Věřím, že i výlet do průmyslového města může být velmi zajímavý. Zažila jsem to v německém Duisburgu, kde jsou původní hutě a slévárny velmi vkusně využívány jako kulturní a sportovní středisko. Jeden plynojem slouží k potápění, druhý pro výstavy s nádechem kosmu, opravdu úžasné. Je dobře, že Ty jsi spíš víc holka než seniorka a o ostatní se umíš tak perfektně postarat.

Vždy mě fascinovala nápaditost při proměnách těch plyšových rošťáků.

Zajímalo by mě, co na to naši pivaři, tedy konzumenti piva. Zda-li to vidí stejně?

Když to velmi zjednoduším, na venkově je větší klid a méně lákadel. Za velké město bych ho nikdy dobrovolně nevyměnila. V našem městečku se stále něco děje na poli sportovním i kulturním. A pokud se nenajde, co by mě zajímalo, les je můj chrám a nic mě to nestojí.

Tenhle nádherný kus krajiny podél Labe mám taky moc ráda, sice jsem tam osobně byla jen v dětství, ale jezdím vždy kolem do Německa a znovu a znovu doslova visím z okna vlaku a pozoruji, skály pokračují i za hranicemi, kde už se to jmenuje jen Saské Švýcarsko, ale to je fuk, jak se to jmenuje a kterému státu to patří, je to zkrátka přírodní nádhera.

Pořídit si mohu leccos. Ale děti? Ty by se měly s láskou přivádět na svět. Možná by pak i jinak vypadal.

Je moc dobře, že si čtenáři nenechávají své zážitky jen pro sebe. Děkuji! Mám pocit, jako bych aspoň částečně byla u toho. To jistě ocení každý, kdo ví, jak je důležitá zpětná vazba.

Na tom mě děsí fakt, že takových hyen s andělskou tváří běhají po světě spousty a jen čekají na svou příležitost. Nedejme jim ji!

Věrko, je moc hezké, dělit se o radosti s přáteli. Tobě blahopřeji a všem vám přeji ještě hodně krásných společných chvil, a to nejen na kole.

Pěkně jste to vystihl. Závidím všem, kteří už mají jasno, koho budou volit. Zatím si připadám jako lovná zvěř, na kterou mají políčeno všechny strany. Docela mě baví, jak všechny ví, co je špatného na ostatních stranách. Všechny svorně slibují. Ale tak to je před každými volbami. Po nich obyčejně nestačíme koukat, komu jsme to zas dali svůj hlas. My důchodci začínáme být nepřehlédnutelnou silou. Nenechme se ukolébat sliby, začněme hodnotit a odměňovat činy. Není mi jedno, za jakých okolností se budu nebo nebudu mít dobře.

Má jen o rok a a tři měsice kratší historii než já. Ten na obrázku je moc pěkný kousek.

Snažím se pochopit, ale stále nechápu. Proč? Proč jsme tam, kde určitě ani Václav Havel být nechtěl. To si myslím já. Ovšem? Výsledkem mého poznání je víra v Boha. A za to jsem vděčná. A to je dost.

Koho by neokouzlil? Dodnes tyto večerníčky v podání paní Bohdalové pokládám za jedny z nejlíbeznějších.

Až mi zas někdo poví, že nelze lásku vyjádřit slovy, jak marně se o to snaží básníci i literáti prózu píšící, já odpověď mám pro něj takovou: Tak to nečetl jsi ještě Pivcovou.

Myslím si, že víc, než snaha šetřit, tady funguje zvyk,. A ten, jak je známo, je železná košile. Tak to dělají převážně ti, kteří chodili brzy ráno do práce a potřebovali se najíst rychle, i ti, kteří si tento zvyk jíst po ránu bílé pečivo nesou celým životem už od dětství. Jen si vzpomeňte, co nabízely nemocnice, které si občas mylně spojujeme se zdravím. Nebo co se pokládá za klasickou kontinentální snídani. Nad ovocem a zeleninou většina mých vrstevníků ještě v mladších letech života ohrnovala nos a pokládala je za méně hodnotnou potravu. Opak je pravdou. Rozhodně si dám k snídani raději voňavé ovoce, než rádoby zdravý jogurt s bůhvíčím. A k obědu zeleninu s kouskem masa, než maso s kouskem zeleniny, což je u nás zažitá praxe. A ještě častěji si libujeme v omáčkách plných mouky. A přitom získat chuť k jídlu, a tím zároveň i k životu, je mnohem snadnější, než si dovede většina zastánců klasického stravování představit. Nepíšu to proto, abych byla za chytrou, ale proto, že to mám vyzkoušené a léty ověřené na vlastní kůži.

Zuzko, chvílemi mám pocit, že se díváš klíčovou dírkou a potají píšeš kroniku mého současného života. Tvé verše se mi líbí stejně, jako on.

Tyto verše vnímám jako báječný protestsong. Kdyby lidé nebyli zpozdilí, mohlo by konopí člověku sloužit v mnoha oblastech života. Kdyby...

Moc poeticky zdařilé, opravdu, a takové optimistické. Prima.

Zuzko,tentokrát jsem trochu v rozpacích,básnické vyjádření je nádherné,ale ten obsah mi k tobě nesedí,sálá na mě tak trochu beznaděj,i když možná touhu žít,si každá z nás představuje jinak.Fotku redakce vybrala k tomu příznačnou,a tak ještě znásobila můj pocit.Možná je to ale jen moje mylné chápání.Přesto díky.

Upřímnou a hlubkou soustrast rodině p. Zd. Rytíře. Jeho texty , nádherné texty ke krásným písním nám budou všem určitě moc chybět.