Pěkná upoutávka. Při procházce po Pražském hradě se hodí zastavit. Děkuji. :-)

Člověk si ani neuvědomuje, kolik slov jsme převzali z jiných jazyků. Článek se mi moc líbí.

Děkuji za pěkný článek i fotografie. Motýly mám ráda a je mi líto, že jich ubývá.

Jasne popsane priznaky mel by si to kazdy precist, mnohym by to pomohlo staci vcas vyhledat lekarskou pomoc.

Vítám vás na i60, sama jsem tady od roku 2015. Projekt do stovky již trvá několik let, vždy se vypisuje na kalendářní rok zvlášť.

Hezké vyprávění :) a já si zrovna na nějaká naše slovíčka nemůžu vzpomenout..., jen že jsme říkali šuspajtl (děkuji za vysvětlení) a na kopáním jsme neměli míč, nýbrž merunu a taky jsme skákali gumu nebo hráli školku s míčem, který jsme si pinkali o zeď domu a lítali jsme venku :) No, koukám, slabý odvar proti vašemu povidání :-D

Tohle je hodne casty projev a ztracite kamarady a duveru...zbytecne.

Pivo k obědu, to si ráda dám, nebo když mě přepadne žízeň jako trám.

Mám sice trošku menší míry, ale tyto modely mi přijdou nevkusné.

Vlaďko, díky za další prospěšný článek. Já už mnoho let používám pro nákup jízdenek IDOS, celá akce včetně placení zabere pár minut.

Jarmilko, už několikrát jsem při pátrání po něčem, většinou z okruhu 2. světové války, narazila ve wikipedii na prázdnou stránku a zmínku, že toto téma ještě nebylo nikým zpracováno a zda to nechci být já. Jenže já si moc netroufám. Když vidím některé nekvalitní informace, obávám se, že by mě pak obdobným způsobem mohl posoudit někdo znalostně daleko lepší. Ale nakonec to třeba přece jen zkusím. Děkuji za informaci.

Zajímavé.

Díky za info.

Koleda se povedla.

Díky za zajímavé tipy. Vybrala bych si – určitě první čtyři knížky. Pučálkovic Aminu jsem četla v deseti letech, když jsem byla se žloutenkou v nemocnici.

Děkuji za kurzivku. Jak jsem zde již psala, Jan Skácel je básník mého srdce, básník ticha a pokory. Znala jsem ho osobně jako šéfredaktora kulturní revue Host do domu, která byla v roce 1969 zakázána. Působil pak v exilu, v samizdatu i v divadle. V roce 1989 obdržel mj. Petrarkovu cenu. Brno věnovalo svému básníkovi plastiky, na kašně jsou jeho verše. Inspiroval umělce k reflexi v jiných tvůrčích formách – miluji jeho Modlitbu za vodu v interpretaci Hradišťanu.

Milá Hani, ihned po ránu mne tato úvaha* oslovila, moc za ni děkuji, nacházím v ní souznění. Mám to nastavené podobně - od mládí si píši podrobné deníky, do kterých vkládám svoje myšlenky nebo i jiných autorů. A když je mi někdy moc těžko, tak mi skutečně pomáhají žít tak, abych také měla alespoň trochu nespoutanou duši ♥

Super co vsechno chlapi vymysli...a funguje to!

Soni, ani já si neumím představit žít jako bezdomovci. A že zde na Mostecku jsem i ne vlastní vinou zažila, co to je být bez práce. To když nám např. nezaplatili výplaty. Ale díky umění šetřit, spořit (což mě naučili rodiče) jsem to vždy zvládla. Třeba i proto, že jsem dojížděla za prací. Než být bezdomovcem, to bych raději nebyla... Bohužel v dnešní době se to může stát, ale člověk prostě musí vynaložit úsilí a vyhnout se takovému pádu na dno. Nechápu ani, že mnozí jsou dlouhodobě bez práce a vlastně jim to vyhovuje. A ještě ty mladé v tom podporují rodiče. Musela bych se před nimi stydět, nechat se od nich dlouhodobě živit. Líbí se mi, že se omlouváš pejskům, že už to na vycházku nevypadá, když je člověk unaven. Také mám dny, kdy to je jen na vyvenčení. Prostě člověk bývá někdy unaven a potřebuje odpočinek. Přeji požehnané Velikonoce.

Evo, mně se nová vyhlídka líbí. Doufám, že mě nic výlet k vám do kraje nepřekazî.