Do přírody patří, tak ať se jim daří. Jen doufám, že "nezvlčí" jako medvědi na Slovensku.

Velmi emotivní příběh. Moc vám to štěstí přeji :)

Pěkně jste to všichni zvládli. Dovedu si představit, jakou jste z toho měli radost. Tak ať se vám spolu dobře jezdí.

Moc hezké!! Přírodní lyrika Ti vyloženě sedne. A líbí se mi i to členění slok.

Jo jo, také čekám, že si už brzy léto vytvoří svůj profil na i60.cz

Že by první vlaštovka politické poezie v této rubrice? :-)

K mamánkům jsem se nevyjadřovala, protože s nimi nemám žádnou osobní zkušenost. Obě dcery "opustily" domov velmi záhy. Přestože mají své zázemí, rády se domů vracejí. Nikdy jsem netrpěla syndromem opuštěného hnízda, protože pomyslnou pupeční šňůru jen tak neodstřihnete. I když se pro povinnosti a vzdálenost nevídáme moc často, jsme v kontaktu a víme, že se na sebe můžeme v nouzi spolehnout, pokud je v našich silách si pomoci. Pokud to v našich silách není, umíme si najít pomoc jinde a nic si nevyčítáme. Nikdy jsem děti nevnímala jako své vlastnictví, vždy byly a jsou pro mě darem. Mají svou cestu, na které jim mohu být nápomocná, ale nemám jim do života co mluvit. Sama jsem se od rodičů odstěhovala hned po studiu a jsem ráda, že jsem se o sebe dokázala postarat, i když to občas nebylo vůbec lehké. Zpětně to vidím tak, že dnešní mladí to dnes mají ještě těžší.

Tak to já mu přeji všechno nejlepší TADY a TEĎ. protože Praha je daleko. V Tv se podívám, jak se zúčastnění dobře bavili při natáčení, což jim upřímně přeji.

Já jsem loňský pásový opar dostala zcela určitě ze stresu v práci, kdy studovnu v archivu navštěvovalo třeba 30 i víc lidí denně. Neustále se něco řešilo, pohyb sem a tam, do toho telefonáty, vyřizování písemných dotazů, to se nedalo dlouho vydržet. Za to, že jsem se z toho dostala rychle a celkem bez větších bolestí, vděčím jen přírodní medicíně. Ale obdobným situacím se už vyhýbám.

Ta je krásně smutná...

Už Vás začínám na první pohled rozeznávat jako autorku, Váš lehce posmutnělý tón a náznak rýmu. To je pro Vás příznačné a zde mezi ostatními jedinečné.

Tak ráda zjišťuji, že jsem spolu s rodinou letos zvýšila návštěvnost st. zámku Zákupy u Č. Lípy :-)).

Růženko, nejdříve jsem chtěla napsat, ať mi neděláš chutě, ale už můžeš! Dnes jsem dostala misku podborováků od sousedky, tak už konečně rostou i tady u nás a já si nějako houbovou ňamku také uvařím.

Také jsem se v sobotu zúčastnila rekonstrukce jedné bitvy z roku 1779 o bavorské dědictví (viz bramborová válka). Byla to zajímavá podívaná, ale zažít bych to nechtěla. A to tehdy nebyla taková vojenská technika jako dnes. Je dobré si stále připomínat nesmyslnost válek. Pár lidí na nich vydělá, ale většina jimi mnohé ztratí.

Dodatečné přání panu profesorovi k jeho narozeninám. Kdybych znala dříve datum jeho narození, pospíšila bych si. On moc ovlivnil v šedesátých letech můj názor na kulturu, jeho Nedivadlo v Redutě, to byl blesk z čistého nebe do mého sedumnáctiletého dychtivého mozečku. Jeho knížky mají dodnes místo v mé, několikrát za život vytříděné, knihovně. Speciálně jeho "Vždyť přece létat je snadné" patří stále k mým milovaným vzpomínkám na mládí. Takže se zpožděním ale o to upřímněji: můj kompliment s přáním ještě mnoha let. A díky.

Úžasný pan Čáslavský, krásný hlas a přednes. Zajímavý pořad Hledani.., měli by ho opakovat! Diky, že jste tu s námi byl.

Hned jak jsem si přečetla článek Dagmar Pravečkové Vita é bella,tipovala jsem ji na vítěze. Takže za mě Dagmar Pravečková

Hezké a většinou i pravdivé. :-)