:-) :-) Velice inspirativní pro časy omezeného mezigeneračního kvasu a varu, svou emoční genialitu rozvíjím stereotypem hluchoně : "Cožééé? Co si řikáál?" :-) :-)

Velmi působivý a zajímavý pŕíspěvek, vhodně doplnéný fotografiemi. Ve Zlíně jsem byla pouze jednou služebně a “ve spěchu”, takže jsem z něj nic neviděla.

Moc děkuji za zajímavý článek. I já jsem podědila podobné i velmi historické fotografie*

Řecko je nádherná země. Jak lidé, příroda, moře, památky. Mám na naše cesty ty nejlepší vzpomínky. Trochu byl problém s komunikací. Musel jsem použít jak angličtinu, tak kupodivu i němčinu.

Věrko, tvůj článek je nádhera. Stručný, výstižný, doplněný fotkami. Jako informace o našich tradičních svátcích konce zimy a začínajícího jara zcela vypovídající. To podstatné je, že celá řada ustálených zvyků má svou tradici ještě z předkřesťanských dob. Nelahozeveský masopust býval skutečně tradiční i s odsouzením Bacchuse. Dával jsem o něm článek.

Vzpomínám si, že jsem příliš nejásala, když mi maminka upletla občas svetr ze zbytků vlny, i když barvy dokázala sladit.

Hezke vzpominani. Umorna pedagogicka prace s rumemicemi me pobavila :-) stejne jsou vzpominky tady na icku uzasny. Dnesni deti mi prijdou ochuzene o ty 'obycejne" zazitky. Umeji si vubec spolu venku hrat, kdyz jdou zrovna ven? Mozna ano, jen to treba nevidim. Diky za sdileni:)

Krásně napsáno, krásné fotografie - i pro mě je domov tím nejcennějším místem mého srdce ♥

Upřímně řečeno nevím, co si s touto agitkou počít. Pokud to má být rýmované, tak ty rýmy velmi kulhají, pokud je to báseň v próze, tak mi tam chybí rytmus.

Zajímavý příběh a krásná fotka.

Hezky napsáno a jistě to byl v tu chvíli hezký pocit :-)

Soňo, chápu tvůj vztah k tomuto místu. Také jsem měla podobnou studánku, kde se říkalo, že je voda léčivá. V těch Dolních Štěpanicích, o kterých jsem psala. už jsem tam dlouho nebyla.

Když jsme v raném mládí navštěvovaly svou pratetu (pro nás jen tetu) v Podkrkonoší, což bylo vždy o letních prázdninách, stalo se pravidlem, že mi teta půjčila na čtení některý ze svých prvorepublikových, pečlivě v truhle uschovaných časopisů pro ženy a dívky. Byla to "červená knihovna", ale název byl myslím Večery pod lampou. Doma bych během roku něco takového nevzala do ruky, ale tady to tak nějak patřilo k mým oddechovým prázdninám, a tak jsem si opravdu pár zamilovaných příběhů půjčila a přečetla. Příběhy s dobrým koncem ve mně přece jen budily dojem, že je i jiný druh mužů než mí jihočeští vrstevníci, kteří se mi občas pošklebovali. Ano, máte pravdu, dnešní časopisy pro ženy - Nostalgie, Staré dobré časy atd. - mají obdobný, i když skoro o století modernější charakter. Ať má jakákoliv žena jakýkoliv důvod něco takového číst, myslím, že nikdo nemá právo se jí za to posmívat. Tím nemyslím Vás.

Líbí se mi, jak jste svou cestu krásně zmapovala, krok za krokem. Děkuji.

Zrovna s rodinou řešíme možnosti darování, a tak děkuji za cenné informace.

Heleno, máte krásné vzpomínky na dětství a na babičku.

Dovoluji si vás upozornit na svůj překlad básně Přeji ti čas: https://www.i60.cz/clanek/detail/16883/preji-ti-cas

Děkuji za úžasně zajímavý článek i fotografie.

Počasí sice moc nepřálo, ale na náladě to neubralo. Přeji roudnickým, aby se tradice udržela, rozvíjela a žila.

Můj kardiolog se soustavně dopouští body shamingu...