Hani, díky, udělali jste si s milou společností pěknou procházku. Je mi smutno ze strahovského stadionu. Snad se podaří našemu spolupracujícímu Muzeu paměti XX. století zde vybudovat velkorysou expozici.

Vlaďko, díky. Posledním odstavcem jsi mě dojala. Jasný signál, jak se staví empatický člověk k té hrůze. Kéž by se solidarita už nikdy nevytratila z našich životů.

Děkuji za sdílení tohoto silného lidského příběhu o hrůzách jakékoliv války. Nikdo by neměl být lhostejný vůči utrpení. Jsem vděčna všem, kteří i nyní nediskutují, ale konají.

Pozvání jsem přijala ráda, z toulání nebolí nohy ni záda. :-)

Jsem dojata mimořádnou solidaritou , kterou kolem sebe vidím. Děkuji obětavému panu Oršošovi, který obratem zrealizoval skutečnou pomoc lidem, zasaženým krutou válkou. Je to následováníhodný čin , zasluhující obdiv. Děkuji J. Raškovi, že nám svědectví o lidské pospolitosti zprostředkoval. Děkuji všem, kteří mají srdce na správném místě. Hlavně však přeji všem, kteří museli opustit své domovy, aby se do nich mohli vrátit.

Tak na tento počin jsem opravdu zvědavá, doufám, že to nebude zklamání a nebo rozčarování. V článku se píše, že hlas historickým osobnostem propůjčili - bude to kreslený film? Nemám ráda Danielu Kolářovou od doby, kdy se hanlivě vyjadřovala o tom, že museli hrávat pro autobusy venkovanů... (hned po sametové).

Věro, vítám další odsouzení ruské agrese. Jak jsem již psala, v každé válce pláčou mámy vojáků na obou stranách fronty. Bohužel ruská rozpínavost, jež má hluboké historické kořeny, vysílala dlouhodobě znepokojivé signály. Novodobá historie ukazuje, jak totalitní režim SSSR od roku 1922 okupoval přilehlá území (viz mj. pobaltské státy). Díky festivalu Mene Tekel máme hrůzná autentická svědectví o zločinech proti lidskosti ještě v 80. letech. I přes slzy chci stále věřit, že se spojenými silami podaří zachránit lidstvo před katastrofou, na jejímž prahu stojíme.

Paní Hano, jsem ráda, že pád dopadl relativně dobře. Ale i tak bych asi být vámi navštívila lékaře.

Vlaďko, předložila jsi nám samé dobrůtky.

K tomu není co dodat, jen doufat v lidský rozum.

Smekám před každým, kdo vystoupí ze své komfortní zóny a nezištně pomáhá druhým. Děkuji za článek a za následováníhodný příklad.

Hezky jste se zamyslel, i když z lidského pohledu o věcech nehezkých. Vzhledem k tomu, že žijeme v duálním světě, musíme počítat i s nimi. Z toho skutečně vychází, že jedinou jistotou je nejistota. Váš článek mě přivedl nejen k zamyšlení, ale také k "listování" stránkami webu a narazila jsem na jiné zajímavé myšlenky ( http://www.hetch.cz/dualnimysl ) a také na svoje články tady na íčku ( https://www.i60.cz/clanek/detail/5700/o-jistote-a-nadeji?lang=cs ), (https://www.i60.cz/clanek/detail/4432/moje-myslenky)

Musime pro to něco udělat. Ale co?

Líbí..

:-) :-) Skvělý příspěvek do mé sbírky myšlenkových pochodů! :-) :-)

Vepřové maso mám ráda, zamlada bych bůček nepozřela, dneska je u nás dost oblíbený.

Chcete aby bylo lépe? Není problém za jedné podmínky: bez ekonomů! Politici-ekonomové převzali moc a od začátku 90. let řídí stát. Výsledkem jejich činnosti je viditelné zadlužení státní pokladny ve výši 2,5 bilionu korun a rychle stoupá. Výsledkem činnosti ekonomů řídících tzv. vyspělý sociální stát je také nedostatek dětí v populaci a s odstupem 25 let nedostatek nových kvalifikovaných pracovníků v počtu 60 000 za rok. Díky nedostatku dětí (za poslední čtvrtstoletí chybí každé třetí dítě do VYROVNANÉ demografické bilance), narostl skrytý dluh ve státním důchodovém systému z 0,- Kč začátkem devadesátých let na 3,9 bilionu korun a vzhledem k nízké porodnosti stoupá o 100 miliard ročně. Takhle stát vedou ekonomové, Klausem počínaje a Babišem zatím konče. Podrobnosti v knize Ekonomům to myslí černobíle.

Květiny mám ráda. A tulipány patří mezi moje oblíbené druhy. Teď jsem si zasadila do moc krásného keramického květináče bíložluté narcisy a už se těším na jejich květy a hlavně tu vůni.

Honzo, Tobě i celé redakci MOC DĚKUJU

Bohužel Přemyšl neznám, ani jeho historii. Jen Krakov. Do Polska jsem se nedostal. Historie lidstva je především historií válek. Je vůbec náš civilizační pokrok pozitivním faktem?