Důležitý článek. Moc Vám za něj děkuji, jsme stejný ročník. Stejně jako Vy nechápu dnešní rodiče, kteří nechtějí svoje děti očkovat. Obávám se, že zrovna oni na i60 nechodí...

Hezké, Jitko. Moc rád si tvé básně přečtu.

Zdravím....paní Hano,mluvíte mě z duše...já jsem už 81+,pobavilo mě,že jste v mládí byla "blbá",ten pocit mám taky.Nyní se snažím každý den si užívat co nejvíc to jde pozitivně,i když to někdy "dře".Mám ale své "krédo",že pokud sama unesu kufr na pětidenní tuzemské dovolené a mohu kopnout motykou do záhonu,tak je to pořád dobré.

Nadi já myslím že to stálo za to. Hub jste našli dost, navíc jste byli v přírodě a prospěli tím svému zdraví a také jistě i své duši. Přeji ještě spoustu houbařských úlovků v této podzimní sezoně. A musím pochválit i fotografie!

Tak to nedopadlo dobře. Půlka knihy je málo a svítání je opravdu daleko. Pokud by o tu knihu bojovalo více mudrců ,snad by si ďábel tolik nedovoloval.

:-) Pěkné, kdejaká sranda spěje k fatálnímu naplnění jako kdysi autosamolepka v přesmyčce na tričkách synků : V Z Á B Ě H U -- V Z Á H U B Ě :-)

Moc zajímavý článek,ráda jsem si přečetla. I když musím říct,že u takových článků je mi vždycky trochu smutno...já vím,je to v podstatě normální,že lidé "migrují",jsou donuceni změnit "vlast"z různých důvodů. Odešla od nás spousta šikovných lidí do světa a mně to připadá jako velká škoda,tak malý národ a o tolik lidí přišel. V podstatě jsme roztroušeni po celém světě.

Svatba: Helenka Červenka, Radosti: Soňa Prachfeldová, výlet nehodnotím.

Pobavila jsem se a jak vás postupným čtením článků poznávám, vsadila bych se, že se brzy opět vydáte po neznámé trase (bude opět o čem psát). :-)

Pěkné verše umocněné krásnou fotkou.

Pane Zelenko, moc děkuji, přes reklamy sice skoro nevidím, ale díky za pěkný článeček a tímto i začátek dne :-)

Každý kráčíme životem ve "svých botách", mnohdy v iluzi, že nás druhý pochopí. NEPOCHOPÍ! Proto mi dnes nevadí, že jsem pro valnou většinu lidí podivín, snílek, "zelená, či žlutá bunda" ale nikdy, posluhovač režimu pro vlastní prospěch. Pro mě je důležité umět být svá. Svobodná, šťastná a spokojená ve "svých botách", na "své cestě". Co já vím, třeba za 26 let ze mě také bude spisovatelka autobiografií, ve kterých budu psát o svém bohatém životě, prožitém v pokoře a lásce k bližnímu ♥♥♥

Tady naprosto souhlasím. Já jsem si bez zeptání velice naběhla kdysi při zájezdu do Tuniska. Předtím jsem tam už byla v Hammametu a to nebyl problém, podruhé jsem se však dostala do rozestavěné zóny, odkud nebylo takřka žádné spojení s nejbližším městem a nikdo pro nás 5 lidí z hotelu neuspořádal fakultativní výlet. Byla to tuniská cestovka, která záhy zanikla.

Někde jsem četla vyprávění, jak velká výhra připravila výherce o dosavadní pěkný život. Pamětníci si jistě vzpomenou i na starý film Valentin dobrotivý o výhře-nevýhře. Já osobně jsem nikdy nepřemýšlela nad možnou výhrou. Díky za příspěvek.

Maruško, jste prostě "nezmaři"!! Ať Vám to dobře a dlouho šlape! Díky za krásný článek i fotky :-)

Libí se mi to přirovnání se starou dogou. Občas se mi jedna taková doma vyskytuje, také se jí snažím porozumět a respektovat, ale ne vždy to dokážu...

:-) :-) Dvojnásobně Alzheimer postihuje ženy, takže do pánské knihy "Naše výlety" vložit daktyloskopický list,... aby si naše stařenky mohly připomenout, kde toužebně šmátraly :-) :-)

:-) Znám, znám : "Těch neznám slov, jež řekl bych a plakal,/ však zahrádku mám krásnou, růží sad,/ a kdyby vás tam někdy v noci slavík zlákal,/ tam z oněch slov je růží sad.../ aneb Když čtrnáctiletým je právě vůl pětkráte :-)

:-) Jako téma dodatku Istanbulské úmluvy vhodné pro obě komory Parlamentu ČR :-)

Moudré a krásné. Díky.