Soni, ani já si neumím představit žít jako bezdomovci. A že zde na Mostecku jsem i ne vlastní vinou zažila, co to je být bez práce. To když nám např. nezaplatili výplaty. Ale díky umění šetřit, spořit (což mě naučili rodiče) jsem to vždy zvládla. Třeba i proto, že jsem dojížděla za prací. Než být bezdomovcem, to bych raději nebyla... Bohužel v dnešní době se to může stát, ale člověk prostě musí vynaložit úsilí a vyhnout se takovému pádu na dno. Nechápu ani, že mnozí jsou dlouhodobě bez práce a vlastně jim to vyhovuje. A ještě ty mladé v tom podporují rodiče. Musela bych se před nimi stydět, nechat se od nich dlouhodobě živit. Líbí se mi, že se omlouváš pejskům, že už to na vycházku nevypadá, když je člověk unaven. Také mám dny, kdy to je jen na vyvenčení. Prostě člověk bývá někdy unaven a potřebuje odpočinek. Přeji požehnané Velikonoce.

Evo, mně se nová vyhlídka líbí. Doufám, že mě nic výlet k vám do kraje nepřekazî.

Moc hezké, děkuji. :-) :-) :-)

A hezkou, o sebe dbající ženu, navíc hodnou , a která se starala o muže i děti atd. atd., nikdy žádný manžel neopustil? A opačně? Pracovitého solidu, který navíc dobře vypadá, nikdy neopustila manželka? Je to celé složitější ...

Hani, moc hezké, kapličky krajině a lesům sluší. Vybízejí ke ztišení, díky.

Když vidím Ježíše Krista na kříži, vidím jen zlo a nenávist. Bohužel to přetrvává i po téměř dvou tisících letech. Mocní jsou stále mocnější a bezmocní stále bezmocnější. Co těmito církevními svátky vlastně uctíváme?

Pro mě je vše stále v pohybu a vše, co má být přichází samovolně. Pro mě je čekání na cokoliv, promarněný čas.

Blanko, díky, napsala jsi to i za mne. Každý má možnost volby a každý v našem věku ví, co je dobro.

I já jsem tam v šedesátých letech chodil. Jako hornický učeň. Internáty byly pod čísly. Já jsem byl na osmičce nebo devitce. Nad sanatoriem. Do tanečních jsem chodil do Kulturáku. Pěkný, mám hezké vzpomínky.

Tak to je velký průšvih,chystám se péct mazance.

Vtipně napsaný článek. Taky jsem mívala z některých tradičních zvyklostí hrůzu. Jen ten váš tehdejší útěk před velikonočními zvyky musel být taky bolavý.

Hezký výlet a jak vám to s pejskem na společné fotce sluší!

:)

S p. Jiřinou Prekopovou dlouhodobě souhlasím, jinak objetí by nebylo špatné, ale opravdu v terapii, zažila jsem, že to bylo používáno rodičem naprosto nevhodně, místo aby si vzal ponaučení o rodičovské autoritě. Děkuji za pěkný článek, na otázku v nadpise odpovídám jednoznačně ú l e t ! Díky :-)

Srdcařský článek. Chybičky se však vloudily. Pokud byl vítr na Sněžce, tak lanovka končila na Růžohorkách, nikoliv na Medvědíně ( to je úplně jiná lanovka ve Špindlu ). Chtěla jste na Luční boudu, ale rolba prý jela na Labskou boudu. Ta se nachází také u Špindlu. Smutná historie: Po Mnichovu boudu ze vzteku zapálily stahující se ČESKÉ jednotky. Jakoby ta krásná budova mohla za lidi a jejich zpackanou politiku.

Ještě jsem zapomněla napsat, že jsem prohrála v hospůdce 1000,-Kč...:) ach jo...vy to budete mít zadarmo..:). Děkuji!

Skutečná Nová strategie (pro)rodinné politiky, založená na základě nových zákonů č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu a č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení je zrcadlovým obrazem politiky, která nám přinesla silné ročníky ze 70. let minulého století. Výsledkem snížení daňového zohlednění nákladů na výchovu dětí v rodině k 1. 1. 1993 z 50 % na 12,5 %, tj. o tři čtvrtiny, byl propad porodnosti o 30 000 novorozenců za tři roky (Hiršl M. 2004). V roce 1995 spadla úhrnná plodnost žen pod 1,3 dítěte/ženu a pracující populace Česka začala hromadně vymírat. Více na straně 129 v kapitole Výzva pracujícím rodičům. Vyčíslení pro-rodinné politiky státu na str. 172 v kapitole Sociálně ekonomický audit státního rozpočtu 2018. Obě kapitoly nalistujete v knize Ekonomům to myslí černobíle (knihu si můžete vypůjčit v městské knihovně).

Moc hezké. A když si představím, že byly doby, kdy zvon z Pošumaví bylo slyšet do Prahy... :-)

Lidi jsou nepoučitelní a ani Bůh to nezmění.

Píši za sebe, neplánuji, nečekám AŽ o mně vláda rozhodne, AŽ budu moci to či ono, to bych se nemusela také dočkat. Žiji přítomností, tady a teď. Počasí není můj velitel, můj velitel je podstata mého bytí. Od 1. 1. letošního roku mám na koloběžce najeto 520 kilometrů. Svůj život mám ve své moci ♥♥♥