Letos jsem opatrně testovala vnoučata, abych se dozvěděla, jak to mají s Ježíškem. Samozřejmě už vědí, jak to je. Ale symbol Ježíška si stále uchovávají jako něco krásného.

Přesně i moje problémy. Dobře napsáno.

Neskutečné, jste nevyčerpatelná studnice nápadů a témat. :-) :-) :-)

Jako děti jsme mívali mezi ozdobami na stromeček skleněné dudlíky, kolečko bylo z papundeklu a my je pokaždé strkali do pusy a hráli si na mimina,ač hrozilo nebezpečí,že tenké sklo praskne v puse... Myslím,že takovou ozdobu jen tak někdo neměl....

V Izraeli vánoční hvězda spíše připomíná větší keř. Nejvíce jsem se s ním setkala v Nazarethu, kde roste na každém rohu.

Ani se Vašemu manželovi nedivím. Marně vzpomínám, kdy mi do jídelníčku poprvé pronikly vinné klobásy, ale bylo to v dospělosti a na severu Čech.

Eleno, krása nesmírná. Nádherně třpytivý sníh a krystalky ledu,.... ty jsem naživo neviděla ani nepamatuji. A ptačí exhibice,... paráda. Díky. :-)

Už jsem si Věrko pomyslila, že jsi byla na jihu. Domov pro postižené je nedaleko Blatné a je to tam moc hezké. Jezdili jsme tam s vnoučaty do bazénu, na masáže a děti na koně. Jsou moc šikovní, pomáhají, pracují a baví se lépe než zdraví jedinci.. Vystavují často a o výrobky je zájem.

Hezká připomínka. Díky.

Děkuji za další zajímavý článek. Netušila jsem, kolik našich krajanů spojilo svůj osud s Francouzskou Polynésií.

Na Vánocích mám ráda písničky, ale i betlémy. Za fotky děkuji moc.

Zdeni, díky za krásné povídání...připomnělo mi to moje dětství....

Lído, je fajn, že jsi o Evičce napsala. Její aktivity jsou obdivuhodné, i přes její horší zdravotní stav.

A pointa je kde?

Úžasné, nádherné, pohádkově krásné, Aničko ♥ ! Blahopřeji k tomuto fotografickému koncertu. Mrazík se svojí berlou šel o něco dříve.

Ať žije technika! Když se nám k tomu ještě připlete umělá inteligence, máme o srandu postaráno.

:-) Ale jinak je to pokrok, pokud uvážíme souvislosti srdečních problémů s jinými orgánovými indispozice, dřív přes polovinu obyvatel vykazovalo NYHA I - III tlučením pro stranu... :-)

Naďo, mám ráda tvoje fotoprocházky. :-)

Moc ráda jsem tě Maruško viděla.

Podle toho, co píšete, nevypadá otcův stav jako truchlení, ale spíš jako deprese. Pro něj se manželčinou smrtí zhroutil svět a neumí si sám pomoct. Dnes je asi těžké najít jen tak psychiatra, ale třeba by si pána mohl pozvat jeho praktik (po domluvě s vámi) a začít s řešením u něj. Vidím kolem sebe několik takových vdovců a jsou mezi nimi obrovské rozdíly - jedni po nějaké době opět ožili, chodí se svými přáteli za běžnou zábavou (většina třeba na kulečník, na ryby, turistiku), ale měla jsem i dva známé, kteří se přes svůj smutek nepřenesli a ukončili trápení sebevraždou.