jménem.

Prima povídání, mě učila němčinu kamarádka, která žila do svých šestnácti let v německé rodině, ale nějak nám to nešlo. Já se styděla mluvit a ji to brzy přestalo bavit.

Souhlasím,děti jsou radost(ale i starost) a děti jsou potřeba. .Jen nevím, jestli v tomhle světě.

Díky, Soňo, za odvážný příspěvek, já jsem ve snaze o pobavení ve vyprávění decentně politickou situaci v 50. letech vynechala, ale samozřejmě se podepsala i na učitelích. Velkou roli tehdy také hrálo náboženství a návštěva kostela. To byla u nás v době. než jsem šla do školy, v učitelstvu velká čistka. A "neodvolala" pouze jedna paní učitelka a šla dělat do továrny. Někteří ale byli alespoň zdrženliví, jiní se angažovali a na nás naléhali, proč ano, proč ne. Znám to a Vám děkuji.

Moc pěkně napsáno, pobavila jsem se.

Bezva! Cestopisy miluju všeobecně a tam nahoru se asi beztak nepodívám. Takže budu také hodně vděčná čtenářka.

To mě rozesmálo ! Je hezké vědět že ještě žijí takoví lidé kteří dokáží udělat radost .Není se vlastně čemu ani divit byly vánoce a třeba ta paní vzala vážně co jste jí navykládal a třeba jen potřebovala někomu udělat radost. Pěkný příběh !!!

Teda já žasnu co jste musel prožívat ,copak nešlo napsat na patřičná místa ? Já myslela že v domovech klienti mají nějaký řád do kterého patří na prvním místě zákaz požívání alkoholu .I když už jste jak píšete jinde i tak bych na divné poměry upozornila třeba i TV .

Nikdy nikdo - ze základní školy, ani ze střední ekonomické školy nezorganizoval setkání spolužáků - škoda! Protože většinou lidé napíší hezké zážitky, já připojím vzpomínku varovnou=doufám, že se již nestane! Pionýrské oddíly na ZŠ pomáhaly pro Z00 Praha sbírat kaštany, žaludy atd. Z00 posílala škole úhradu, která měla být rozdělena mezi oddíly. Ovšem tehdejší ředitel školy si peníze ponechával pro svoji potřebu (jak to dělal, nevím). Byl člen KSČ (jinak by asi ředitelem nebyl) - vše se provalilo a strana ho potrestala. My, žáci , jsme končili 8. tř. a pan ředitel opouštěl školu - k soudu. Všichni jsme mu to přáli !!

Ty dovedeš, Hanko, krásně vylíčit své pocity nejen bez té pro Tě charakteristické břitké ironie.

Byla to skvělá jízda. Snowboarding je ale děsivý sport. Vždycky se divím, jak takovou zběsilou jízdu může někdo přežít.

To je tedy dost děsný případ, ale když poslouchám někdy mladé, jak se baví v městské dopravě a líčí, jak se někde zřídili, nebo se naopak těší, jak se zase krásně ožerou, tak mi z toho není dobře, ačkoliv jsem střízlivá.

Už se těším na pěkné počtení !!!!!!

Já myslím, že při spánku dýchám pravidelně. Jistě všichni mí sousedé se na tom shodnou.

Petřínská rozhledna se mi líbí stejně jako Eiffelova věž. Obě svým městům sluší.

Zažila jsem dráteníka i po válce. Babičce spravil kameninový hrnec a já obdivovala, jak pár ok z drátu dokáže udržet hrnec nejen pohromadě, ale také jeho nepropustnost. A také se čas od času ukázala cikánka, která chodila věštit z ruky. Na té jsem obdivovala načechrané barevné sukně a také to, že se většinou svými věštbami trefila. Nevím, jestli by dnes někdo někoho takového pustil do domu. Dnes spoléháme spíš na hodinové manžely, to zní vznešeněji.

Zuzko, myslím, že ty máš vždy co nabídnout.Ten, co by si toho nebyl vědom ti není hoden.

I ta vaše se mi, Hanko, líbí.

Pěkné fotky