Je zajímavé sledovat, jak vývoj vědy přispívá ke zdokonalování archeologických nálezů. Velmi často to jsou nálezy,které přepisují učebnice. Pamatuji se, že ve škole jsme se učili, že pravěcí lidé žili asi před 10000 lety, což už bylo dávno posunuto o mnoho tisíc let zpět. Moc ráda sleduji nové objevy archeologie a nestačím žasnout, jak chytří a vzdělaní byli naši prapra- předkové, a že naše objevy ve vědě nebo řemeslech nejsou nic nového pod sluncem.

Miloučké vzpomínkování...

V roce 1985 jsme navštívili jen Lošijn a ostrov Pag. Ostrovní městečka mají svůj specifický a nepopiratelný půvab. Krásně jsi Vis popsala i nafotila. Moc by mě zajímalo, o jaké ovoce na fotce jde. Nepodobá se ničemu, co znám.

Dějově nenáročná filomvá komedie o hotelu Bílá vrána z r. 1938, skvělá přehlídka herců od Jindřicha Plachty-Šolleho a Adinu Mandlovou, až po Evu Gerovou, Františka Filipovského, či Járu Kohouta a Karla Postráneckého. A DVD je již v trafikách.

:-) krátké a výstižné

Zuzko, jsi šťastná žena když můžeš toto napsat. Já ti tvé štěstí přeji i tak trochu závidím.

Maruško, moc hezky jsi mi připomněla moji návštěvu Pardubic, měli jsme tam kdysi první sraz jednoho senior. portálu - zámek a jeho expozice jsme také navštívili. Nahoře na "Kuňce" jsem ale nikdy nebyla, jen kdysi dávno pod ní, zrovna to tam všecko kvetlo. Krásné fotky!.

Evičko , jak Vám rozumím. Zažila jsem totéž a dokonce několikrát. Mužské nekritické sebevědomí je někdy větší, než ta mořská plocha za tím bláznivým chlapem na obrázku.

Jsem na Ostravu VŠB hrdá a ráda tomu, že ji můj syn může na TU studovat.

Ahoj. Obdivovala jsem Vodice v roce 2011, jakoby bych tam opět byla. Děkuji. Hvala. Prima den.

Takové dětství jsem nezažila, ale příběh jsem si přečetla ráda. Dýni mám ráda na jídlo na různé způsoby, dýně všeho druhu si fotografuji na podzim v trojské botanické zahradě, mám ráda sušená dýňová semínka. Ale nějak nemusím Halloween. Před 2 roky jsem na berlínském Hlavním nádraží zažila obchod celý s výrobky ve stylu Halloweenu, to už mi bylo až nemilé.

Opět potvrzuješ, jak se celý zážitek dá sbalit do malého slovního balíčku. A vše je naprosto srozumitelné. Ale moc lidí to nedovede.

Těch tisíc mil..., pěkné. Mám ráda rosu, jen nevím, proč jsem si dlouhou dobu zpívala od Wabiho - ne Rosu na kolejích, ale na kolenou, jak už jsem kdesi psala. Po dnešní otázce dne mne napadá, že jsem snad v minulém životě byla tou, co denně v kleče žala trávu! :(((

Architekt Gočár je autorem i menších staveb. Gočárovy domky stojí i v ZOO Praha - možná, že děvčata k nim došla, mně to zdravot. problém neumožnil -až někdy příště

Škoda, svůj boj rozjela opravdu dobře, avšak Flavia nepříznivý vývoj otočila. Švýcarský semifinálový duel mezi Rogerem a Stanem bude velmi zajímavý.

Slovo důchodce mně ani tolik nevadí, jeli použito k označení zaměstnání. Co mě a

Já bych ho ale dnes určitě kdekoli u nás velmi nerada viděla. Pamatuji si ho z raného dětství i si pamatuji,jak jsme v učebnicích škrtali celé stránky se Stalinem a Gottwaldem. Pomníky moc ráda nemám, je jen velmi málo těch, které mají co říci i dalším generacím V Londýně jsem viděla tolik různých soch a sousoší slavných generálů a králů, na královnu Viktorii jsem narážela všude a dnes už je jen málokdo zná a ví, proč tu jsou zvěčněni. A na některou dobu je lépe zapomenout, to bychom si tu také mohli nechat třeba sochu Hitlera? To by asi také nikdo nechtěl.

Růženčin minipříběh je úsměvný, ale dialog rozhodně patřil pochodující kachní rodince.

K mým nejoblíbenějším bylinkám a naštěstí také dostupným, i když nemáme zahrádku, patří pažitka, cibulka, petržel a kopr. Občas se podaří něco vypěstovat i na balkoně, ale spoléhat se na to nedá. Mnohé jiné kupuji a používám v usušeném stavu. Nedovedu si bez nich náš jídelníček představit.

Je pozoruhodné, že ti, kteří na příslušných postech rozhodují, se chovají, jako kdyby jich samotných se to ani v budoucnu netýkalo. A odborníci Vašeho formátu pak musí mnohdy bojovat s "větrnými mlýny".