Paní Hanko, to je krásný příběh. Přeji manželům, aby je jejich vysněné štěstí provázelo životem.

Zajímavý článek. Já mám z pionýrských táborů opačné zkušenosti. Byla jsem ráda pryč od mámy, mohla jsem být volnější, nikdo mně nedrezíroval. Jezdila jsem i jako vedoucí, měla jsem štěstí na tábory, kde šlo o to si dětmi hrát a udělat pro ně zajímavý program.

Je vidět, že jste si to užili. Hezké fotky a kluci budou mít na co vzpomínat.

Díky za zajímavou letní fotoreportáž z nádherného lázeňského města.

Připomnělo mi to "Básníky" :-). Spojené příjemné s užitečným, anatomie pro mediky je více než důležitá :-)

Pěkný článek i fotky. :-)

Krásný článek se spoustou podnětných informací. Takové články mám ráda, kdy se něco dozvím, nejen z historie dávné, ale i zcela nedávné a nebo ze současnosti. I dnešní současnost bude již zítra minulost. Nemám ráda články, kde autor napíše, že tam byl a to je vše, co se dozvíme. U Tebe Soni, to nehrozí. Tvůj článek zve k návštěvě a k prožitku, všem, kteří se tam podívají přeji silný zážitek. Já si ho vychutnám z Tvého článku. Jen mám takovou malou poznámku - postřeh. Ve třetím odstavci odspodu zmiňuješ zámek Jiřetín, je opravdu myšlen Jiřetín a nebo je to mýlka - záměna za Jezeří. Soni, přeji Ti krásné letní dny.

Evi, přeji vám s Robinem hodně krásných letních dnů a ať tě ruka moc nebolí. Buďte opatrní a užívejte si :-)

Zpravidla 2x do roka si s kamarády nějakou chalupu na týden pronajímám. Pobyt na chalupě si užívám, ale pouze proto, že se tam nemusím o nic starat. Jsou místa, kam se občas vracíme, ale většinou jedeme každý rok poznat něco nového. Nikdy jsem netoužila chalupu vlastnit - jednak druhá domácnost a potom pobyt na stále stejném místě a já ráda objevuji nová. Ale každý to má jinak. A obzvlášť senioři, kteří už třeba tolik necestují, ale díky chalupě mají možnost trávit třeba půl roku v přírodě a do města se vrací jen na zimu.

Aničko ty v makro nikdy nezklameš. Moc velká pastva pro oči, prostě nádhera! A za tu nádheru Ti moc děkuji.

:-) :-) Díky pane Poláku! Dnes jste mě opravdu pobavil a připravil mě na krásnou neděli. Dětská bezelstnost je nádherná. :-) :-)

Bezvadně zpracovaný výlet do míst, kde to znám . Syn bydlí v Bubovicích. Je to nádherná procházka...

Díky za článek a zajímavé informace. Jsme téměř na opačném konci republiky, asi se tam nedostanu... tak aspoň vidím ty nádherné fotky! Vítací pes je úžasný :-).

Krásně jste to napsal - nemyslet na starosti všedního dne a jít za poznáním - balzám na duši.

Dovolím si k tomu dodat hrst vlastních zkušeností z pracovních cest do Indie a na Střední Východ. Cestovatelé narážejí na skutečnost, že naše střevní mikroflóra se liší od té, kterou jsou vybaveni obyvatelé jiných regionů, takže ani při úzkostlivém dodržování zásad předběžné opatrnosti popsaných v článku se člověk nějaké té "pomstě faraónů" občas nevyhne. Zažil jsem i tragikomickou situaci, kdy jí byl v Káhiře po neprozřetelné konzumaci pizzy nakoupené v pouličním stánku postižen "náš" Egypťan, kterého jsme pak zachraňovali pomocí našeho imodia. (Ale až poté, kdy mu jeho konzumaci v telefonické konzultaci schválila jeho manželka, profesí dětská lékařka. :-D ) V této souvislosti se pak po ústupu akutních potíží doporučuje užívat přípravky na obnovu "naší" (středo)evropské střevní mikroflóry - nějaké ty laktobacily apod. Také jsem si povšiml, že v zemích, kam jsem jezdil, se domácí obyvatelé při pití z láhve NIKDY nedotýkají ústy jejího hrdla. Ani v jinak slušných ubytovacích zařízeních se v některých zemích nedoporučuje používat při čištění zubů vody z vodovodu; doporučuje se balená voda. (Někteří protřelí - zvlášť moravští - cestovatelé s sebou pro tento účel vozí láhev slivovice a pak mívají před obchodním jednáním problém, jak zamaskovat, že požili. :-D ) A pokud jde o kinetózy: V článku je upozornění na možné ovlivnění bdělosti řidiče antiemetiky. Dá se považovat za prokázané, že když člověk sedí za volantem, kinetózou netrpí, takže když řídí, prevence není nutná.

Paní Švejnohová, umím si představit rozčarování. Ale pro nás je to tak trochu inspirace, kam a kdy jít či nejít. Vaše všední zážitky čtivě zpracované obohacují náš seniorský svět. Díky za ně.

Podobně jako vy jsem se narodila do rodiny alkoholika, navíc se zdravotním postižením. Naštěstí se to spravilo, myslím to postižení. Alkoholik se lety měnil , bylo hůř. Vydupala jsem si školu v Praze, domu jsem jezdila jen na víkend. Pak jsem tam i pracovala. Do rodné vesnice jsem se na chvíli vrátila s manželem a porodit. Alkoholik se opět postaral o to, že jsme se odstěhovali a pak už jsem se tam vracela jen občas. Naštěstí mi zůstali kamarádi z dětství. To, jak si žijeme s manželem, jsme si vybudovali sami. Tak ať se vám stále dobře daří.

Pracovala jsem kfysi dávno také v jedné chemičce v Pardubicích. Na trávnicich mezi správnimi budovami žili zdivočelí králíci, kteří se pravidelně dostávali na pekáč party údržbářů. Já jsem jen čichala vůně s pečením spojené a přemýšlela o vhodnosti takového masa.

My zde v Týně míváme přednášky o houbách, některých přímo unikátních, které pro náš Klub seniorů připravuje amatérský odborník (jméno neuvádím, nevím, zda by si to přál). Zaměřuje se hlavně na houby, včetně léčivých, které dokáže najít ve zdejších lokalitách.

Děkuji moc za velmi, velmi pravdivý článek* ♥