Díky za článeček, bylinkovou skalku jsem vybudovala před několika lety, všemu se daří, jen rozmarýn mi letos pomrzl. U levandule zkuste také množení, mám dobré výsledky z loňska, letos začínám znovu na jaře vrcholovými řízky. Sazenice rozdávám příbuzným :-)

Souhlasím s vámi, pane Berko, hlavně s posledním odstavcem !Prošla jsem několika zaměstnáními a měla jsem možnost pracovat i v pekárenském průmyslu i v kontrolní organizaci. Takže vím dobře, o čem mluvíte. Dnes se mluví o dezinformacích, ale ty hlavní se na nás denně řítí z televize, tisku a od redaktorů a lidi, kteří nejsou v obraze a nesledují všechno, pak slepě věří všemu.

Jsou to opravdu zajímavé postŕehy ze života.

Lecčím, ptactvo, křehce, odklon, polstrovaný *** navrhnout, brnkl, prskl, vrstva, nervstvo, zmrzlina, rozcvička, zplstěný, rozstřel

Ono spolubydlení dvou generací je složité i bez takovýchto "službiček". Tchyně byla ochotná starat se o vnoučka, ale občas jí trochu ujela míra toho, kdy je jí ještě potřeba (utišování chlapce, když plakal, i když byla matka doma například). Na druhou stranu, co jako snacha čekala? Babička byla s klukem doma víc, než ona sama, logicky k němu přilnula, ozvaly se zapomenuté mateřské pudy a rozeznání hranice muselo být těžké. Chybu vidím v tom, že si obě zarputile hájily svou pravdu, místo toho, aby si sedly k lahvince vína a hezky to probraly, dokud byl ještě čas a vůle...

To je moc pěkné ! a pejsek fešák turista :-) tahle místa mám ráda, díky.

Článkem jsem si připomněla i naše poslední zvonění...jako by to bylo včera :-)

Tak to je přesně "voda na můj mlýn". Jak jsem napsala do chatu Ring. Je velkým uměním ráno vstát a říci si: "Kráčím ve světle Krista, s očima ve své hlavě a nedám se pomásti očima jiných hlav." Mnoho lidí neví, že neumět stát sám v sobě, přináší celou řadu zdravotních problémů. Díky za článek, ve kterém je hodně pravdy.

Paní Pivcová,že jste zárukou hezké a kvalitní poezie, se potvrdilo i dneska! Zase úžasné verše.

Opravdu smekám nad tímto vaším přístupem. Hluboce lidský příběh. Děkuji za sdílení.

Gratuluju k úspěšným úlovkům :-)

Miluji Řecko, byla jsem tam mnohokrát na různých místech a vždy se mi líbila tamní atmosféra, taverny, pospolitost rodin, pohoda... Věřím, že se paní Kateřině v Řecku líbí. Knížku si moc ráda přečtu.

Milá vzpomínka, jak po peroně běhali prodavači a volali Horké párky, studená limonáda, a strkali občerstvení do okýnek. Občas vlak ujel. :-)

Jak je tam Michal Pavlíček, bude to určitě skvělé...

Zajimave cteni, dovedela jsem se neco vic o zemi kde zije nas kamarad sehibi Hmida, je to ucitel, ktery se pokazde zastavil kdyz projizdel republikou, zval nas na nejlepsi kuskus s kuretem ktery vari jeho maminka, skoda ze se to nikdy neuskutecnilo, lekari nam cestu nedoporucili vzhledem k nasemu veku a tak i fotky nam trochu priblizili jeho vlast.

Spíše by mi bylo líto, že mi "vyženěný vnuk, či vnučka, babičko neříká... Dokonce sestřenice mé vnučky, když přišly spolu k nám, mne oslovovala "babičko". Teď už je dospělá, tak mne osloveje jinak, ale tenkrát mi to připadalo milé ♥

Moc pěkné! Není vůbec jednoduché napsat vtipnou báseň. :-)

Naštěstí mnoho matrik je již zdigitalizovaných, takže dnes není tak náročné rodokmen sestavit, jen to chce trpělivost a naučit se hledat v matrikách, popř. v jiných archiváliích. Jsem samouk, sestavila jsem již několik rodokmenů a sepsala několik rodinných kronik. Práce je to velice zajímavá a dobrodružná; nikdy bych nenašla tolik informací o předcích, nebýt zdigitalizovaných materiálů. Jsem za to moc vděčná.

To je moc smutné. Ještě, že existují obětaví lidé, pomáhající útulkům. Evi, máš můj obdiv.

Děkuji za článek. Přiznat se k psychickým problémům bohužel vyžaduje i v dnešní společnosti, zakládající si na toleranci k různým lidským odchylkám a extrémům, nejspíš velkou odvahu. Pokud je postižena duše, nemoc je v hlavě, člověk nemá žádný „vedlejší zdroj“, který by mu pomohl se s ní vyrovnat. Na rozdíl třeba od chřipky či zlomené nohy, kdy hlava funguje normálně, nanejvýš bolí.