Milá Aleno, sama jsem byla v lázních jednou jedinkrát, a to v lednu v Mariánských Lázních, když mi bylo 37 let. Lázně se tehdy rekonstruovaly a spousta procedur se nekonala (asi proto jsem ty lázně dostala :-). Nikoho jsem neznala a nepřijela jsem se tam seznamovat. Jít si však sednout do kavárny nebo do restaurace znamenalo dávat signál k seznámení. Vaše zážitky se hodně podobají mým. Nakonec už jsem prosila svého tehdejšího přítele, aby tam za mnou přijel, protože nemůžu vůbec nikam jít. Myslím, že vy jste obě s maminkou veselé holky. Moc se mi líbila ta její hanáčtina.

I když jsem milé Budějovice dost zrádně opustila v roce 1982 a šla neprozřetelně "za hlasem srdce", přesto ve mně zůstávají a každé léto, když jsem v Týně, se tam jedu podívat. Myslím, že turistický ruch městu prospívá a že se "Budějičáci" na všudypřítomné Rakušany a Němce ani nezlobí. Tehdy jsem tam měla otřesné bydlení (viz Můj příběh - Není zima jako zima), ale dnes se mi tam líbí. Vzpomínám na třídu talentovaných dětí z jazykovky, s nimiž jsem na závěr školního roku místo učebny zvolila procházku městem, každý si připravil určitou pasáž v němčině, o náměstí, o divadle, hlavní třídě atd., a když jsme někam dorazili, převzal roli průvodce. Děti tenhle způsob výuky milovaly. Dnes je to běžné, ale tehdy v hlubokém socialismu se ještě učilo dost klasicky. Já jsem učila netradičně. Budějovice jsou opravdu krásné, že ano, Libore?

Haničko,ty popelnice se nějak proti Vám spikly!!!Byla jsem zvědavá,jak dlouho "tady"jste,tak jsem šla na Váš profil a s údivem jsem zjistila,že tu"sloužíte"už dlouho a jak pilně!"A do oka mi padla,jak jinak,než popelnice.Mně do oka ,Vám na hlavu.Čtení bylo příjemné,máte smysl pro humor,proto "ty babky a dědci".Už chápu a zdravím.mm

Fotky a vyprávění jsou moc pěkné. Radku, psal sis deník nebo si to vše tak dokonale pamatuješ? A nutno říct, že jste se od té doby nijak nezměnili. A to v ničem, což je dobře!

Bohužel při válkách jsou ztráty na životech civilních obyvatel často vyšší než na frontách. Ženy a děti se nemohou bránit dopadům bomb. Když jsme byli v Tokiu u malého císařského paláce, tak v jeho blízkosti stojí obrovská budova, kterou nám Japonci ukazovali. ŘÍkali:" Tady sídlí velení okupační armády USA. Vojenských základen mají v Japonsku až dost." - Bohužel musí nést následky za expanzivní útoky japonské armády za II.světové války do Číny, Koreje, Vietnamu a mnoha dalších zemí. Od nás bývalá sovětská vojska odešla.

Určitě byla v mládí krásná a líbila se nám i v televizním seriálu Hrabě Monte Christo, který nedávno česká televize reprízovala. Bohužel na na Miss 2013 u nás nebyla k poznání. Asi díky zásahům plastických chirurgů. Škoda, že neuměla zestárnout jako jiné skvělé herečky.

to je moc pěkně napsané !

Jarní procházka a k tomu moc pěkné fotky probouzející se přírody paráda !

Tak to je úspěch a doma dvojnásobný. Gratuluji !

Lednici znám ,zámecký park je krásný a projížďka na lodi příjemná,místy až strašidelná. A kdo vyšlape 302 schodů na Minaret,tak za pěkného počasí uvidí Pavlovské vrchy,Bílé Karpaty a když bude mít štěstí tak i vrcholek věže svatoštěpánského dómu ve Vídni.To se mě ještě nepodařilo. Tak snad příště. Návštěva Lednice stojí za to!

Líbí se mě váš článek.Taky patřím mezi ty,co nemají téměř žádné zásluhy i když jsem pracovala 40 let.Mezitím opatrování tatínka,po jeho smrti bez práce,zachránilo mě podnikání což jsem si na důchod moc nepomohla. Naštěstí mám svého dědečka s kterým se máme 45 rádi,takže společně všechno zvládáme.Ale musíme být skromní.

Tleskám panu Nekvasilovi i holubům. Hezké a veselé.

Kola, strojky, nápady - 1963, knížečka pro malé čtenáře .Byla určena malým zvídavcům a vše šlo podle ní vyrobit. Byl to opravdu milý pán a vypravěč.

Z Prahy 80. let mám takových zážitků několik, a dokud jsem před 10 lety opravdu nebyla dost brutálně přepadena a oloupena, pořád jsem brala bezpečnost na lehkou váhu a vracela jsem se občas uprostřed noci sama. Když jsem po přepadení (což se ale stalo po 18 hod.) psala tehdejší starostce žádost o posílení strážníků na Chodově, dostala jsem odpověď, že kapacita je vyčerpána a že ženy by se měly pohybovat raději jen v doprovodu. A vymalováno!

Včera ráno, když jsem šla z domova, jsem v sídlišti slyšela takové štěbetání, že jsem si říkala: To už se opravdu ozývá jaro. Kytky už asi také kvetou, tak teď už jen ty úsměvy lidiček. U mě jste to básní trochu ovlivnil!

Je to velmi zvláštní symbolická paralela a myslím, že se Ti dokonale podařilo to takto vyjádřit.

Mám jeho humor ráda a čas od času si ho s chutí poslechnu.

Už se těším na teplo a zapršet také může, či spíše musí, aby se jaro hezky rozvinulo do krásy.

překrásný článek a hlavně neskutečně krásné modelky....

Ještě že to tak dobře dopadlo. Jsou dobrodružství a zážitky, které není nutno následovat