Přátelství je moc dobrá věc už z toho důvodu, že přátele si na rozdíl od příbuzných, můžete vybrat.

Super akce s prima lidičkama.Povedlo se.Díky,že jsme se mohli podívat.

Paní Květo děkuji za váš příspěvek. Znovu mě utvrzuje v přesvědčení, že za své zdraví jsme zodpovědní každý sám a že je jen na nás, zda budeme "polykat pilule" anebo hledat v sobě vnitřní sílu k jinému přístupu ke svému zdraví a potažmo životu.

Také pamatuju takového zákeřného kohouta - v dětství o prázdninách u babičky proklovnul bratránkovi nosní přepážku. Byl tam s námi zrovna táta, ten byl celkem pruďas, kohouta zdrapil a bez soudu ho na špalku připravil o hlavu. Na víně asi nebyl, ale v polívce a na pekáči za babiččina hudrání ano.

Ali, sluší ti to na každém nářadí, ale nejvíc na tom hafanovi.

Lubomírku, nádherné. Kéž šestnáct nám všem bylo ještě dlouho let..., pak nic nebude naposled. Jinak vyšel článek v mosteckém měsíčníku Krušnohor o módní přehlídce v Praze, kde jsem se zmínila s láskou mj. právě o Vás a knize Štěstěnky.

I já miluju dobré knihy. Staré, po prarodičích, které si občas vezmu do ruky a vím, že je drželi mí předkové. Procházím se v knihkupectvích a čichám vůni nových knih, pročítám jejich anotace a někdy ještě nějakou koupím. Tu, o které si myslím, že z ní budu opakovaně číst. Spíš ale zajdu do knihovny a půjčím. S těmi vnuky bych si nedělala starosti, je jiná doba. Mají mnohem víc možností zábavy, než jsme měli my.

Hanko, myslet půl roku na tolik věcí a žít v obavách, zda vše klapne, to vyžaduje pevné nervy a kus umu. Smekám. Hlavně, že byli účastníci spokojení a všichni se vrátili zdraví.

Hanku jsem měl rád za mlada, teď ji nemusím, asi to je tím věčným /pro mne falešným/ úsměvem.

Sušenou saturejku používám občas spolu s jiným kořením, ano, na rybu a do polévky pro ochucení. Vůbec jsem ale nevěděla, co to je za rostlinu. :-)

Helenko, bylo mi to povědomé. Aha, protože jsem si to z nedočkavosti přečetla všechno najednou na tvém profilu. Děkuju za předání zážitků, pocitů a energie. Pro mě velmi přínosné. Teď budu vyhlížet a prohlížet fotky všech účastníků. A pak popřemýšlím, co s ušetřenými penězi, vždyť jsem na tom zájezdu docela byla.

Nejsem "magnetem na štěstí" - a proto jsem ráda, že když (jakékoliv) chodí dlouho dokola,. tak aspoň někdy usedne "na vola" = na mne - moc si to považuji!

Hanko, chalupa vypadá mile a název Žichovice neznám, ačkoliv v té krajině s výhledem na Rabí jen přes údolí jsme byli. Škoda, že tablet mě nepustí do prezentace.

Já myslím, že pro Tebe jsou hezké i ty samotné oříšky, ovšem bez červíků. I bez těch občas nasazených v hlavě. :-)

Není třeba slov, nádhera.

Hezky jste se se Zdeňkou povozily a hezky jsi to popsala a nafotila. Tančírna teď vypadá úžasně.

Pěkná fotoreportáž.

Na tuto nemoc zemřela má matka po roce / myslím, že největší podíl měl odchod otce - našel si už během nemoci přítelkyni a bohužel i léčba , která nebyla na takové úrovni jako dnes./. Má žena se léčí již 16 rok a to jí dávali 3 měsíce života. Je už v třetí remisi a stále bojujeme. Článek je dobrý , ale nesouhlasíme s tvrzením aby nemocný člověk byl v kolektivu se stejně nemocným člověkem , zde to neplatí. Manželka byla aktivně zapojena v Kapce naděje a spíše jí to stále více a více deprimovalo / lidé v depresi, umírání/, spíše jsme do začlenění kolektivu zdravých lidí. Jinak co se týče léčby, je to ve zdravotnictví stále o penězích, protekci a štěstí na doktory.

Ve zdánlivě drobných a nenápadných věcech je velká síla a krása.

Seděl jsem pod katedrou - na celé ploše pod stolkem učitele - pod hranou jsem měl tahák na formátu A3, v kalkulačce , na log.pravítku. Taky razím heslo, že přípravou taháků se připravíš lépe. Sám jsem ještě dělal tahákové knížečky manželce na maturitní písemky o několika desítkách stran.