To jsou krásně popsané a předstanené lázně v četně popisu cesty.Jen moje plánovaná ,,léčba"nebude na úkor pojišťovny,ale mojí kapsy.A tak ještě není jisté,zda k plánované akci letos dojde.

Tak to chápu, že tyhle události u Vás překryly vše ostatní. To stojí za zveřejnění i gratulaci.

Pro mě zůstává Karel Čapek fenomén. Mimořádný až geniální, a přitom jako člověk velmi plachý. Zvláštní, že mi výrazem vždycky připomínal mého tatínka.

Paní Jitko, překonání strachu je úžasné vítězství. Dalším Vaším vítězstvím byly i operace, které proběhly úspěšně. Přeji Vám mnoho nových a veselých zážitků.

Paní Aleno, nápaditý dárek, který jste si, jak popisujete užila se vším všudy. Líčení sestupu po srázu jsem viděla jako před sebou, smekám....

Pana profesora Bártu znám,měl u nás v muzeu úžasnou přednášku o své práci,o objevování starověkých památek v Egyptě.Přednáška byla velmi zajímavá,protáhla se na několik hodin a po ní následovalo pozvání do "sklípku",kde jsme se my,pracovníci muzea,dozvěděli další zajímavosti.Pan profesor byl úžasný a ráda na setkání s ním vzpomínám.Přeji mu mnoho dalších úspěchů v jeho práci a mnoho dalších nových objevů.

To je moc milé vyprávění.Taková pohoda u zamrzlých vod.

Milá Vlaďko, slunce vyjde vždy a budou nové zážitky. Když něco končí, jiné začíná. Věčný koloběh. A ty o tom budeš psát zase hezké básničky. Už tě znám...a držím palce.

Jako vždy jste to perfektně zpracoval jako sportovní redaktor a fota nemají chybu. Díky moc ! Jiřímu Raškovi jsem moc a moc fandila, chodila jsem na gympl, když v roce 1971 na Turné 4 můstků získal zlato, tehdy jsme to moc prožívali i rodiče, ale bylo to moc fajn.

To Vám skutečně nezávidím. Od té doby, co jsem byla přepadena (a před svátky to bylo právě 10 let), jsem se nejistoty už nikdy úplně nezbavila. Moje kolegyně, která žije sama a musí venčit pejska zrovna v místech, kde byl nedávno zaznamenán ten poslední násilník, je strachy bez sebe. Tak alespoň s sebou noste alarm, i na zahradu.

Škoda ho přeškoda, krásný hlas i písně

Vzpomínám si, že když jsem letěla v roce 1992 do Austrálie, z toho část trasy právě s Qantas, říkali nám, že jsou nejbezpečnější z leteckých společností. Tehdy mě překvapilo, že stewardi (včetně muže) mohli být už tak kolem padesátky. To u nás bylo zcela neobvyklé. Snad proto z nich na mě šel větší klid, když se usadili přímo naproti mně (byla jsem služebně v 1.třídě vpředu) a hezky se usmívali. Já se tenkrát ještě hrozně bála.

:-))

Nesmrtelný Elvis!

Dívala jsem se na vaše další díla a tato povídka se mi kupodivu líbí Je vtipná a trochu i všeobecná. Není to jenom nekompromisní a nehezké bombardovaní stařen i jinak vámi pojmenovaných starých žen. Tak jen tak dál, dědku.

Zní to fakt dobře. Zkusím.

Nezlobte se, že to říkám, ale to je jako by to psal starý zatrpklý dědek, který nemá už rád nikoho a ani sebe.

Oba Durrelly čtu a Geraldovy knihy hltám.

Hezké a povzbuzující, co by hoši pospíchali ,ne? Do vysokého věku mají času dost.

Napsala jsi to, Hanko, moc hezky. Já ale už jsem se tu "ohlížela" tolikrát, že mám z toho vykroucený krk. Takže za sebe budu hezky mlčet a jen si číst. Díky.