K takovému veršování už je třeba usebrání. Někdo si čte v Bibli, jiný v Koránu. Já jdu radši do sebe před spaním i po ránu. A takové zamyšlení také není k zahození. To se cení. Děkuji a přeji hezký den.

Takové veršíky mám moc ráda. Jednoduché, průhledné, trefné. Po ránu mi zvedly náladu. Díky, Blanko a hezký den.

I já se připojuji. Napsat povídku aby měla smysl jen se slovy na b - klobouk dolů. Povedlo se.

Pane Mácho, je to váš první příspěvek na i60. Zvolil jste velmi konfrontační téma, ale není až tak těžké pochopit brutalitu vládnoucí v armádě, která se vymyká představám běžného občana.

Miluji černý cejlonský (ale i indický), výhradně lístkový, a to každé ráno ho piji od mládí. Je to nádherné, když se v horké vodě po přelití lístky čaje rozvinou a volně klesají ke dnu a čaj dostane zlatavou barvu a voní dálkami. Tak právě vstávám a již jdu na to si ho připravit...

Krásné ...

Krásné! Daří se vám učinit žádost nejen poezii o životě, ale i její formě. Máte můj obdiv.

Oldo, ty jsi ale "hračička" to jsi mě pobavil. A nejvíc ten suvenýr, co se vrátí jako buzerant. Díky. :-) :-) :-)

Hodně sil...

Určitě je lepší vidět všechno na vlastní oči. Nicméně když to nejde, ráda se dívám na svět kolem sebe i očima jiných. Bez vašeho článku by mě ani nenapadlo toto místo navštívit. Díky vám mám o něm představu. Ocenila bych více fotografií. Děkuji.

Výborný článek na aktuální téma. Plně se ztotožňuji s názorem Daniely. Takže co bylo dřív: vejce, nebo slepice? :-)

Na tištěné knihy nedám dopustit. Už svým přebalem dokážou přitáhnout mou pozornost, nebo mě odpudit. Mohu je potěžkat a jen hádat, jaké se v nich skrývá čtení. Někdy dovedou stejně jako lidé klamat vzhledem. Některé mi připomínají stravu, jsou pro mě více či méně stravitelné. Některé zhltnu a jiné si šetřím,abych si je mohla vychutnat. Kdysi, to jsem si ještě naivně myslela, že mám spoustu času, jsem dočetla každou. Dnes už vracím i nedočtené, protože nechci ten zbývající ztrácet něčím, z čeho nemám ani požitek, ani užitek. Dnes už mě mnohem víc než děj zajímá moudro, které z něho vyplývá.

S příspěvkem se mohu 100%ně ztotožnit. Obchodní řetězce se svými aplikacemi jsou jen nátlakem na seniory, které tímto výrazně finančně diskriminují. Já mám mobil s pamětí 16 GB, čímž mám automaticky zabráněno aplikacím. Kromě banky a burzy se mně tam nevejdou. Myslím si, že se stále prorůstajícími aplikace do dalších a dalších sfér se zároveň blíží konec civilizace. Vše chce zdravou míru! A jedna příhoda: před lety jsem jel vlakem Regiojet do Bratislavy a koupil si lepší jízdenku s kávou zdarma. Stevardka ve vlaku však požadovala objednat si ji (zdarma) přes aplikaci - nedokázal jsem toj já, ale ani ona. Je to normální?

Moc s e Vám to povedlo...děkuji.

Povedená vtipná moderní pohádka :-D

Ivo, tvůj článek mě také inspiroval k vlakovým a nádražním vzpomínkám. Na čekání na peróně, až z rychlíku z Prahy vystoupí má láska ( " Já jsem v stohlavým davu, viděla vždycky jen tvoji hlavu", zpívala o mnoho let později Lucie Bílá a to bylo přesně ono.) Jako dítě jsem se zase pozorovala vlaky, hlavně "Vindobonu", z oken se dívali lidé, tehdy měli všichni muži bílé košile, jeli někam daleko, asi k moři... Vlaky a nádraží mají své kouzlo, krásně o nich píše Jaroslav Rudiš.

Jendo, to jsou nádherné básně. Tak svěží a plné lásky.

Krásný příběh. Co by za to jiní dali, kdyby jejich plnohodnotný život skončil ve vlastní posteli s hezkou myšlenkou a vzpomínkou na někoho, koho měli rádi a on je. Je mi líto jen těch, kteří to považují za smutnou událost. Slzy nemusí být vždy jen vyjádřením smutku.

Děkuji za hezký rozhovor, zpříjemnil mi nejen nedělní ráno, ale celý den. Knížkám paní Švejnohové přeji vlídné přijetí od čtenářů, jí pak spokojenost se zázrakem jménem život.

Jarko, moc krásná, poetická vzpomínka.