Blanko, děkuji za pěknou fotoreportáž z Českého Švýcarska. Kdysi jsme tam jezdili s dětmi, ale dávno již, dávno tomu....

Eli, čtu si tvůj článek ve vlaku, s tím, že si musím fotky prohlédnou na pořádném monitoru a ne na mobilu. Asi jsem zavadila o něco, ty 3* neplatí... Večer doprohlížím.

Znam jedno misto, kde je stary les a potok, miluji ty kopce i ten zurcici potucek, mista kde zacalo nase manzelstvi, kde jsme privezli nase prvni deti z porodnice, bude to zaroven misto nasi posledni cesty.

Hezké a poetické, verše o věčném snu člověka.

Martino, děkuji za mimořádný příspěvek, kde se snoubí nádherné fotografie s precizním textem a jako bonus písničky! Máš jedinečný cit pro slovo i výtvarno. :-) Je to již dávno, kdy jsme se s mužem toulali Posázavskou stezkou...

I tady platí, možná víc než kde jinde, jde přece o přírodu, že štěstí přeje připraveným. :-)

To je veselé Zdeňku..

Milá Jani, moc děkuji za vaše osobní vyznání a přeji hodně a hodně dalších potřebných sil*. Už moje maminka říkávala, že nejlepší a nejvěrnější pomocník v nesnázích jsou naše ruce a když už pomoct nedokáží, tak jsou to naši nejbližší sousedi. A proto jsou potřebné ty nejlepší sousedské vztahy. Poznala jsem to nejvíce, když se stal manžel ve své nemoci nemohoucím. Byla to právě sousedka, která mi vždy dokázala v případě nutné potřeby nejvíc pomoct. Děti byly hodné, ale zaměstnané a bydleli většinou jinde - ovšem v rámci svých možností mi pomáhali také. Ale pro všechny osamělé seniory a to nejen v tísni je nezištná pomoc tím největším darem, za který musíme být vděčni a neustále moc a moc děkovat*

To zcela určitě.Přečtu si ho ještě jednou hned zítra jak otevřu počítač.Nabije mě energií.Je prima pozitivní.

Velmi zajímavá úvaha.

Milé rozjímání, díky.

Krásný rozhovor na krásné téma. Je nádherné naučit se tvořit rukama a faktem je, že bez zdravého myšlení to nejde. Aniž bych měla povědomí o etiketě nošení klobouku, mám klobouk posazený správně. Nevím to určitě, ale tuším, že můj klobouk je z dílny paní Jolany Kotábové. Díky za prima rozhovor ♥

Tomáši, pěkná sonda do vašich stereotypů naroubovaných na jiné kultuře. :-)

Děkuji za velmi zajímavý článek. Vůbec jsem o těchto lázních nevěděla, Také fotoprocházka je velmi hezká.

Rada, jak dostat fotky z mobilu do počítače: Rychlou a snadnou cestou, jak přesunout fotky z mobilního telefonu do počítače, je použití starého dobrého kabelu. Pomocí datového kabelu poměrně snadno a rychle přemístíte fotky ze složky v telefonu přímo do vybrané složky v počítači. Stačí propojit obě zařízení kabelem, ve složce „Tento počítač“ v počítači najít příslušné zařízení, tedy telefon, a pak už jen najít správnou složku a požadované soubory. Kopírovat přitom můžete fotky i videa, a to jak z telefonu do počítače, tak i obráceně. USB kabel je ten, co používáte k nabíjení telefonu. Jen vytáhnete ten konec, co dáváte do zásuvky a tam je USB konektor, který připojíte do počítače.

Hezký sen, ale asi by se dal trochu rozvést, je zbytečně strohý.

Věrko, opět perfektní článek, jak svou formou, tak i výstižným představením výstavy. Já už si na naši starou nelahozeveskou kuchyni moc nepamatuji, ale byla to tehdejší klasika. Sporák na uhlí, dvoudřez na mytí nádobí, stará kredenc a na polici televize Mánes. Jo, historie! Moc pěkná výstava.

Paní Anno, něco tak krásně pozitivního jsem dlouho nečetla. Není nad to, psát o sobě, s upřímností sobě vlastní. Děkuji za sdílení, něco mi to připomíná :-) :-)

Díky za krásnou podzimní procházku.

Přínosný článek. Diky