Aničko, vidím, že se v té posteli nudíš. Jsi fakt dobrá! Já teď nemám čas, až večer.

No vida, tak já určitě vyznám lásku íčku zato, že nás seniory nenechá zakrnět a informuje nás o novinkách na všech frontách. Díky.

Bertice, básen se ti povedla velice. To já bych Vás také brzdila, bud si jistá! Po rovině ještě to se mnou jde, do kopců vždy funím jak ježek a musím odpočívat. Je to dané více faktory. Moji obezitou, nedomykatelností chlopně a také bolavou páteří a kolenními klouby. Ale do přírody chodím ráda. Tu básničku jsi musela spřádat ve své mozkovně asi i v noci - je prostě dlouhá.

Vy vůbec nemáte ponětí co ty hvězdy měly za starost jak dlouho před festivalem.Každá chtěla mít nejhezčí model a vypadat mladě.Vždyt jsou to VIP.A ještě vytáhnout obličej a jiné nezbytnosti.

Josef Borecký je úžasný. Na jaře jsme měli výlet k němu do Počernic a do jeho dílny. Bylo to bezvadné. Martina o tom napsala prima článek.

Zuzko, děkuji za krásnou, povzbudivou básničku. Už jsi mi tu chyběla.

Je to nádhera ve velikém vedru. Hezký dokument. Děkuji za sdílení.

Marie, napsala jsi to moc hezky, byla jsem na tom podobně, s PC jsem se poprvé seznámila v zaměstnání po revoluci a pak v dalších zaměstnáních to šlo líp a líp. Nejsem žádná rekordmanka, ale co potřebuju, to už na PC zvládám, viz mé fotky a články tady na íčku. Abych pravdu řekla, už si to bez počítače, internetu a chytrého mobilu neumím představit. Tak ať se ti vše daří.

Díky moc po ránu za hezká slova*

To, co píše Raphael Bonelli v knize Perfekcionismus (7. odst), zcela odpovídá tomu, čím jsem si ve svém životě prošla a zcela s tím souzním, na rozdíl od posledního odstavce (dílo autorky tohoto článku), který vnímám v naprostém rozporu s tím, co píše R. Bonelli. "Není všechno zlato, co se třpytí.", stačí si vzpomenout na "třpyt" na FF v Karlových Varech ♥

Vaše verše a čistá výtvarná linka Vaší paní se hezky prolíná.

Kritizovat umí každý. A vůči sobě je tolerantní taky každý. Za mě, tetování se mi nelíbí. Ale pokud někdo chce tak chodit, jeho věc. Nezapomenu, jak se mi přišlo ukázat moje dospělé dítě, venku teplota kolem pěti, deseti stupňů. Na sobě pouze tílko, tatér doporučil dílo na rameni a paži nezakrývat, a dítě pokračovalo dále do místa svého dočasného bydliště. Bylo to o zápal plic. Pocity jsem měla někde mezi údivem, zoufalstvím a bezmocným vztekem. Prostě asi někdo nemá, jak na sebe jinak upozornit. Jinak nerozumím, proč si lidi to tělo nechají takto ,, zkrášlovat ".

Když se lidé umí bavit a nečekají na pobavení od umělců, je to senzační!

No, jsem první. Už ke článku pana Charváta"o koloběžkách a podobně ", jsem psal :" lidi choďte "... Chci říct že snad každý chytrý telefon má krokoměr, tak stačí ráno ťuknout a večer to omrknout. Už jen cesta a nákup a chození v Globusu, například, udělá zhruba těch šest tisíc, o kterých je často řeč. Abych se pochlubil", můj denní průměr,od začátku roku, je přes dvanáct tisíc kroků. Takže dopoledne běžný provoz, odpoledne tak od tří do pěti. Každý den podotýkám, což si v důchodu můžu "na svý zdraví špendýrovat" jak by řekl pan Hlinomaz, co by krupař Dařbujána a Pandrholy:-) Nutno říct závěrem, že potkáváme s kolegou většinou ženy, chlapi buď makají", nebo sedí ve Zdaru, což je u nás osvěžovna.

Ali, paráda. To by si užila dcera mého přítele. Levanduli miluje. Takže jí dávám jako dárky předměty s obrázky či vůní levandule.

Vlaďko, moc zajímavé pokračování. Omlouvám se za mobil, má být plný počet hvězd.

V souvislosti s vymíráním sýčků mě napadá jedna paralela, ale skutečnost s ní zřejmě nemá nic společného.

Vzpomínám si, že jako školačka jsem každé prázdniny jezdila s rodiči na dovolenou, navštěvovali jsme hrady a zámky a přírodní památky. I když jsem měla sennou rýmu, vždycky jsem to nějak vydržela. Po dokončení střední školy jsem nastoupila jako úřednice a mohla si vybrat poukaz ROH. Bylo to prima, nelze zapomenout.... Díky za hezké povídání.

V Řecku se mi líbilo moc. Znám Samos a Rhodos, ale moc pěkně (s láskou) popsán i tento ostrov Naxos. Ale tam už se asi nedostanu.

Našel jsem 21. Je jich víc?