Ve stáří se smějeme i tomu, co bychom v mládí nazvali slovem "trapné" . Včera jsme se smály s kamarádkou jako bláznivé, když jsem odkráčela s jejími klíči.. Odemykala jsem vchod jejího domu a ona před bytem hrabala v tašce klíč. Došlo mi to až před vchodem, že klíče, co svírám, jsou její.. Chlámyly jsme se tomu.... Hani, ráda se s tebou zasměji..

Velmi zajímavý článek o tom jak se dobrý úmysl může zvrtnout a že ne všechno o čem se píše v praxi funguje.

Archeologie je velmi zajímavá věda. A jak je vidno, také se rozvíjí a modernizuje.

Téměř celý svůj život jsem žila společně se psy. Už jako dítě jsem se narodila do rodiny, která si život bez psa nedokázala představit. A byli to u rodičů vždy jen tzv. voříšci, se kterými jsem si hrávala, a pomáhala se starat pak o štěnátka, která se vždy pak rozdala po vesnici či po okolních vesnicích. Ze svého dětství mám spoustu fotek, kde jsem obklopená třeba i sedmi pestrobarevnými štěnátky. Pamatuji si dokonce jména pejsků, která mě provázela životem. Byla to Šipka, Bella, Žolinka a poslední pes byl Rek. Po své svatbě a stěhování k manželovi si na moji přítomnost zvykal Brok, a pak si manželovi rodiče pořídili Tapku se kterou si hrály naše dcery. Když jsme se odstěhovali do paneláku, tak asi 7 let jsme byli bez psů, ale protože nám dost pejsek chyběl, tak jsme k dětem pořídili prvního pejska s PP a rasy bolonský psík. Jmenoval se Ben. Zemřel v roce kdy se vdávala naše prvorozená dcera a po její svatbě jsme si místo Bena pořídili psa Chipa, po jeho uchovnění fenku Marilyn a po ní jsme si nechali do chovu její dceru Boničku. Všichni 3 jsou stále platnými členy naší domácnosti a všichni včetně vnoučat je ty naše chlupáče bezmezně milujeme. A těch psích kousků co už vymysleli....Ale nutno říci, že to také něco stojí. Jak časově tak také finančně a je opravdu třeba zvážit, zda na pejsky či jiné mazlíčky budeme mít čas, a finance. A potřebují také velkou spoustu lidské lásky, kterou rádi budou opětovat.

Moc hezky spojené vzpomínky s varováním. Ty ošklivé věci se ale jenom převalují a bohužel padají vždy na namazanou stranu. Tuto Gottovu píseň také miluji.

Ireno, díky za podrobnou informaci a vlastní zkušenost. Myslím, že se mnohým bude hodit.

Zajímavé informace, až budu mít příležitost, ráda tam zajdu.

Trochu (teda hodně) nerozumím tomu zkoušení rtěnky v prodejně ... To tam mají "vzorky" (tak jako třeba u parfémů) a ženy si to natírají na rty - tak jak přijdou, dnes, zítra ...? Pokud jsem si někdy koupila rtěnku, tak jsem vhodný odstín odhadovala. Ano, je v tom jisté riziko netrefení se, ale rozhodně bych si nějakou erární rtěnku nezkoušela ... Jinak souhlasím s tím, že by se nemělo podléhat módě, ale každá žena by měla mít tu svou, která se k ní hodí. Já rtěnku nepoužívám - jen jemňounce růžový lesk ...

Věrko, je to nádhera. Byl jsem v tomto areálu už před mnoha lety, takže jsou to pro mne skoro nové pohledy. Praha má hodně krásných míst. Je fajn, že jsi nám to jedno z nejkrásnějších, takto přiblížila.

Jendo, pobavil jsi mě. Slovo „latrinálie“ jsem slyšela poprvé až od tebe. Z mládí si pamatuji častý nápis na ženských záchodcích „Kdo to čte, je vůl.“ Až teď mě napadlo, že to nemohl napsat nikdo mužského pohlaví. Taky se tam objevovaly informace, kdo koho miluje. :-)

Díky za poetický fejeton. Ano, i věci mají duši. První blešák jsme zažili v Paříži před půlstoletím a byl to podobný zázrak skoro jako Eiffelovka. :-)

Moc pěkný a příhodný článek. většina cyklistů, jezdí, s prominutím, jak prasata. Bez zvonků,, bez varování a naplno. Ptal jsem se své starší dcery, proč nemají na kolech zvonky. Podívala se na mne jak na debila a až vykřikla - to je přece masňácký - . Na venčení s Britney si musím dávat pozor, protože cyklisté jezdí po sídlištních cestách naplno a bez jakéhokoli varování a jednou mi skoro zabili psa. A já navíc špatně slyším. Policii je úplně jedno, že jezdí po cestách, kde je cyklistům vjezd zakázán. Ta jejich bezohlednost je zcela v souladu se stavem dnešní společnosti.

Těmi se kochám už od útlého dětství. Babička měla v předzahrádce klasické červené. Ty kvetly hodně a bylo jich nejvíc. Jejich charakteristická vůně nemusí být každému příjemná. To bílé a růžové byly vzácnější, ale krásně voněly a ve váze vydržely déle. Teď zrovna kvetou kamarádce dřevité. Jsou nádherné.

Děkuji za mimořádně zajímavý článek o neústupnosti, na jejímž konci je nádherné dílo společenství lidí, jimž není lhostejná naše historie. Příběh oživlé synagogy a současné aktivity si zaslouží obdiv. Přeji hodně spokojených návštěvníků.

Martino, krásné obrázky z té naší stověžaté matičky Prahy. V Praze jsem pár let žila a pracovala, o vzpomínkách na lásku ani nemluvím. :-)

Děkuji za zajímavý rozhovor s následováníhodnou osobností. Obdivuji elán paní Ireny Barákové a přeji jí mnoho radosti v dalších letech. I v naší rodině byla tradice Sokola, nejde jen o cvičení, ale o životní styl. Také se ztotožňuji s názorem, že pokud člověk spolupracuje s mladými lidmi, tak má větší nadhled a šanci porozumět současnému světu.

Maruško, jsi zdatná cestovatelka! Fotky jsou krásné. Ze zanedbaného Tišnova se stalo krásné město.

Těším se, vždy super atmosféra.

Dík za krásnou procházku Prahou.

Jejda, tak to já jsem taky retro, no, jsem retro asi docela ráda ... Plno retro věcí vlastním, většina je po babičkách, tak ty jsou super retro :-) , a s láskou je opatruji, žádné rozprodávání nechystám ... Chytrý telefon jsem si pořídila, taky jsem chvíli s ním bojovala, ale už jsem si zvykla - základní věci mi nedělají problém, jen mi mnohé vnoučátka (10, 13) musela vysvětlit ... Zkuste zapojit dárce telefonu, za pár chvilek budete s chytrolínem "v oukeju" ... Radím s mobilem, ale my máme doma i retro pevnou linku - z té telefonuji nejvíc - s kamarádkami protelefonuji hodiny - jako za mlada, jedno, že už jsme všechny retro :-) ... Milé čtení, milé fotky!