Děkuji, moc milé, něco mi to říká...:-)

:-) :-) Jasně, náhoda blbec neexistuje, protože blbost není náhoda... :-) :-)

Upřímně řečeno,čekala jsem přehled docela jiných zlozvyků...takových,které můžete třeba svést na tetu z otcovy strany...:-))

To je velmi zajímavé.

Jak někdy něco směšného může zahnat smutek.

Byl jste úžasný a tu svobodu Vám přeji. Svět se mění a bohužel k horšímu a vlastně né svět, ale lidé v něm.

Prezencni kurz by se mi libil, online ne :)

Tak to vám opravdu nezávidím, já se bojím všeho, co by mě mohlo bodnout, uštknout a podobně. Hlavně, že jste to přežila bez následků.

:-) Sola fide :-)

Nádhera, Naďo. Takový výlet bych taky potřeboval.

Moc hezké vyprávění. Kavárny miluji, navštěvuji je s vnučkou na našich cestách a máme mnoho zážitků.

Tak jsem se po ránu zasmála. Děkuju

Není to úplná pravda.

:-) :-) Hlavně že už celou generaci víme, že život je jinde... :-) :-)

Haničko, napsala jsi to moc dobře. Kdo se neumí dívat zpříma do očí, nedokáže se podívat do očí ani pravdě. Pamatuji si, kterak jsem před lety znala jednu dámu, která se dělala hodně mou kamarádkou, ale pohled do jejích očí mi dělal až zle. Její oči byly výsměšně těkavé, což ve mně budilo nedobrý dojem. Ostatně pak jsem poznala, že můj nedobrý dojem byl správný. Díky za pěknou analýzu.

Super článek. Moje maminka si přivydělávala psaním textů pro Literární redakci v Rozhlase. My jako děti jsme jí pomáhaly skládat papíry, k tomu hlavnímu (leckdy tzv. křídovému) bylo osm kusů průklepového a 8 kusů uhlového papíru. Maminka musela do stroje doslova mlátit, aby vše propsala. Malér byl, když se vložil třeba jen jeden uhlový papír obráceně a práce přišla vniveč. Psací stroj Consul a kufříkový Chevron máme v historickém aranžmá na chalupě. :-)

To jste hodně činorodá. Práce v muzeu by mě bavila, při svých toulkách nezapomenu vstoupit a leckde jsem i jediný návštěvník. Jako pokojská bych neobstála, teď jsem dvakrát za sebou povlékala pro hosty 6 postelí a nebaví mě to.

Seniorko juniorko, na Bobinu nelze zapomenout. Fakt si na ni občas vzpomenu. Je kouzelná. Tak ať vám dělá radost hodně dlouho. :-)

To se mi zdá pro jednoho člověka šílená práce, nejen zodpovědnost, ale i fyzická námaha. Alespoň trošičku se tomu podobala moje práce ve Vojenském ústředním archivu. Chystat materiály v kartonech ze skladů, kdy horní patra regálů dosahovala do výše tak 4 metry a kartony klidně vážily 5 - 10 kg, takže vyšplhat na štafle nebo žebřík a snést je dolů, při provozu v badatelně být obsluha, odborná poradkyně i dozorující, aby někdo něco nezcizil, po středečním ukončení provozu v 18 hod. po lidech vše uklidit do příručního skladu, odepsat lidi a ještě navrch zavolat vrátnému, aby rozsvítil na chodbách v 1. patře (na Invalidovně), aby badatelé trefili dlouhou cestu na záchod a nepřizabili se při odchodu po schodech dolů. Vaše divadelní práce je pro mě zajímavá, ale na mě by toho bylo moc k zapamatování, asi bych někde vybouchla. Děkuji.

Mně se někdy při současné platbě u řidiče linkového autobusu stane, že jízdenku nechám ve strojku a řidič mě vrací zpátky. Tady na jihu je to při cestování celkem pohodové. Doufám, že při revizi jízdenek by mi řidič dosvědčil, že jsem zaplatila. Cestujících až na výjimky nebývá moc. Horší to bylo jednou v Řecku na Olympské riviéře, kdy jsem jela do první stanice, kde byla nějaká zřícenina hrádku. Také jsem si nevzala jízdenku, ze sedadla vstal revizor a málem mě pokutoval, a to docela vysoko, ačkoliv musel vidět, že platím.