Mam pripominku k tomu kvizu na Neviditelni. Vpodstate jsem u zadne otazky nevypnila, ze bych problem a vysledek, nejsem na tom donre a obcas budu potřeboval pomoc, necitim se na takove zarazeni.

Děkuji za přiblížení města Karviná ,kde jsem nikdy nebyla a informacemi o lázních.

Hani, to je moc hezká tradice a je fajn, že ses o ni s námi podělila. Já mám podobné zážitky se sousedy na venkově, kde společně zdobíme břízky a připravujeme velikonoční pohoštění. Vše záleží na lidech. :-)

Velice originálně zpracované téma pohledu na moře z mnoha úhlů.

Když jsem chodila na zájmový kroužek mimo naše město, jela jsem někdy 16 km na kole tam a zpět. Cestou jsem potkala holky o generaci a něco mladší. Čekaly na bus. Ony ten kilometr a něco pěšky nešly. Já se kácela z kola, když jsem je viděla a ony skoro z té lavičky, kde čekaly. No je to 15 let. Jejich a moje kondice, nebe a dudy. Tenkrát teda.

Děkuji, je to zajímavý příspěvek.

Já jsem dříve pilně zahradničil. Vychován naší nelahozevskou zahradou jsem se v Krásné lípě pustil do zahradničení. Náš služební domek měl zahradu 20 arů. Do dvou let tam byl anglický trávník, cestičky, suché zídky, skalky, terasa s lavičkou a lidé se na ni chodili dívat. Dokonce tam byl i malý březový lesík, kde rostly houby. Kde že to vše je?! Dnes, při stavu své páteře a artrózy, mám doma jen jeden truhlík na okně, kam sázím česnek, cibulku a pórek a taky jednu bramboru. Na víc už nemám. Hezký článek. Ať se daří i proti všem závistivcům!

Helenko, moc hezky napsané. Vlny oceánu a ta magie nekonečna se člověku navždy vepíšou do srdce. My jsme podobné přistávání díky krátké ranveji zažili na Korfu- z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora Pantokrator.

Jendo, pěkné zamyšlení. Jak známo, historie se opakuje a lidé jsou v podstatě stále stejní, jen žijí v jiných podmínkách. Tím, co nemůžu změnit, se příliš nezabývám.

Zajímavým článkem o životě malých sloních slečen jste mě potěšili. Na úvodní fotce jim to moc sluší. :-)

Moc pěkný fotovýlet, děkuji.

Pěkné pokračování zajímavého tématu.

Moje hlava včera reagovala jako Pavlovovi psi: ha, zítra je neděle, doufám, že se dočkám. A kterému že tématu se bude fejeton věnovat? Ať se vrhnete na kteroukoliv životní situaci, dokážete z ní vytvořit svěží čtení. Takže se otravně opakuji: díky.

Když to tak čtu,připadá mi to až neuvěřitelné! Kolik lidí by potřebovalo lékařskou pomoc a nic,a zde se myslí na zvířata optikou toho,že jsou rovna člověku....Měla jsem mazlíčka králici skoro 8 let,zemřela na nějakou nemoc,ale opravdu by mě ani nenapadlo ji nechat léčit,dávat za to hromady peněz,o kolik by jí to prodloužilo život,cítila by se lépe a radostněji? Takhle zkrátka umřela,má krásný hrobeček a myslím na ni každý den. Jinou už nechci.

Hory na jaře bych taky brala, ovšem bez sněhu. Když je slunečno a jaro se dere na povrch, je tam určitě krásně. :-)

Vidím, že jste si užívala moře bohatě. Já Černé moře neznám, zato až důvěrně celé Středomoří. I na Baltu jsme byli. Voda 13, vzduch 16, já tam běhal nahatej a děti měli od studené vody modré zadnice. Ale užili jsme si to. Mám moc rád vzpomínání na moře! Hezké!

Děkuji za tip. Ungelt mám moc ráda.

Naďo, hezká reportáž. Já se těším na barevnou Floru Olomouc.

Tak reálné, až to děsí! Jsem pro motýlky a kapustičku. :-)))))

Za tento článek děkuji, i když pro mě má pouze význam informativní. Věřím, že vystoupení tohoto orchestru bude pro posluchače nezapomenutelným zážitkem nejen, ve spojení se smutnými událostmi.