Hezké.....:-)

Aničko, p a r á d a! Ještě jednou díky.

Čarověníky jsem viděla v Botanické zahradě v Praze. Ve volné přírodě jsem na něj nenarazila.

Jiří,opět krásné fotky. Ano okolo Třeboně je spousta nádherných míst, která lákají k výletům. Teď tam je moje známá. Jela tam poprvé a už teď je nadšená. Prý neví,kam se při pěti dnech pobytu,podívat dřív.

Honzo, díky, vybrala bych si. Poohlédnu se v knihovně.

Pro jistotu jsem si video pustila. Jednou mě taky kdosi takhle zkoušel, ale neuspěl. Hlídám si to.

Moje známá kdysi odmítla uzavřít manželství, o kterém předpokládala,že by nedopadlo dobře. Měla, tedy našla v sobě dost síly na to, aby dítě vychovala jako svobodná matka. Ve stejné době jsem čekala prví dítě i já. Taky jsem viděla,že to zřejmě bude nerovný vztah,byli jsme odlišní snad ve všem. Já tu sílu v sobě tehdy nenašla. O 25 let později ano. Nebylo nač čekat. Manželství bylo plné ústupků z mé strany a plně nadvlády stran úžasného jedináčka a jeho zázračných rodičů. Neměla jsem šanci s nimi vyjít, tak jsem to vzdala. Nejhezčí roky v životě tedy přišly po mojí pětačtyřicítce. Dneska vím, že člověk se má situaci postavit čelem. A ne čekat a doufat,že se něco změní, že to nějak dopadne. Nic se nezmění samo. Třetí moje známá je něco mezi námi dvěma. Ta se sice vdala, ale od počátku si trvala na svém. Její muž a jeho rodiče se museli přizpůsobit jí. Tři stejné staré šedesátnice. Se stejným vstupním kapitálem...tři nečekaná těhotenství po dvacítce. A tři úplně rozdílné přístupy. V současné době jsme spokojené všechny. První má doma toho svého prima důchodce a rozumí si spolu, já si vybudovala svůj život a doma mám svatý klid, narušený občasnou návštěvou přítele, a ta třetí si taky žije podle svého, stejně jako ten její. I přes rozdílný přístup životu lze spolu žít. On má své koníčky,ona taky své.

Do vatikánských muzeí jsme přišli po ránu a ihned zamířili do Sixtinské kaple. Odměnou nám byla samota uprostřed dechberoucí atmosféry. S téměř spojenými prsty nad námi. A v Litoměřicích? Na jaře s dobrou kávou. Díky za pěkné čtení.

Funguje to tak, jak to popisujete. Jinak to totiž nejde. Život je boj o přežití a bez přetvářky to bohužel není možné.

My máme už pár let zahradu pronajatou, ale nic tam nepěstujeme, majitel do toho peníze nedá a my se staráme, aby nespadl dům, sem tam něco zasadíme, máme tam gumový bazén, tak žádné zle. Je ale hodně v kopci, tak je otázka času, jak dlouho to budeme zvládat.

Jo, žijeme v hrozné době dekadence a neřesti. Dříve musel muž ženu krásně dobývat ostrovtipem a laskavostmi a pamlsky a květinami a intrikami. A na stráži se ženou spolupracovalo její oblečení, které bránilo mužskému chtíči, aby bez překážek plenil její zahrádku jako nenasytný krtek. V takovém baroku se prý i často u starších mužů na ochraně počestnosti ženy podílela s módou ženy i skleróza muže. Než jí z toho svlékl (Bez komorné bych to já sám nezvládl a kdybych se na tom s ní domlouval – nevím – nevím – možná bych už paní nechal v klidu), tak mohl i zapomenout, proč to dělá. A když ji z toho všeho konečně svlékl, tak pak zjistil, že potřebuje ještě zámečníka z nějakého tehdejšího OBPH – aby ji osvobodil z pasu cudnosti. Krásná to doba! A dnes? Dnes stačí, aby ulítnul jeden knoflíček – patentka - při nádechu zkaženého vzduchu – jako všeho dnes okolo nás, do plic vystrčených neřestně z výstřihu do všech ulic a žena tím sama naznačí, že cesta je volná – hrůza. Zahleďte se do těch krásných šatů baroka a určitě se i vám zasteskne po těch hodnotách ztracených v čase a po ženské počestnosti a mužské galantnosti. A redaktorka Hofmanová, místo aby ty trendy brzdila, tak to ještě podpoří větou: „Ale je fajn, pustit si občas do života nějakou divočinu, ne?“ Jo – bejvávalo lépe – kam se to řítíme – Sodoma – Gomora – poslední ať laskavě zhasne. https://www.rodina21.cz/pece-o-vnejsi-krasu/barokni-moda/

MS v ledním hokeji bez Ruska je jako šlehačkový dort bez šlehačky, ale chápu to. U toho šlehačkového dortu bez šlehačky bych z cukrárny odešel a nechal ho jen personálu. O něco podobného se nyní pokoušejí někteří špičkoví hráči tenisu ve Wimbledonu, kteří nesouhlasí s vyřazením ruských a běloruských tenistů z turnaje na trávě v Londýně. Naposledy v roce 1973 bojkotovala Wimbledon takto skoro polovina hráčů pro neshody s hráčskou asociací. Tehdy v tom roce vyhrál Jan Kodeš a hráči se na něj dívali skrz prsty a on tedy i dnešní vyloučení ruských a běloruských hráčů kritizuje. A tak, pokud naši hráči v letošním MS v hokeji získají medaili, tak to bude se stejnou kaňkou, jakou si odnesl s pohárem tehdy Jan Kodeš.

Vzpominky na vesnicky zivot u tety, stloukani masla jen v maselnici a ta nezamenitelna chut podmasli s cersvtym maslovym chlebem. Radu nastroju si jeste pamatuji i tu strojni dojicku, pekne vyfocene i zajimave cteni priblizilo davne casy, dekuji.

Dobrý den, celý život jsem se zabýval kontrolou potravin v orgánů státního dozoru. Kontroloval jsem i Penny, kde pan manažer pracoval. K tomu se nebudu vyjadřovat. Jen obecně k prodejním řetězcům. Samozřejmě jaké potraviny chce zákazník, takové mu nabídnou. Byznys je byznys. U nás lidi chtějí ty nejlevnější. Takže to tak podle toho potom vypadá. Velcí prodejci tlačí na výrobce, aby nabízené potraviny byly co nejlevnější a dlouho vydržely. Jak to dopadne vám uvedu na příkladu lahůdkářských výrobků. Takový levný salát je vyráběn z výrobního salámu, který je horší než nejlevnější točený kabanos. Aby byla doba spotřeby, co nejdelší používají se také jako konzervanty kyseliny sorbová a benzoová, která není pro člověka zdravá. Proto si salát udělám sám nebo si ho koupím za vyšší cenu u malého výrobce. Pokud je tam doba spotřeby uvedena na obalu delší jak 4 dny, tak to nekupuju. Také kuřecí uzeniny, které jsou vyrobené z separátu jsou vlastně bez masa, protože ten se za maso nepovažuje. Jsou to zbytky masa z kostí, které se strojově od nich oddělují. Ano pan vyhlášený manažer vychvaluje kolik druhů potravin nabízejí, ale jsou opravdu kvalitní? Také pochválím ty výrobce, které vyrábí podle tradičních "socialistických" receptur a řetězce jejich výrobky akceptují, i když jsou dražší. Vše je tam jak mám být nic se například nenahrazuje levným cukrem nebo rostlinnými složkami místo bílkovinných. Uvedu jeden pozitivní příklad. U nás je firma Knappe, která vyrábí pekařské, cukrářské a lahůdkářské výrobky. Pan majitel má i vystudovanou stejnou školu technologii potravin jako já. Přijdu k němu na kontrolu a na stole vidím rozložené normy pekařských výrobků bývalého podniku Severomoravské pekárny a cukrárny s.p. Povídám mu: "Pane Knappe, já se vůbec nedivím, že u nás ve městě chtějí lidé vaše výrobky". Proč? Protože jsou tam suroviny kvalitnější. Jindra

Děkuji za milé pokračování.

K uvedeným případům nepatřím. Lékaře navštěvuji pravidelně a podle potřeby. Léky radostně nezobu, ale užívám ty, které musím. Že za některé v lékárně zaplatím, beru jako nezbytnost. Za společenskou událost považuji návštěvu zubaře, protože je prima, a i když jeho zásahy nejsou příjemné, dobře si s ním a sestrou popovídám.

Krásné vyznání!

Moc se mi líbil Váš článek, zrovna je moře práce přede mnou, ale ráda jsem si ho přečetla. Vše pěkné přeji i Vám. (Při posledním stěhování jsem trpělivě nosila se stěhováky svázané balíčky po schodech, řekli.. proč musí mít lidi doma tolik knížek, jako by nestačilo piáno:-)

Krásné připomenutí hezkého města. Procházka kolem řeky je příjemná a elektrárna zajímavá. V Poděbradech jsme byli nedávno, ještě za chladného počasí. Než jsem stačila fotky zpracovat, tak jste mě předběhla! V tom dobrém slova smyslu. Díky moc.

Dano, kopřivový čaj jsem kdysi dělávala každý den do konvice a rodinka postupně popíjela. Na zázvor nedám dopustit, dělám limonády i čaj, ale není dobrý pro lidi s nemocemi krve.