Ano i tohle téma je pro soužití dvou hodně důležité. Pro mě byl docela rozčarováním pokus o známost po padesátce. Znali jsme se od dětství, náhodou se opět potkali. Ani jsem nevěděla jak, najednou u mě bydlel.Trochu mě to překvapilo, byla jsem ženská, kterou bavila její práce a měla jsem i dost volnočasových aktivit. I on byl docela vytížený. Najednou mi někdo ukrojil z mého prostoru doma, z mého soukromí, pohodlí, navrhoval vylepšení, o která jsem nestála, v bytě jsem bydlela krátce a dvě místnosti měla zařízeny nově, třetí mi vyhovuje, nábytek byl na míru z konce 90 tých let. Když vám někdo nový začne mluvit do toho, že se natáhnete s knížkou, že se vidíte s dětmi o všední den, že jste zase pryč, že myjete podlahu, když on je doma, že chcete koukat na něco jiného, než on, že jste neumyla nádobí ihned po večeři .... jenomže když nemáte od něj jediný den volna a sejdete se doma hned po práci,prostě nemáte prostor na nic, ani kdy bez něj vyluxovat. Do jeho velkého domu, kde bylo perfektně uklizeno, se jezdilo pouze ojediněle a na nic jsem tam nemohla ani sáhnout. Tam vládl řád stylu nesmí se s ničím hnout. Takže to skončilo, ani jeden jsme nebyli ochotni ke kompromisu. Nebudu se přizpůsobovat novému člověku, ustupovat a měnit svoje zvyky. Myslím, že dva, co spolu žijí dlouho, jsou tak zaběhnutí, že se spíš domluví. Ženy by měly být rády, že manžel je občas někam vytáhne a nelpět na precizním úklidu. Muži by se neměli jen povalovat u televize, ale občas jít kamkoli, za kamarády, na kolo, do dílny, na výstavu, a ženě dopřát pokec se známými ze školy nebo divadlo s kamarádkou. Děti odrostlé, lze být trochu pozměnit a mít pohodlí u své televize ve svém pokoji. A užít si ty roky volna bez dětí a bez starostí o staré rodiče. Hádat se na svá stará kolena o úklid... na to myslim je škoda času.

Dá, dá a ještě jednou dá. Ano,titulek článku toť oříšek.

Moc hezké. Kdysi jsem chodila s astronomem – vedoucím Oddělení dynamiky sluneční soustavy AÚ. Jezdila jsem do Ondřejova, byla mimořádnou členkou Astronomické společnosti. :-)

Používám jedinou sociální síť a to je íčko. Na ostatní nemám čas a pak ani mi to nebaví. Nesleduji nikoho.

Mám ráda lázně v Maďarsku co nejblíže hranicím se Slovenskem. V tomto u mě vede Mosonmagyarovár. Nebo na Slovensku Štúrovo.

Šumava je nádherný kraj, rádi jsme tam se ženou jezdívali. Procházka krajem nám vždy přinášela pohodu a klid na duši.

Jano, krásné! Díky! Vidím anděla ♥

Posezení v píšťanské maríně u kávy je moc příjemné. Parkoviště není sice moc velké, ale pokaždé se mi podařilo zaparkovat. Mám to jen pár kilometrů. Naďo, článkem si mi připomněla, že bych tam mohl opět zajet.

Jendo, krásné. Já jsem už dřív napsala dva články: Děda a dědeček, O babičce. Potěší mě, když si je přečteš.

:-) S profesorem Matějčkem jsem měl čest se potkat při studiu a konzultacích tématu DP "Rodina jako prostředí výchovy" a v rámci projektu hipoterapie na brněnské Kociánce (přelom 70. a 80. let). Prof. Matějček narážel i na politické limity své práce, např. poukazy na sociální patologii rodin při státní podpoře zakládání rodin finančními podporami a bytovou výstavbou. Výmluvný byl televizní pořad "Nechtěné děti" - 77-78 , v soukromé, nezkrácené verzi, resp. v syrovém sběrném materiálu. :-)

ZOO navštěvuji moc ráda, člověk zde přijde na jiné myšlenky a uvidí zvířata, které by jinak nikdy neviděl. Článek moc hezký, i tuto zahradu bych ráda někdy navštívila. V září se chystám s Vlastou do ZOO Lešná, už tam nebude díky nástupu dětí do škol hlava na hlavě

Zajímavá poezie.

Krásné vzpomínky. Mně se při čtení vybavila jedna podobná - jak mě u babičky koupali v dřevěných neckách postavených na dvou židlích.

Pěkné haiku, Jano.

Moc hezký článek. Je tolik pěkných míst, která stojí za to navštívit. I rozdílný přístup manželů k tomuto tématu může vztah velmi ovlivnit a narušit. Mně je nejlíp o dovolenou doma. Prohlašoval bývalý muž. Jeho rodiče tak žili. Já bych se někam ráda podívala. Říkala jsem já. Naši nás nikam nebrali. Malou satisfakcí bylo, že po rozvodu uznal, že jsem ve všem rozdílném měla pravdu.

Tam by se mi taky moc líbilo, díky za článek a fotky, Naďo.

Já nechávám rozhodnutí na psovi zda se jen ochladit, nebo zaplavat.

Máte to moc hezky naplánované a já vám přeji, aby vaše plány vyšly. Jen nesouhlasím s tím, že mít nemocné srdce je nějakou výhodou. Můj tatínek s ní počítal a nechtějte vědět, jak to dopadlo. Srdce mě občas pořádně potrápí, i když to se mnou tak docela nesekne.

Letadla sice nejsou v popředí mého zájmu, ale popsala jste prohlídku moc pěkně. Ještě, že existují takoví nadšenci, jako pan Formánek, ať už je to kvůli čemukoli. Takový koníček je sice nákladný, ale nedá se provozovat bez sponzorů. Pohled do řídící kabiny je úžasný. Díky.

Krásná reportáž z putování a bonbónek z fotek přátel...