To by bylo na setkání i60 jako dělané, že jo.

Krásná tůra na běžkách. Úplně se tam s vámi vidím.Na podzim jsem se sestrou absolvovala procházku z Ovčárny na Švýcárnu a vloni v prosinci z Červenohorského sedla do Koutů a dál do Loučné. Nahoře byl sníh a námraza a dole úplné jaro. Obě procházky velmi příjemné ale zimní je zimní! Třeba se mi podaří ukecat manžela na týdenní zimní pobyt.

My máme doma tři kočky a jednoho kocourka, ten je, kupodivu, největší mazel. Říká se, že kočky jsou vázané na místo a ne na lidi. Nevím, ale ty naše, když jsme pryč a pak se vrátíme, hodně nás vítají a pak se delší dobu od nás nehnou. Až budu v Praze, docela ráda se do takové kavárny podívám.

Míro, moc hezký článek, i když tenisových fanoušků tady není tolik, ale třeba přibudou. Je to hezká tenisová reportáž a fota velmi vystihují báječnou atmosféru. Díky moc! Tenis je bílý sport a nádhera!

Moc se mi líbí ten opakující se, ale pozměněný motiv dvou číší a samoty ve tmě, to Vám opravdu "srdce vyšlo ústy".

Taky jedna,co to vzala za správný konec.Já bych brala tu její /jakoukoliv/ marmeládu.A ráno u snídaně bych blahem mhouřila oči.

Vše má svůj čas a jaro určitě přijde tak, jak má. Počkáme si. A naše země je opravdu různorodě krásná. O tom svědčí i Tvé obrázky.

Nádherný,stále aktuální a dojemný příběh se skvělým koncem.Kdo jste ho nečetli/ly/,tak určitě klikněte.

Krásný příběh a určitě nezapomenutelný zážitek pro všechny zúčastněné ...

Hanko,moc pěkné fotky,a souhlasím i s popisem města,Strakonice znám a říkám to samé,ošklivé město,za zmínku však stojí hrad a okolí řeky Otavy,které je skutečně kouzelné,ale ve sněhu na tvých fotkách i toto ošklivé město zkrásnělo.Díky.

Ten snímek s Vyšehradským tunelem je krajina mého dětství a mládí. Znám tady každý kámen. V Podolském ústavu péče o matku a dítě těsně u Vyšehradu se rodí děti dodnes, před tunelem jezdil přívoz přes Vltavu na Císařskou louku. Vpravo na snímku je i rohový dům, kde jsme bydleli na Podolském nábřeží a bývalo tam kino Zdar. To už je ale zrušené. Misto toho je tam hudební klub. Ještě pamatuji trolejbusy, které projížděli tunelem z Pankráce a končily u Václavského náměstí :-) Díky redakci za článek i pěkný snímek. Jako rodák Vltavou křtěný jsem to ocenil.

Konečně také jedna pozitivní zpráva o Velké franc.revoluci. Bohužel zkalena tím,že se zachraňovala zvířata,zatímco ve velkém padaly lidské hlavy.

Děkuji za skvělou informaci.Bez této skladby si Vánoce nedovedu představit.Pravidelně si ji vychutnávám alespoň na gramofonové desce.

1) Horské kolo, Prater Vídeň, Rakousko 2) Nashville v Tennessee (Tennessee State Capitol) 3) Klostermannova rozhledna na Javorníku u Stachů

Potíže s nohama relativně nemám, ale Vy jste hodná, že jste nám tak poradila. Díky.

Článek mi připomněl, že se asi před 4 roky obrátil na náš archiv ředitel Rakouského kulturního fóra v Praze s tím, že by se budova Invalidovny skvěle hodila pro inscenaci velkolepé hry "Alma" rak.autora Pauluse Mankera, která už se hraje mnoho let všude ve světě a sklízí úspěchy. Podle toho, co jsem viděla na DVD, šlo o velice efektní představení, drama inspirované životem Almy Mahlerové, ale bylo to představení v několika rovinách, kde spoluúčinkovali diváci a sami rozhodovali o průběhu děje. Bohužel byla Invalidovna vojenský objekt a hrát v ní pro mezinárodní publikum nebylo povoleno.

Velmi si toho vážím.

Jak ráda jsem se zase do těch míst podívala.A v tak nevídaně krásném počasí.Moc hezké. Kdysi jsme tam s manželem nachodili přes 300 km ve čtrnácti dnech.Oba jsme si teď s fotečkami zavzpomínali.

Nádherné,nádherné a ještě jednou nádherné...Tedy Jituško,to mi vehnalo slzy do očí,napsala jsi to něžne,bolestně a s citem Tobě vlastním...Každý by měl jít za štěstím,ale Tobě moc přeji,aby na konci té cesty na Tebe čekala láska velká,pravá a nehynoucí...díky,moc jsi mě potěšila.

Mohu potvrdit, že u mne to funguje. Má sestra už má přehled přes mou zdravou výživu a vždy mi nadělí, jak mezi sebou domácky říkáme, "pytel žrádla", z kterého mám velkou radost, jediný problém je, jak to odvléct domů.