Obdivuji vás. Já bych nejspíš neřekla ani jak se jmenuji. Několikrát jsem AZ kvíz viděla a je to dost těžká soutěž.

Pěkné, stručné přiblížení nám vzdáleného města. Škoda, že jste nefotil. Díky. :-)

p.Zelenko jsem dlouhodoba ticha ctenarka vasich krasnych vypraveni ,psani o zivote, vzpominani jo mate talent a umite krasne s citem psat a je citit ze jste prozil krasny zivot...

Hanko, máš bezvadné procházky s Eliškou. Ráda jsem šla s vámi.

Národní divadlo - Nová scéna - jeden lupen za 845 kaček. To jde, to je jako zelenina na lečo pro dvě osoby a ten punč platím já. :)

V rodinách se dějí různé věci a týrání tam může probíhat v různých směrech, tedy i obráceně - směrem k dětem od rodičů, kteří se nedokáží například vyrovnat s tím, že jim děti už dávno dospěly, že jsou samostatné a s nastupující demencí je to pro "milující děti" neřešitelný problém. Režisér Jiří Menzel vyprávěl docela "zábavnou" historku, (když to sledujeme jako nezúčastnění posluchači) jak ho maminka nechtěla pouštět ven ve večerních hodinách za "děvčaty". Stoupla si mezi dveře a řekla: "Ne - Jirko, ty nikam nepůjdeš!" To už mu bylo 45 let! Nebo jsem slyšel vyprávět, že dcera svého otce bacala přes ruku, jako něco a zároveň i líbala, když jí už podruhé snědl tu papírovou krabici - to plato na vajíčka, snad mu to připomnělo ty sušenky - vlnky se kdysi jmenovaly. Kdo koho týral? Ta dcera otce nebo ten dementní otec tu dceru nevědomky? Je to smutné nebo veselé? Asi obojí - je mnoho opravdových lidských příběhů, které mají (?) zůstat v rodinách. Nebo se i o nich má mluvit, abychom se je naučili zvládat lépe?

Milá Jani*, díky moc za Tvoji radostnou i nostalgickou vzpomínku* - v některé se i poznávám. Úvodní fotografie ♥ - je překrásná. Také jsem měla v dětství "horácký kroj" - ale v něm jsem jen tančila v Horáckém souboru písní a tanců Protivanov naše horácké tanečky. Dokonce jsme jednou v Krajské soutěži v Brně v 50tých letech vyhráli první cenu.

Některé ze zmíněných filmů jsem viděla také. Do školy jsme chodili na směny, a tak jsme jedno dopoledne v týdnu s družinou navštěvovali kino. To bylo ve starém lazaretním dřevěném baráku v Pardubicích na Dukle a říkalo se mu blešárna. Proč asi? A filmy byly na jedno brdo. O válce a statečných sovětských vojácích. Dlouho mě strašily ve snech ohořelá či rozstŕílená těla, lidé umrzající ve sněhu apod. Dobrovolně mě nikdo do dospělosti do kina nedostal.

Teda Soni, teď jsem se pobavila podruhé, poprvé to bylo včera v devět hodin ráno, když jsi mě vytáhla z postele. My se do toho Světce musíme zajet podívat, taky jsem si připomněla jak to vypadalo u nás na poště, když jsem tam chodila volat do práce. Boxer nemusí být špatný, ale čivava je moje srdcovka. Přeji ti krásný den a další legrační snění.

Jako mladá jsem měla tenký leopardí rolák. Když jsem z něj vyrostla, ušila jsem si z něj šálu.

Děkuji Evko za příjemné čtení po ránu. Vzpomínky na dětství jsou v nás hluboce uloženy a když se můžeme ještě podívat i na rodná místa, tak jsou umocněny o to více. Život jde dál a žijeme tady a teď a patří vše do jednoho ranče. Žiješ v moc hezké krajině, v přírodě a vždy máš kolem sebe psí lásky. Jinak si tě Bertiku ani neumím představit.

Marta žije hezkým poklidným životem, možná potřebuje trochu vzrušení. Vždy se těším na další dění v její rodině.

Moc hezké, zahrála jsem si :-)

A co přinesl čas?

:-) Trefené poznávám podle vlastní zkušenosti. Theofrastos by své Povahopisy napsal lépe a rychleji podle kočičích tlup. :-)

Souhlasím se snížením výše důchodu při jeho valorizaci. Můžeme mít jen to, na co máme.

Také jsem měl a mám rád tu naši zemičku, i když dneska se to moc nenosí. Většina mladých lidí chce být světová a eurounijní a my, kteří to tady mají rádi, jsme nazýváni flastenci. Já považuji za hlavní zlo normální obyčejnou nenažranost. Tento odlidštěný systém je takový: růst, růst růstu, větší tohle, dražší támhle to, zisky a chamtivost. Ve starém Babylonu si také mysleli, že mohou všechno. Postavíme nejvyšší věž, která bude sahat až do nebe, říkali. A stavěli a stavěli. A už chyběla poslední cihla, když už toho vychloubání měl Bůh Hospodin dost a smetl věž, rozkotal hradby a utopil pyšný národ ve vodě a krvi. Říkalo se kdysi, že žádný strom neroste do nebe. Tak i tady přijde brzy krach. Nikdo neví, jakou bude mít podobu, zda jaderné války nebo zhroucené ekonomiky. Snad si pak zase začneme vážit krásné vlasti, maličkostí, které se nedají koupit.

Naďo, těším se s tebou a tvými krásnými fotkami. :-)

Přečetl jsem si, určitě máte pravdu. Já mám neomezená mobilní data. Tak snad jsem ok.

Hano, buďte ráda, že máte své zuby, ale doporučuji neumdlévat ve snaze najít zubaře. Při mé zkušenosti, než se Vám ho podaří najít a než přijdete na řadu, určitě nějaký zub bude vyžadovat péči odborníka, třeba preventivní. Vzpomínám na doby, kdy jsem si bez objednání šla sednout do čekárny zubaře, počkala si až na mě přijde řada a tentýž den se mi dostalo ošetření, přitom nešlo o akutní případ. Ale čo bolo, to bolo!