Bezvadný, vtipný a nápaditý. Dobrá jste parta.

Stopětka, NDR, Jugoslávie, MDŽ, to jsou vzpomínky, na které můžeme vzpomínat my, naše ročníky narození. Zkouším si také představit, na co budou vzpomínat děti, ročníky narození po roce 2000?! Určitě budou vzpomínat, ale na co?!

Věrko, tohle je moc milé povídání. Už se na tebe s Britney těšíme.

Vyrazit si tenkrát do Jugoslávie byla skutečně adrenalinová záležitost. Já tam byla v r.1976 přes Čedok. Taky si vzpomínám na ty únavné a dnes už zbytečné cesty po úřadech. Ale na první setkání s mořem se zapomenout prostě nedá.

Hezké. Také jsem je tvořil. Akroteleuton je nejtěžší forma akrostichu. Palec nahoru, pane Polanský.

Pravdivý článek popisující cennou životní zkušenost. Na dovolené jsme snad každý zažili nějakou obtížnou situaci, která pramení z toho, že někdo není v pohodě. A ostatní okolo zo nějak mohou vyvážit nebo naopak vzniklé napětí ještě eskalovat. Jaké si z toho vzít vlastně poučení? Že je potřeba předvídat.

Děkuju za krásné vzpomínání.

Když se ráno dívám do trávy plné třpytivé krásy korálků rosy, pokaždé si vzpomenu a zabroukám (falešně) píseň od Karla Gotta: Pojď půjdem na zem hledat démanty... . Mě tyto korálky spolehlivě okouzlí a naladí na poetickou notu. Plch - hned se na něj půjdu podívat - teda na fotky na internetu. Toho jsem nikdy ještě neviděla. Pěkný úsměvný příběh s dobrým koncem pro Alfonsovu rodinu. Děkuji MM.

Zajímavé, děkuji.

Už mám termín v diáři a těším se.

To je moc hezké a zajímavé čtení, děkuji :-)

Jelikož jsem se této akce zúčastnila již mnohokrát, dříve i s vnučkami, i kvůli burčáku a jízdě parníkem, mohu směle doporučit. Pravda, bývá tam docela těsno, ale prostředí je moc pěkné - lesopark na břehu jezera u hotelu Port.

MM, hezké fotky, mraky fotím taky moc ráda, s tou TV máš pravdu, je to jak kolovrátek.

Děkuji za hezkou vzpomínku :-)

Opět krásná báseň. Děkuju.

Přeji Vám brzkou obnovu terasy a pěkné posezení. Živel bouřka - kroupy znám taky velmi zblízka, letos naštěstí zatím jen liják.

Já myslím, že postupem času a teprve s věkem člověk dospěje k názoru, že na tom, co považoval dřív za smrtelně důležité, vlastně vůbec nezáleží.

Je hezké, když na vesnici se lidé nehádají a mají snahu společně zachránit něco, co má hodnotu. Jsem také z vesnice, ale tam nějaká sounáležitost nikdy nefungovala. Tam panovala závist.

Marie, pěkný vzpomínkový výlet a též pěkná dokumentace. Ať vám to šlape pořád. :-)

Vzpomínám, jak nám náš albánský delegát Altin, žijící léta v Praze, říkal, že kdo stěžuje na dopravu v Praze, měl by absolvovat autoškolu a jezdit v Tiraně, že proti tomu je to v Praze idyla.