Až budeš další báseń psát, zase ti přijdem blahopřát...

Určitě se půjdu podívat. Kuščynského fotografie se mi v mládí moc líbily, i akty, i portréty známých osobností. Věřím, že i po letech v nich najdu větší krásu než u slavného Jana Saudka.

Vzácná žena.Gratuluji.

Zuzko,jako vždy - pěkné a je to pravda,někdy i rozum padne do zajetí...

Psát SMS za volantem - to snad může jen slabomyslný člověk,nebo sebevrah.

Ano, jsi to stále Ty, Hanka, která má svou hrdost a nepoddá se. Moc pěkné.

Moc hezké, zvláště ten začátek na mě umělecky zapůsobil. I když, co se týče úplňku, patřím k lidem, kteří ho snášejí špatně.

Asi není radno měnit staré osvědčené recepty, i když tentokrát zafungoval více než průkazně. :-) Inu, per aspera ad astra. Tak ať se i nadále daří!

Ano, Hani, naděje je součástí nás, je to náš vnitřní pocit, naše víra v dobrý konec čehokoliv. A on ten dobrý Konec přijde. Naděje není nic samoúčelného, nějaká Siréna, která nás láká. Je to jen možnost, naznačený směr spolupráce, spolužití, a záleží hodně na nás, jestli se tím směrem ve své nezištné otevřenosti vydáme.

Několik e-knih jsem přečetla na internetu, ale dávám přednost těm papírovým, které voní tiskařskou černí. Mám před sebou knihu Mládeži od M. Alše. Je v celoplátěné vazbě se spoustou kreseb a obrázků, ale také s textovým doprovodem z děl českých klasiků. Má 368 stránek a v roce 1957 stála 36 korun. Tolik dnes stojí kostka másla. Knížka by přišla na mnohem víc... To mě ale neodradí od toho, abych si občas nějakou novou koupila. :-)

Těžká poezie. Přikryje naší fantazii jak velký, krásný, bohatě vyšívaný přehoz.

Ač jsem se skoro pod Beskydami narodila, na Bumbálce jsem nikdy nebyla. Děkuji, žes mi svým "cestopískem" umožnila aspoň letmo nahlédnout, i když i já postrádám pohled z rozhledny. Ale ještě není všem dnům konec ...

Další člověk, kterého jsi tak bezvadně charakterizovala, Ti dává najevo, že nejsi sama. Kdysi jsem měla o dost staršího kamaráda, který mi vždy nezištně pomohl, dokonce i tím, že mi občas ve správnou chvíli vynadal, když jsem blbla nebo fňukala. Máš, Věrko, štěstí, rovnováhou za porušený vztah s dětmi.

Je pravda, že v lékárně nemají čas na nějaké dlouhé vysvětlování. Odbavují své zákazníky jako v jakémkoli jiném krámu. A tak bych přivítala jakousi větší vstřícnost. Otázkou je, zda v lékárních Dr.Max to opravdu bude bude fungovat jinak. Podle mě je to o tom, zda budou mít na to dostatečnou kapacitu.

Olinko,hezké vypravování,jako by tam člověk s tebou byl,taky bych se tam ráda podívala,mám sice projeté termály na Slovensku,ale v Maďarsku jsem ještě nebyla,slyším na to jen chválu,tak ti moc děkuji,že jsi mi to přiblížila.

To je pěkné a navíc i nápadité s tím mobilem, zvláštní, že dnes už si opravdu nepíšeme poštou vyznání, teď je to rychlejší, ale méně poetické. A láska bez osnov je také dobrý příměr.Líbí se mi to.

Zuzko, ty si určitě zasloužíš nejen pohlazení, protože sama mnohé hladíš svými verši.

Je pravda, že mně se písně Edith Piaf líbí celý život, hrály se u nás v 60. letech, Francouzi na chvíli podlehli klamu a našli si za ni mladičkou Mireille Mathieu, ale ta záhy zapadla, protože to bylo o něčem jiném. Edith zpívala to, co žila, to nebyl showbusiness a umělé texty. Ještě teď, když jsem byla na Rujaně, jsem si koupila její CD s výběrem šansonů, při kterých mám husí kůži. A to jsem nevěděla, že bude mít nějaké výročí. Tak jsem myslela, že budou hledat Superstar, když to prvně vyhlásili. Že objeví osobnost jedinečnou a nezaměnitelnou, a ne, že každý bude napodobovat to, co tu už z ciziny dávno je.

To je bohužel obdobný případ jako terezínský dozorce Anton Malloth, který byl u nás po válce za krutosti a prokázané vraždy vězňů odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, ale pořád se ho (v 60. letech díky italské vládě, která nezjistila jeho pobyt, a později v 80. letech díky tehdy západoněmeckým úřadům v Bavorsku, které ho nevydaly kvůli špatnému zdravotnímu stavu!) nedařilo dostat před soud, nakonec byl souzen asi před 10 lety pro formu v SRN a dostal doživotí, které se ještě změnilo v pohodlné domácí vězení. Zemřel obdobně jako Priebke ve velmi vysokém věku.