To je zajímavý článek...V roce 2019 jsme s mužem náhodou v Holandsku objevili Baťovo městečko Batadorp, kde v ulici Batalaan jsou typické cihlové domky a stojí tam obrovská továrna, kde je Baťovo muzeum a exkluzivní prodejna, jestli se tam boty ještě vyrábí, to si už nepamatuju...

Moc hezké fotky...krásně barevný podzim. Jen já mám asi po ránu slabší rozjezd...přečetla jsem, že máte zahradu v Brně, tak mi článek nedával smysl, ale na druhý pokus jsem to dala :-))

Máte nádhernou sbírku. Gratuluju. Verneovky jsem měla také ráda, ale upřednostňovala jsem Vinnetoua, v podání Pierra Brice, za kterého jsem se už v útlém věku chtěla provdat :-)

Nechtela bych aby se o mne rodina starala, cely zivot jsem byla sobestacna a mam od sedesatych narozenin pojistku misto v DD, kde 2x rocne zavolam a oni mne ujisti, ze se mnou pocitaji kdyz to bude potreba.

Zuzko, harmonie a laskavost, to je to co s postupujícím věkem myslím všichni potřebujeme a na vašich článcích se mi líbí, že z nich je ta laskavost cítit. A co se týče podzimu - na podzim všechno dozrává a i my jsme tedy už krásně zralé ženy, tak jen musíme dát pozor, abychom rychle nepřezrály a nevyhodily nás na kompost, ale to nedopustíme, že :-))

Prima čtení. To znám. Právě přeskupuji věci z baráku u Chýnova do bytu v Praze a odsud do Ročova.

Pane Berko, přeji Vám brzké uzdravení v láskyplné péči manželky. Před rokem jsem měla úraz s trvalými následky a po dvou měsících na oddělení následné péče jako singl seniorka dlouho hledám opět své místo na slunci. Chápu o čem píše, ale Vaše závěrečná úvaha o singl jedincích se mi zdá příliš ovlivněna komfortem ženatého muže opečovávaného manželkou a velmi málo tolerantní k těm, jejich singl dráha nebyla primární vztahovou volbou - můj případ a mnoha dalších zde na i60.

Dobrá zpráva. Těším se na nový kalendář. :-)

Alenko, bezva článek. Taky už mě napadlo, kdy že ten podzim života začíná. Přestože mám podzim nejraději ze všech ročních období, v souvislosti se svým věkem jsem na něj nikdy nepomyslela. Tak si ho pěkně užívej. A co nejmíň jednotek Al! :-)

To je dobrá historka:-)

Věrko, jsem moc rád, že jsi takovou cestu navrhla. S tebou to bylo moc příjemné. Já jsem se sice u Ohře, tedy v Budyni, narodil a matka mne v kočárku vozila podél břehu, ale takhle na vodě jsem nikdy nebyl.

Moc hezká vzpomínka s autentickými detaily, to se mi líbí.

:-) :-) Život jako umění utilitárního oportunismu... :-) :-)

Perfektní, moc hezky napsané...taky jsem se k odchodu do důchodu rozhodla nečekaně...život nepočká...

Zvláštní, video jako bonus.

Článek je milý a příhody se skládkou a s prostitutkami na pláži mě pobavily...pište dál a přidejte zase nějakou vtipnou historku.

:-) Téma umělé inteligence podobné dřevěné židli, která nevyrostla v lese :-)

Pěkné. Jsou to mé oblíbené barvy. Nejen na podzim. Jen místo oranžová říkám rezavá – ta je podle mě míň jasná.

Já mám spoustu fotek z historie mé rodiny i příbuzných. Sahají až do období první války. Je to zajímavé srovnání s dneškem.

Tak ted jste mi nasadil brouka do hlavy.V životě mě nenapadlo přemýšlet jak se rozmnožují vodníci.No jo, jak oni se vlastně tihle vodní mužíčci rozmnožují?No ale kdyby si vodník vzal mlynářovic dceru, to zn.že je schopen lásky, tak je to jasný,no né?