Také poslouchám Tobogan, mám ráda pana Cibulku. Ostatně, byla jsem i na natáčení Sejdeme se na Cibulce díky redakci.

Tohle je úžasné čtení !!Už se nemohu dočkat pokračování.Moc hezké vypravování.

Také věřím na štěstí od slonů, ale mám jen jednoho a věřím, že se se mnou pěkně nadře, ale snaží se. Hani, určitě Ti jednoho přivezu, jestli se sejdeme v dubnu na Ředkovci. Snad jsem to napsala dobře.

Ano! Krásná slova.

Kameny mám také ráda, i když je moc neznám (viz můj někdejší příspěvek Kamínky, kameny, šutry). Můj o dost starší bratranec vystudoval geologii a stal se akademikem. Moje sestra se na geologii nedostala, ale jako učitelka učila i přírodopis a lásku k minerálům a slušnou sbírku má dodnes. Navíc absolvovala kurz mineralogie na Univerzitě třetího věku. Vozím jí různé kamínky z cest. Naposledy to byl pazourek z Rujany. Našla si už i vlastní pěkný vltavín v jižních Čechách. Já ke kamenům přistupuji s úctou a respektem. A do postele si na každou noc nosím s sebou křišťál. Díky za hezké vyprávění.

Mám kouzelný zážitek, když mě sousedi naší babičky, kam jsem denně chodila jako předškolačka na návštěvu, pozvali, ať se jdu kouknout na televizi. Běžela tam nějaká pohádka. Když skončila, zvedla jsem se jako v kině a chtěla jít domů. Náramně jsem se divila, když říkali, ať počkám, že zase bude něco dál, že se vysílá víc věcí.

Smrt Jana Zajíce, to už byl začátek konce"Pražského jara", toho už označili naši představitelé za nezralého jedince, který měl k tomu osobní důvody. Vzpomínám, že ten případ byl hodně rychle smeten ze stolu.

Na obrázku k tomuto tématu je M.D.Rettigová a já vím o restauraci (nedaleko Prahy), jejíž majitel-kuchař vaří "Jako holky Rettigovy" - česká kuchyně a stále plno = rezervace nutná (hosté ze všech koutů ČR). Napište na: kurzHoudk@seznam.cz - dám kontakt - dobrou chuť!

Jani krásné, mám vnuka v rybách a něco se na něj hodí, ale naštěstí v alkoholu a v drogách nejede. Je to můj počítačový rádce. Bez něj bych si mnohdy nevěděla rady.

Ale Vy jste si, Zdeňku, taky nevzal tenhle typ ženy, že ne? Já si myslím, že se muži většinou rádi za takovou kráskou jen ohlédnou, ale na soužití volí víc rozumem. Nebo se pletu?

Mně je příjemné spát bez oblečení opravdu jen v horkém létě, to ano, ale jinak bych snadno nastydla. Leda, že bych měla vedle sebe "živočišné teplo"! :-)

Ta smrdutka (říkám to správně?) je opravdu kouzelná, moje sestra ji má pověšenou v paneláku v kuchyňce v okně, kvete nádherně, ale když je sestra na chalupě a já jí chodím v létě do bytu zalévat kytky, neomylně poznám, že rozkvetla.

Růženko, toto je zatím moje první rychlá reakce na článek i video. Jsem nadšená a docela dojatá. I já si kupuji něco pro sebe a prodavačky myslí, že pro děti. Ale o tom až jindy. Mockrát děkuji za hezký zážitek.

Jani, Tvé vzpomínání je moc pěkné.Mně se hned vybavila jedna bramborová brigáda,kde jsem se naučila jezdit s traktorem. Byla jsem v sedmém nebi, všechny spolužačky záviděly, ale ten traktorista byl pěkně drzý a snažil se mě osahávat, až jsem se ho začala bát.

Kdo z nás je nemá? Ale málokdo by to tak hezky vyjádřil ve verších.

Všem oceněným gratuluji.Věřím,že týden je krátká doba na to,aby se mohly napsat další příspěvky.Ale určitě to stálo za to.Děkuji za hezké vzpomínky ze života.

Tyhle "žertíky" se u jídla vyprávěly i jinde, Hanko, sama jsem zažila, jak si starší studenti v menze vyprávěli, jak přišli obdobným způsobem lacino k obědu. Nakonec to použil i Klein v druhém, vysokoškolském dílu "Básníků".

Bohužel nelze pružné tkaničky použít v každé botě. Pouze v nízkých botách. V botách nad kotníky, a vyšších, už nerozvazování nefunguje. Lze je s úspěchem použít např. v teniskách a různých sportovních botách, které používáme na běžné nošení. Boty se tím funkčně přiblíží k mokasínům. V botách sportovních, turistických a podobných, kde požadujeme zpevnění nohy se také neuplatní. Je to šikovná věc, ale řekl bych, že do pokroku století má daleko. Různobarevné, či vzorované tkaničky rovněž nejsou nic ojedinělého.

Moc hezké překvapení, na srazu pro Tebe, Jarko, a zde pro čtenáře. Záměna profesora za žáka při srazu se tedy přihodila nejen ve filmu Vrchní, prchni, ale ve skutečném životě. Díky za hezké vyprávění, už jsem nečekala, že k tématu někdo přispěje.

Jíťo, moc hezké vzpomínání. Tys byla tedy šikovná holka, to já chodila do školy nerada, ale nakonec jsem dopadla docela slušně, dokonce dva roky s vyznamenáním.