Jendo, pěkné.:-)

Hano, napsáno sice hezky, ale..... Vše, co je závislé na někom, nebo na něčem, není láska, ale pouhá závislost. Lásku, pokud nechovám k sobě, musím ji očekávat od druhého, něco za něco, to opět není láska, ale pouhý obchod.

Hezké - mám jen razítko v putovníčku. Měla jsem tam u Pinkasů sraz s kamarádkou Vlastou a zůstala na pár krásných dnů. Byli jsme tehdy do naši metropole pozvání naším starostou, senátorem Petrem Víchou do Senátu a letos zopakujeme pozvání i do Sněmovny. Těšíme se s Pepou, máme ale už i lístek zpáteční na Leoše. Snad zajdeme aspoň na ten Plzeňský ležák a vyhlášenou kuchyni už za týden! Děkuji za hezkou připomínku a zároveň super typ k návštěvě i s nabídkou ♥

Moc děkuji za zajímavý článek s upozorněním na významný nález. Nejspíš díky knihám Eduarda Štorcha, které jsem hltala v dětství, mě vždy potěší, když dojde k nějakému významnému objevu.

Těžko odpovědět, Blanko. :-)

Test jsem zvládla s 82% úspěšností. Dal mi docela zabrat, než jsem se zpočátku zorientovala, dělala jsem chyby. Ve skutečnosti žádné podezřelé e-maily ani neotevírám.

Krasne jste se prosli, zavidim neusla bych to, dekuji za mista kde jsem nikdy nebyla a uz se ani nepodivam.

Maruško, to byl dobrodružný výlet a zasloužené občerstvení. Pěkné fotky!

Jsem "dáma, která nepanikaří, sebevědomá žena, která se cítí ve svém účesu dobře.", ale "musela" jsem k tomu dospět sama, bez ohledu na to, co mi říkají různí radílkové. Říká se tomu "být sama sebou" a k tomu stačí smířit se s tím, co mám, nefňukat nad tím, co nemám a neplatí to jen u vlasů. Mně stačí umýt si hlavu, v lepším případě spláchnout v Jizeře, vlasy se mi zakroutí (v současnosti mám polodlouhé), po uschnutí udělám rozcuch a ani fén nepotřebuji.

Bylo by krásné, kdyby se dalo sýčkujícím lidem takhle zarazit kecání! Myslím, že škarohlídů je na světě zbytečně moc a bojuje se s nimi velmi obtížně.

Maruško, jsou zde moc hezky podány úžasné mezilidské vztahy, mezi dospělými i mezi dětmi. A tak to je ve vaší rodině dodnes.

Porozumět jazyku na tvé úrovni bych asi nikdy nezvládl. Byla to kdysi tvá profese a dodnes si nic z těch jazykových schopností neztratila. Souhlasím velmi s posledním odstavcem. Kdo se začne učit jazyk teprve v seniorském věku, těžko dosáhne dokonalosti. Ale není důvodu se neučit. Pokud bych měl hodnotit své jazykové znalosti podle závěrečné tabulky, tak v době, kdy jsme se ženou jezdili po světě, byl jsem u němčiny, angličtiny, ruštiny a chorvatštiny asi na úrovni B. Dnes je to sotva A. Ale žít nějaký čas v jinojazyčném prostředí, asi bych se do béčka zpět dostal. Céčko ani náhodou, na to nemám.

Už několikrát jsem se na různé objekty na tomto webu dívala a jsou některé hodně lákavé. Třeba se někdy podaří, nějaká skupina Íčkařů se třeba na nějaké chalupě domluví a stráví spolu pár dnů.

Rozdíly jsem našla, matika mi moc nejde, věže určitě znám, ale mozek nechce spolupracovat, paměť už není to, co bývala. Jinak dobrý nápad.

Hrad Lipnice dobře znám. Je mohutný a dobře zachovalý. Zajímavý je lipnický hrob Jaroslava Haška, na kterém jsou pořád prázdné lahve od piva.

Jendo, krásné.

Blani, krásné fotky. Po opravě je muzeum nádherné, budu se tam muset vypravit. Byla jsem tam před opravou s vnukem a pak na konferenci, ale taková nádhera to nebyla.

Paní Hano, přeji vám samozřejmě brzké uzdravení, kvalitní rekonvalescenci, dobrou náladu a vše co byste si sama přála. Jezdím na el-kole už 12 let a nějaký ten pád už mám za sebou, tak si umím představit, jak se cítíte. A taky si pořád připomínám : opatrně, pomalu, je to však těžké, když jsem byla zvyklá, že mi dřív šlo vše hladce. Sil ubývá, ale mé sportovní vzorce v hlavě by chtěly víc. Napsala jste to moc dobře. Kéž by to pomohlo mnohým cyklistům, uvědomovat si obrovská rizika, která jim hrozí, ale neodradilo je to od toho krásného prožitku z jízdy. Děkuji.

Děkuji, nad fotkami jsem si zavzpomínala. Už jsem tři sezóny v Chorvatsku nebyla a kdoví, zda se tam ještě podívám. S vnoučaty bych to asi nedala, to obdivuji.

Pisa byla naší první zastávkou na zájezdu našeho vojenského archivu do severní Itálie v roce 1994. Samotnou šikmou věží jsem byla tehdy poněkud zklamaná, protože jsem si naivně představovala, že se někde tyčí a je k ní přístup jak do hradu, zatímco ona stála na trávníku a byla obehnána ploty a nesmělo se k ní přiblížit. Jistě, mělo to svůj důvod, protože lidi by po ní určitě lezli.