Plavba lodí otevře zase jiné pohledy na pobřeží a mít loď jen pro sebe je jen umocní. Vaše pěkná hodinka na Vltavě mě připomněla moji pěknou hodinku na Máchově jezeře. Děkuji.

Samé dobroty! Teď ještě nasbírat houby a nebudu závidět. :-)

Právě jsem dožehlila. Toho, co jsem nedělala ráda, je víc, ale některé mé nechuti mě opouštějí, takže pokud nejde o košile, žehlení mě baví. Dá se u toho přemýšlet o všeličem, dokonce i meditovat, takže jde vlastně o relaxační činnost. Od té doby, co máme plastová okna, mi jejich mytí nevadí, ale nedělám to často. Večerní sprchu a občasnou vanu horké vody považuji za jeden z největších výdobytků civilizace. Dělám hodně věcí za pět minut dvanáct, a mnohé mi dokonce i vyjdou. Za důležité pokládám nekabonit se zbytečně na svět, a to vy rozhodně neděláte. Ať vás úsměv neopouští a život stále baví. :-)

Musí to být krása pane Horáček a ty Španěly Vám závidím. Už o jejich pohodové nátuře jeden z přátel i60 psal. .

Koukám,že váš život nebyl vždy procházka růžovou zahradou,ale všechno jste překonala a je dobře,že si důchodového věku užíváte.Přeji vám ať se vám daří i co by zralá modelka.

To jsem věděla už před 25 lety i bez výzkumu. :-) To bude jako s životností auta. Záleží na kvalitě materiálu a paliva. :-))

Bohužel jsem napsal nepřesně počet titulů Martiny Navrátilové na US OPEN - 9x zde zvítězila ve čtyřhře žen, 4 x v soutěži žen - jak uvádí správně paní Šorejsová a 3 x ve smíšené čtyřhře s muži. Celkově Navrátilová vyhrála 59 grand-slamových titulů. Osmnáctkrát v soutěži žen, 31 x v ženské čtyřhře a 10x smíšenou čtyřhru (mix) - neuvěřitelné. :-)

Pro změnu lze část tvarohu nahradit nivou, výsledek je pikantnější.

Já už jsem svůj názor vyslovila před časem v příspěvku Blahodárná lidská energie (Můj svět).

Dobrý den Richarde, díky za recept, vyzkouším!

Milá Alenko, moc se mi líbí váš přístup k životu. Možná i proto, že také ničím "nevynikám", za ničím se neženu, ale všechno, co mě obklopuje mě dovede potěšit, pokud mě to ovšem nerozesmutní. Deštivý den stejně jako slunečný má své kouzlo a dá se pěkně využít hlavně k lenošení. Teď mě napadá, že v tomhle určitě vynikám. :-)

Tvé básně jsou také jak vlny něžných dotyků. Kam Ty na ty výrazy chodíš?

Pěkně napsané od začátku až do konce. Procházím se tam spolu s Vámi a vzpomínám na svoje dávné cesty. Děkuji. (A vlastní bazilikou se jen tak každý také nemůže pochlubit - vedle ní zůstanete navždy mladá).

Krásné,mám ráda Humpolec,svého času jsem tam byla každý týden.A ráda se do Humpolce vracím.

Pokud peníze za prodané mince věnuje nějaké charitě, tak proč ne.

Hezký vtipný článek i fotografie miniponorek. Jen je mi líto babičky, která pracuje a šetří na sobě, aby se vnoučata mohla rozšoupnout. Aby to nebrali příliš samozřejmě.

Také mám tendenci nic nevyhodit. Také když něco vyhodím, protože mnoho let se to doma jen válí, během několika dnů nastane situace, že jako na potvoru by se to hodilo. Jsou věci, které dříve sloužily celé generace. Když byla postel přebytečná, rozebrala se, odnesla na půdu. Když se rodina rozrostla, snesla se z půdy, vyčistila a opět složila a sloužila. Mnoho let, několika generacím. Člověk, jako živočišný druh, se vyvíjel po mnoho milionů let. Když už si s velkým úsilím vyrobil oštěp, hliněnou misku, či bronzový náhrdelník, měly věci hodnotu a člověk si jich vážil. I ubrousek, v kterém byl zabalený chléb se nevyhodil, nýbrž vypral k dalšímu použití. Prostě po miliony let vývoje člověka se věci nevyhazovaly. Až posledních několik let. Ve vývoji člověka je to opravdu jen několik málo let. Nesmíme se divit, že to v nás logicky geneticky ještě někde v našem podvědomí je. Pak se naskýtá otázka, jestli vlastně tendence nevyhazovat věci, snaha zachovat je pro další použití a nebo opravu není zdravější než vývoj směřující k neustálému nakupování nových věcí a odkládání a vyhazování starých nebo zastaralých, často ještě plně funkčních. Je to v souladu s řádem přírody, řádem země, řádem vesmíru? Já si i průmyslově vyráběné věci dotvářím, upravuji, vylepšuji a zdobím. Vkládám tím do nich část své duše. Věci pak používám dlouho a většinou máme mnoho společných zážitků. Loučení s nimi je loučení se starými přáteli a částmi své duše.

Zrovna mám na stole košík hub a čeká mě čištění a zpracování. Mám drobný zlepšovák - kromě košíku nosím sebou dvě papírové dárkové tašky, do kterých sbírám podle druhů - do jednoho třeba klouzky, do druhé masáky, bedly. Vánoční taška v lese sice vypadá poněkud divně, ale účel splní. Dnes jsem měla dvě taštičky z prodejny prádla, ale houby se v nich nepomačkaly.

Pěkně napsaná glosa. Na dálku se ám ta jižanská povaha líbí, ale chtěla by česká žena tu maňanu doma? :-)