Výstižně napsáno. Smutná pravda. Zajímal by mne pohled z druhé strany.

Měli by jste poopravit titul článku Ne pomáháme seniorům ale pomáháme seniorům v Praze a přilehlém okolí.

Bezva výlet, nikdy jsem tam nebyla, tak jsem si to užila. Děkuji Martino.

Jsem očkovaná, neboť pořád někde chodím, hlavně v lese.

Na situačním obrázku jsou sedmdesátnice!!! Nikoliv šedesátnice. To vím, tu mám totiž doma (31.12.1962). Jinak jsou holky ještě jedlé. Jindra

Eleno, děkuju za moc hezké fotky z města, kterým jsem kdysi pouze projížděla. Změnilo se opravdu k lepšímu.

Krásné. Děkuju.

Díky za přiblížení Haškových oslav.

Tak to je paráda, líbí :-)

Klonim se k tem protikladum co se pritahuji jsme rozdilne povahy, manzel knihomol, milujici spolecenske akce a dnes pohodli bez vlastniho pricineni, je opak mojich aktivit kolem rodiny, vareni, peceni, perfektni domacnost, zahrada, siti, pleteni, hackovani, toulky prirodou. Po letech spolecneho ziti jsem si uvedomila, ze moje kuchyn je snad jedinym pojitkem toho ze jsme spolu vydrzeli 57 let bylo to, ze rada jsem varila a on rad jedl. Dukazem toho jsou i vety pred usnutim ,, co budeme snidat a co bude k obedu,, kdyz odpovim k jeho spokojenosti tak se ozve ,, dobrou noc,, a do minuty spi.

To je hodně dobrá historka :-) Mě se zasekly dveře v koupelně, takže jsem kýbl nepotřebovala :-)) a naštěstí byl manžel doma, protože kdyby ne, tak bych si tam bez mobilu pěkně pobyla.

Můj muž, čím je starší, tím je nedůtklivější, když ho začnu opečovávat, takže se hodně krotím...naštěstí mám vnoučata a tam se dost vyřádím :-))

Álo, měla jsi krásnou procházku Prahou. Výborně se ti podařilo vyfotit všechno, hlavně triga na Národním divadle a Novotného lávka u Karlových lázní.

Tašku už mám, ale tipovat jsem začala pro zábavu. Třeba se občas i strefím a aspoň trochu proniknu do tajů tohoto mnou nijak zvlášť sledovaného sportu.

I to se v životě stává. A teď by to, Hanko, chtělo ještě příběh "A žili spolu šťastně až do smrti".

Vtipné a pravdivé. Díky.

Skvělý příspěvek. S chutí jsem se zasmála a chvílemi jsem se i poznala :)

Každý den ráno cvičím min. 45 minut, někdy se mi nechce, ale vynechám málo kdy...

Já mluvím se svým pejskem už dvanáct let. On mi kouká do očí a natáčí hlavičku, aby dobře slyšel. Mám dojem, že mi už velice dobře rozumí. Jednou tak jdu se svým pejskem okolo řeky a vidím na vodě kachny. Povídám tedy Matýskovi :"Matýsku , podívej se, kachničky" Najednou se za mnou ozval huronský smích. Otočím se a za mnou takový sympatický pán a povídal, že mě půl cesty poslouchal co pejskovi všechno povídám .Pak mě ale utěšil, že svému pejskovi povídá také

Štěrkáče mi připomínají naše písníky. Ty také vznikly po těžbě písku. V zimě je tam nostalgické ticho, dobré pro rozjímání.