Už o tom delší dobu uvažuju. Běžný úklid mi nevadí, ale nesnáším mytí oken a dlaždiček.

Velmi zajímavý článek, který jsem četla jedním dechem. Hodně o těžbě zlata či hledání safírů mi vyprávěla moje známá, která žila 20 let v Západní Austrálii v oblasti Pilbara a měla za manžela prospektora. Po jeho smrti žije opět v Česku.

Dívala jsem se s napětím co paní historička přečte a nakonec její moderátorský výkon mi pobavil nejvíc.

Nevím, kolik máte let, ale vzhledem k té žluté a červené limonádě asi podobně jak já. Mě osobně se mi ten článek moc líbil, dnešní mladí to asi moc nepochopí :-) Byl jsem stejný, vosu jsem sice z koz nikdy nevytahoval, ale byli jme na tom asi podobně. A to jsem měl na internátě asi 400 nadržených pubertaček na 30 kluků. Co už, vrátit se do minulosti z dnešními zkušenostmi...Ach bože.

Není to náhodou ze života? Moc pěkné, díky.

Už jsem provedl, raději osobně. Byli tam pracovnice velmi vstřícné. Bylo to v Biskupcova 7, Praha 1.

Žádné slovo navíc - to mám ráda, to mě baví, to se mi líbí :-) Umění výstižné rytmické zkratky, děkuji, Šárko :-)

Článek mě zaujal – přesně ten klid a soustředění mi vyhovuje. Pokud někdo hledá podobně technický, ale společensky bezpečný sport, sedl nám doma šerm. Základy se dají chytit rychle a výstroj se dá pochopit z přehledných videí, mrkněte zde: https://www.5mfencing.com/video-navody/. Pohyb je relativně šetrný ke kloubům a přitom procvičí koordinaci, reakce i hlavu; to seniorům často vyhovuje a baví je to.

Pane Berko, krásně "člověčí" článek, moc Vám za něj děkuji. Bohužel, každá strana má dvě mince. To, jestli člověk zůstane ve stáří sám či nikoliv, nedokážeme vždycky ovlivnit. Osud se nás neptá a vezme nám toho nejmilovanějšího člověka. Někdy se podaří najít ještě jednu spřízněnou duši, pocítit lásku a radovat se z toho, že jste spolu. Jiný takové štěstí nemá a musí se naučit být sám. Vám přeji ještě hodně šťastných a spokojených let se svou spřízněnou duší :-))

Moc hezké. Ráda tyhle "podzimní noty" pozoruji a přeji jim šťastnou cestu. :-)

Originální korunovační klenoty jsem měla možnost vidět jen jednou, byl to opravdu zážitek. Jejich repliky, zhotovené předním českým zlatníkem Jiřím Urbanem, spulu s rozdílnými doprovodnými výstavami, jsem viděla dvakrát. Na hradě Svojanov a v zámku Světlá nad Sázavou. Kdo má možnost, až výstavu (ať už originálů nebo replik) navštíví, stojí to zato :-)

Byli jsme v těchto místech /Mamaia/ na jednodenním výletě nějak těsně před Sametovkou, a výměnou za cukr a kávu jsme si dovezli krásnou, ručně malovanou, keramickou čajovou soupravu z tržnice. Krásných rukodělných výrobků tam bylo spoustu a místní lidé na nás působili docela v pohodě. Byli jsme ale jen autokarem v poměrně kultivovaném centru. Z cest autem napříč Rumunskem jsme ale slýchali drsné skazky, a to riziko myslím trvá dodnes. Dcera pak o pár let později navštívila oblast Banát a tam žili v té době tak100 let zpět. Byla nadšená, lidé srdeční - původem naši vystěhovalci, krásná příroda. Vaše zážitky, paní Renato, tím ale nezpochybňuji a děkuji za článek.

Já jsem o tom novém vybudování domova přemýšlela ještě se třemi dětmi na krku.

Nechápu, prostě to nechápu jak někdo může tak zblbnout.

Naprosto vyčerpávající! :-) Skvělé nápady!

:-) Takové neštěstí! Dekadentní mystifikátor a soudruh Járy Cimrmana končí na i60 jako pětadvacetiletý! :-)

:-) čtivé.

Kdy už konečně všechny komunikační kanály přestanou používat a klanět se marketingovým slovům AI neboli "umělá inteligence". Všichni přece víme, že se jedná zjednodušeně řečeno o obyčejný vylepšený "vyhledávač" postavený na nově vytvořených vylepšených algoritmech. Takže zjednodušeně řečeno umí jenom to co do ní vložili tvůrci těchto algoritmů. A představa, že se snad něco nového učí během práce je trochu "mimo misu". Jde především o prodej nových výrobků, které využívají tuto novou platformu honosně nazývanou "umělá inteligence". Dříve jsme se klaněli mentálkovi Grétě a nyní se pro změnu klaníme AI.

Pane Jaromíre, naprosto luxusní fotoreportáž, moc děkuji :-)) Srdíčko zaplesalo, oči se pokochaly a už teď se těším na pokračování :-))

Se zájmem a velmi rád jsem přečetl. Sám tak úplně nehromadím věci ale během života se nějakou nepozorností cosi nashromáždí. Někdy mám podezření, že ty věci k nám přišly samy a schovaly se v zákoutích, kam se moc nechodí (typicky u stropu nebo v úložných prostorech pod pohovkou). Prima článek. Díky.