Držím palce a přeji co nejveselejší uzdravování.

Pane Berko, že vy nemáte zahrádku, i hlemýždi musí být dva :-)

Dnes na ČT v Toulavé kameře byla reportáž z této výstavy.

Dnes jsem držela bobříka trpělivosti: nejprve 25 na kole, PAK nedělní fejeton. A výsledek? Usměvné čtení jako vždy. A zase čekat do další neděle. Díky.

Tady ty neustálé diskuse a úvahy o tom, jací jsou dnešní mladí, atd absolutně nesnáším. Dnešní mladí oddalují nástup do zaměstnání a založení rodiny? A co bylo tak úžasného na tom, že moje generace a tedy generace pisatelky, skončila školu; kluci šli na ZVS a v 21 letech se ženili a měli děti? Vysokoškoláci byli ženatí před skončením školy a už měli rodinu. A "včerejší" mladí si nevybrali špatnou školu? Kolik strojařů s VŠ diplomem pak dělalo cokoliv jiného, protože strojařina je vlastně nebavila? Kolik chemiků nepracovalo jako chemik? I tehdy ne každý, kdo vystudoval VŠ, pracoval potom v té samé odbornosti. Ostatně, na vysokou školu se nedostal každý, kdo o studium měl zájem. Byla snaha, aby co nejvíce lidí pracovalo manuálně. Po roce 1989 se učební obory povýšily na SŠ s maturitou, nástavby po SŠ se přesunuly na VŠ a jsou z nich bakalářské obory. Vysokou školu může studovat mnohem více lidí, než do roku 1989. Není pravda, že všichni studenti se nechávají živit rodiči. Moji synové, napřl, chtěli studovat. Tak studovali. Dostávali sirotčí důchod po otci a zbytek si vydělávali po různých brigádách přes agentury. Platy učitelů, ty bych pominula. Dávno jsou ty doby, kdy učitel patřil mezi obecní chudé. Učitelem bych sice nechtěla být. Ale při práci v softwarové společnosti jsem pomáhala zavádět mzdový software do škol. Do desítek škol. Vím, jak platy učitelé měli. Podle tabulek se jim každý rok od podzimu plat zvyšoval. A nebudu připomínat neustálé stávkování a zvyšování jejich platů. Mají, ať mají, ale atraktivita školství se tím nezvýšila. Do roku 1989 nemohl téměř nikdo nikam cestovat. Takové řeči - ale my jsme byli na Rujáně, my jsme byli v Bulharsku - ano s ROH, téměř zadarmo, na jednom místě. Já jsem dělala průvodkyni. Dostala jsem se do SSR, BLR a Jugoslávie. Ale se zájezdem, individuální zahraniční turistika téměř neexistovala. Moje děti mohou cestovat kam chtějí. Vydělají si a pak jedou, např. do Brazílie. A proč ne? Proč by měl mít můj syn ve 24 letech už čtyřčlennou rodinu? S tou už by nikam individuálně nevyrazil. Prostě viděli u svých rodičů jen práci, práci, starosti a občasné hádky o tom, co děláme s penězi, proč žijeme z ruky do úst. Já mladým neposkytuji finanční podporu, vychovala jsem je tak, aby se od 18 živili sami. A pokud nechtějí mít starosti o rodinu, je to jejich věc. Ne všichni z předchozích generací byli ženatí nebo byly vdané. Svobodných i tehdy bylo více než dost. Nakonec bych chtěla napsat, že nemám pocit, že mne děti pozorují, jak stárnu. Ony také stárnou. Takové klišé jako "podzim života" to mi způsobuje kopřivku. Do devadesáti mi zbývá hodně let, ale já o to, dožít se devadesátku, ani moc nestojím. Jak to bude, tak to bude. Když zemřu zdravá za rok, bude to pro okolí lepší, než když zemřu v devadesáti, když už od osmdesáti budu mít nějakou ze stařeckých demencí.

Třešně s větvemi bych nikdy neřezala, natolik si vážím vypěstovaných stromků !

Chlapi jsou všichni stejní a ženský stejně slepě důvěřivé. :)

Cením si toho, že je popsán nejen problém, ale i rozumná reakce na něj a jeho řešení.

Máte parádní úlovky!

Jako první jsem si dnes přečetla tuhle básničku, je moc pěkná a milá. Jste skromná jako já. Máte jen jedno přání probudit se do nového krásného dne. Děkuji.

Jiné jsou děti, jiné jsou snachy, jiná je doba i život. Soustřeďte se na ten svůj, 67 je krásný věk :-) Přejte to mladým.

Vzpomínám si na slovenského herce Františka Dibarboru, když zpíval - "čo že je to pedesiatka, keď sa páčí nám dievčatka .." Dá se to zpívat i o osmdesátce, ale je to už houby platné. Ovšem, ani v té osmdesátce život nekončí.

Článek se mi moc líbí stejně tak jako úvodní foto. Zvířátka umí "mluvit" pohledem. Na kocourkovi Piškotovi hned poznám když chce kapsičku či jen pohladit. Co se týče samomluvi, tak jedna moje kolegyně má takové motto: "samomluva je jediná možnost promluvit si s rozumným člověkem".

:-) Je těžké být současníkem minulosti i budoucnosti... :-)

Krása.

Přesně jak říká Kateřina Šédová ve třetím odstavci, spánek se pro mě stal důležitým víc než cokoliv jiného. Naučila jsem se chodit "spát se slepicemi" a budí mě východ Slunce. Zástavami dechu netrpím, sny se mi zdají zřídka kdy, ale jen hezké. Moje heslo je: "Zdravý spánek - nejlepší cesta k sebepoznání. Samozřejmě, že přijdou situace, kdy mě na mé "cestě" někdo "vytočí", pak stačí "odpustit páru" a jdu dál. Preventivně počítám s tím, že se vždycky najde "dobrák", který ví, na kterou "strunu brnknout", aby mě vychýlil z rovnováhy. Zdravý spánek můj zdravý život jistí ♥♥♥

Pravdivé vyjádření. Právě žít v přítomnosti a nezapomínat na minulost.

Našla jsem všechno a na ovoce v poslední větě se moc těším.

Mám dojem, že v našem věku zakládat zahradu by bylo poněkud pozdě.

Naši chatu jsem prodala, sama jsem už na práci na zahradě nestačila, rodina moc neměla zájem. mrzelo mě to, ale už jsem to obrečela a teď jezdím se seniorským klubem každý druhý týden na výlety. Dnes jsem ráda, už bych na údržbu neměla ani sílu ani peníze.