Zlatá prasátka na Vánoce byl dobrý nápad...tehdy byla opravdu každá korua dobrá...no vladtně to platí pořád :-)

Už jsem nakrémovala pohorky. I tyčky jsou připraveny. Děkujeme za inspiraci.

Výběr úvodní fotografie umocňuje temný tón veršů. Děkuji, působivé.

Pěkná vycházka!

Perfektně napsané !!! A jak pravdivé. Tělo stárne, ale důležité je, když "duše" zůstává mladá. Ale bohužel to nejde zrovna moc dohromady...jak kdosi kdysi tento stav popsal: Duše se hádá s tělem. Tak to prostě je a my s tím musíme bojovat, dokud to jde ! :--))

Blanko, díky tvým fotografiím jsem se ocitla na pohádkovém místě. Mandlárnu jsem navštívila v Brně. :-)

Škoda, že pro mne je to daleko.

Gratuluji všem oceněným.

Nemám pocit, že by dámy na fotografiích byly vyššího věku.

Krásně napsaný a velice věrohodný článek. Výstižněji to už nelze napsat. Jen by si to měli přečíst dnešní hlavně mladí a přetechnizovaní lidé.

Je stále čemu se učit.A je dobře,když je k vědění člověk stále nakloněn.

Zajímavý rozhovor. je prima Líbo, že se ti podaří se vždy zvednout. Tvoje odpovědi mi připomněli přísloví, které říkala moje máma: "když nenajdeš u vejskala, u stejskala teprv ne.

Také přeju krásné Velikonoce, snad budeme mít štěstí a užijeme sluníčko :-)

Je to tak, jak píšete. Jen teď přemýšlím, jestli moje dcery měly štěstí, nebo smůlu, když se narodily zcela neambiciózním rodičům. Ambicím svých rodičů jsem se vzepřela.

To je skvělé! Mám velkou radost - jako kdyby na člověka přímo dýchala ta doba, kterou dávno odvál čas. Hodnotím plný počet hvězdiček - jen se mi nepodařilo je správně vyznačit a už mi to nejde opravit, tak se omlouvám. Krásný autentický příběh, který přímo vyvěrá z původní staré fotografie.

Stáří jsem se nikdy nebála, neboť jsem se i v mládí cítila stará. Zakrátko mi bude 74 a stará nejsem. Cítím se vítězem, protože moje tělo je můj přítel nejvěrnější ♥

Každé povolání má své úskalí a mezi námi, kontroly nemá nikdo rád.

Zajímavá oslava výročí, Danko. Díky. Viděla jsem natáčení v rozhlase ale bez možnosti focení.

Je to tragické, takhle by opuštění, bezmocní staří lidé neměli končit. Oni nevědí, kam se obrátit a kdo jim pomůže? Když nemají nikoho, nebo rodina nepomůže. Dříve byli i geriatři a myslím, že i jiné vztahy snad úplně ve všem. Dnes je absolutní nedostatek snad všeho, lékařů, odborníků, jsou všelijaké neziskové organizace, ale pro tuto tragédii asi nikdo. Je depresivní jen o tom číst. A světlo na konci tunelu nevidět.

Já jsem váš pravý opak, ale ty recepty vypadají báječně. Určitě z nich zkusím alespoň plněnou cuketu.