V případech, kdy se partneři dali dohromady v pozdějším věku a každý měl svoje děti, je otázka majetku vždycky ožehavá. Pozůstalý se vlastně dělí s dětmi toho druhého. Myslím, že pokud se senioři sestěhovali, měli by mít nějaká pravidla. Pokud tedy hospodaří společně a jeden z nich daruje nebo půjčí vyšší částku svým dětem, je něco špatně. Nevím, zda to, že mám večer s kým povídat u televize a že ten druhý zaplatí půlku nájmu, stojí za ty budoucí trable a handrkování. Čím méně lidí v domácnosti je, tím klidnější život v ní mají. Lidé se mohou setkávat podle libosti, ale můžou žít každý ve svém pohodlí...

:-) Nic proti ničemu je, když...se udržuje khaki řád kompetencí. :-)

Moc krásný příběh moudrého dědečka - hospodáře. Také ráda vzpomínám na třešňový sad mých prarodičů na Sázavě.

Vaše přání je pěkné a hezké a nádherné! Děkuji za ně.

Věro, pěkné fotografie z výstavy, byla jsem, chodím na NR pravidelně. Dřevo je úžasný přírodní materiál.

Jsem ve věku ,kdy je pro mne digitalizace šílená, neskutečná věc. Telefon chytrý nemám a s počítačem na tom nejsem také nejlépe a ani tiskárnu nemám. Zjišťuji, že na konci telefonních linek jsou už samí roboti a já do toho telefonu vzteky vřeštím. , že chci na ucho živého člověka. Snad to už nějak bez té digitalizace dožiji, ale nejsem si jistá.

Krásné vyznání rodnému městu. Citlivě jste popsala jeho historii i Váš osobní vztah. KH trochu znám, žil tam můj bratr, nyní synovci. Je to mystické město, ale zároveň velmi moderní, jezdívám do GASK.

Přesně ze života. Když to člověk nejméně očekává, tak se vše zašmodrchá. P.S. A. Mornštajnová je také má oblíbená spisovatelka.

Pandy jsou nádherná zvířata.

Tekutina se odpaří?

Bechyně je krásná.

Soňo, navzdory nepřízni počasí jste si s vnučkou užily pár dní pro sebe v pěkném prostředí lázní, kde jsem nikdy nebyla. Díky za sdílení.

:-) Dobré, akorát že sám při psaní do šuplíku začínám nabalováním pointy :-)

Nevím, kolik je autorce článku let, ale "splácla" dobu po válce s léty ostatními ... Jsem ročník 1953 od patnácti jsem používala řasenku ( ano, s kartáčkem - no, používám to dodnes, spirálky mi nevyhovují), v životě jsem ani já, ani mamka nepoužily na obočí krém na boty - to snad je historie válečná ... Ano, bylo kosmetiky méně, ale nikdy jsem nestála frontu na pitomý deodorant ... - Výstava je jistě zajímavá, mám takové vzpomínkové výstavy ráda - byla jsem např. na výstavě , která pojednávala o tom jak žíly naše babičky a prababičky - ty neměly ani saponát na nádobí, natož řasenku :-)

O výstavě už vím, musí to být krásné... tohle ve vašem článku je pro mě překvapení: "Největší exempláře měří až 3 metry a celý jejich trs může vážit až 3 tuny."

Bázeň patří k lidskému konání, ale i ona se dá přetavit v odhodlání a vítězství.

Vlaďko, od Tebe se člověk dozví takových informaci, díky. S virtuální asistentkou už jsem se několikrát setkala na telefonu. Určitě vyzkouším chatbota i to generování obrázků. Těším se na Tvé další články, kdy nás poučíš nabo naučíš něco nového.

Další hezký příběh starých fotografií. Myslím, že tohle téma ještě nebylo. Líbí se mi, že Vám zůstala láska k autíčku veteránovi dodnes.

Občas si rádio pustím a když je naladěné Country rádio, poslouchám. Na pana Pěkného si počíhám.

Tým lidí je určitě bezva, ale motivace by měla být Vaše. Pro sportovkyni přece žádný problém :-) Jinak to, o čem uvažujete, jste vybrala dobře.