To ano, jsem taky kuřák. Ale mladí taky , jenže ti hulí něco lepšího, drogy jsou dneska všude kam se podíváš. Co z nich bude, až budou v našem věku? Trosky, pokud se toho dožijí.

Konfucia mám moc ráda, zejména jeho filozofii a ráda čtu citáty jeho moudrých rčení. Pěkně jste, paní Jano, téma zpracovala. Nevím, jak jinak psát rozhovor se slavnou osobností, než pseudorozhovor, že? Obávám se ale, že zdejší paní jako Alena Velková a Elena Valeriánová budou vyjadřovat politování, že jste se inspirovala jejich fiktivním článkem :-)

Věrko moc hezký, ale na konci smutný článek. Právě z tohoto důvodu už další pejsky nechceme, ty co máme snad přežijeme.

Je objednáno. Těšíme se !!

Symptomy popsané v posledním odstavci, má dost lidí.

Kde jsou ty časy, kdy se společnými silami uklízel prostor kolem paneláku i v něm! Některé to stmelilo, jiné rozkmotřilo, ale nakonec jsme se vždy nějak dohodli. Dnes je každý byt v osobním vlastnictví. Někteří vlastníci si myslí, že si mohou dělat, co chtějí. Bojkotují společná rozhodnutí týkající se celého domu a někteří neuklízejí po svých čtyřnohých spolubydlících.

Chlapi si holt umí užívat. Vtipné!

Zajímavý rozhovor. Pane Malý, velké díky za Termix i Míšu!

Děkuji za zajímavý článek a fotografie.

Škoda, že si Einstein při rozhovoru s českou novinářkou nevzpomněl na svůj pobyt v Praze.

Soni opět jsi napsala moc hezký článek a hlavně hodně positivní. Zmíněné setkání Íčka, které připravuje skvělý a obětavý Honza Raška snad naladí většinu z nás na něco se moc a moc těšit. A jaro je snad nejkrásnější roční období - už to je radost vnímat probouzející se přírodu.

Ještě v šedesátých letech minulého stoleti nebylo moc peněz na zbytečné utrácení. Rodiče šetřili dětem na studium. Nebylo ve zvyku si půjčovat,tak se ukládaly peníze na vkladní knížky a na auto se šetřili několik let.

Maruško, zase jeden bezvadný výlet. Jste nezmaři :-)

Také Klicperovo divadlo v Hradci Králové má na programu představení s názvem Čtyřlístek. Ještě jsem ho neviděla, ale slyšela jsem jen chválu.

Je to moc krásně vyjádřeno, také to tak cítím.

:-) Adrenalinové spění k pointě, při vás šlahne... :-)

Taky mám zkušenost s rozbitým autobusem. Po revoluce jsme v práci dostali zájezd do ciziny. První bylo Švýcarsko a ještě další státy. Ve Švýcarsku jsme byli v horách ve výšce 2400 M a když jsme jeli z hor náš postarší autobus se porouchal. My jsme se spíš báli, abychom ho nemuseli držet té předu. Řidiči pomoc kolemjedoucích odmítali. Nakonec to ale byl moc hezky třídenní výlet :-)

Hezké zamyšlení a hezká knihovna - lepší pořádek není třeba :-) - Teď jsem dočetla knihu rozhovorů s brněnským muzikologem Milošem Štědroněm moc zajímavé čtení, ale píšu to sem proto, že se zmínil, že má knihovnu - 16 tisíc svazků! Čert ví, jaký on má systém ...

Díky, napsal jste to moc hezky ♥. V roce 1967 - kdy jsem se vdávala - na jednom svatebním blahopřání byla tato slova: "Buď klidný tento život váš, buď jenom tichou písní, slavíkem v noci májové - bez bolu žalu tísní. Naše manželství skončilo po 35letech, kdy manžel těžce onemocněl a zemřel. V jeho průběhu byla jak radost, ale i častá bolest - ovšem byli jsme na to dva. A skutečně bylo zapotřebí nejvíce toho vzájemného porozumění a pomoci. Přeji vám oběma ze srdce hezký další život ve vzájemné pomoci a porozumění ♥

:-) Zábavné i s taktním smlčením nejistých otcovství... :-)