Tento druh humoru mám moc ráda, díky za krásné ráno. :-)

Děkuji za pěkně slovem i fotkami zdokumentovanou vycházku mezi zajímavými stavbami. Kolik kilometrů jsi "při lovu" nachodila? Slyšela jsem, že se pořádají i turistické výlety na toto téma.

Historie Ukrajiny je velmi pohnutá. Byla jsem tam jen jednou, takže spíš jsem se pracovně setkávala s odkazy umělců M. Bulgakova, N.V. Gogola, J. Jevtušenka, I. Babela, A. Achmatovové... V rámci festivalu Mene Tekel jsme hostili významné ukrajinské režiséry a dramatiky. Současná situace je tragická a každý člověk má možnost pomoci.

Pane Soukupe, dejte si do vyhledávače Karel Gott - U nás jaro nekončí

Chodím pravidelně na turistické výlety. Na turistiku je potřeba oblečení praktické, odpovídající ročnímu období. Základem jsou kvalitní boty a nepromokavá bunda. Nemyslím si, že by někdo z našich turistů vypadal jako hastroš, a určitě také nikdo nenosí bílé kalhoty a světle růžovou bundičku. Zkuste si v tom chodit po blátivých lesních cestách a v dešti. Dámy (a pán) na fotkách možná vypadají skvěle, ale jejich oblečení - až na tu poslední - praktické není. Možná v tom sport pouze sledují či chodí na vycházky do městských parků.

Krásné pohledy na malebnou krajinu. Pohladí po duši.

Doma mi vždycky říkali, počkej, však oni ti to tvoje děti vrátí. Na mě ale neměly. Dcery nekouřily, syn zrovna drží suchý únor. Ráda spím, tak jsem je přepočítávala až ráno. To já jsem dostala jednu hned mezi dveřmi o půl třetí ráno. Jsem toho názoru, že mládí má být bouřlivé a život už klidnější. Mi se to splnilo. Hezké vzpomínání.

Popsala jste to naprosto pravdivě, proč bychom se měli v našich letech někomu přizpůsobovat a měnit svůj zavedený životní styl !

Bezva fotky,zvířena je jako živá. Tvoje výlety jsou uklidňující a pozitivně laděny. Dej vědět,až pojedeš,možná se přidám. Vždyť je to pouhých 120 km. :-) Díky za článek.

Děkuji. Čakovice neznám.

Krásné!

Souhlasím. Přes veškeré informace kolem jsem také doufala, že k tomu nedojde.

Bohužel to nejsou vždy jen doměnky. U nás doma matka ze čtyř dětí preferovala nejmladšího bratra. On nic nemusel, byl přece malý. Museli jsme munechávat svou čokoládu, protože on ji chtěl - a byl malý, A další a další. My starší jsme to věděli, cítili a trápilo nás to. Jinak jsme se k sobě chovali všichni dobře, podle potřeby si navzájem pomáhali, ale zároveň se matce podařilo - a to jsem hluboce přesvědčená, že to bylo z její strany nevědomé a že to nechtěla - vytvořit mezi námi poměrně chladné vztahy. Já a bratr jsme si asi tak před deseti lety neplánovaně sedli, otevřeli víno a povídali si. Dostali jsme se i na dětství a na protežování jeho osoby. Co mi řekl, mi docela vyrazilo dech. Ví to od dětství a ovlivnilo to celý jeho život. Cítil se provinilý, ví, že za to nemohl (jako dítě toho smozřejmě zneužíval) a snažil se to nějak napravit, ale nevěděl jak. Oběma se nám po tom rozhovoru ulevilo. Zvláště bratrovi, opakoval to několikrát. Tohle bych asi doporučovala všem těm, kdo v dětství cítili, že jsou odstrkováni. Sednout si, popovídat, ujasnit si, jak to kdo cítí. Pokud jsou toho tedy schopni.

překrásné

super povídání, sice jsem se zasmála, ale klobouk dolů, že jste potkana živil :-)

Hezky napsané vzpomínání.

parádní veršování :-)

Děkuji, bohužel velmi aktuální, na aroganci moci doplácejí ti nevinní už po staletí. Pana spisovatele Kurase si velmi vážím.

Ačkoliv jsem měla řidičský průkaz někdy po svých dvacetinách, k řízení jsem se dostala až ppo smrti manžela. Zemřel brzy, tak jsem se naučila řídit docela dobře. Ale v poslední době už za volant usedám nerada. Přeci jen mé reakce nejsou tak rychlé a hlavně těch aut, co přibylo. Dříve byly silnice volné a to se řídilo dobře.

Děkuji za hezkou fotoprocházku botanickou zahradou v Tróji. Je to má oblíbená zahrada, chodím tam několikrát ročně. Nejraději na jaře, když kvetou pivoňky.