Je tu uvedeno" Petra Janů pro i60". tak tedy: Milá Petro, Váš příspěvek mě potěšil, ale budu s Vámi poněkud polemizovat v té části výpovědi, kde jste se vyjádřila, že pro vás, kteří vystupujete na veřejnosti, je přímo povinností vypadat dobře. A tak vznáším otázku: Co je to, vypadat dobře? Dnešní době vládne fenomén mladosti a krásy, ztělesněné štíhlou postavou, nicméně s půvabnými ženskými tvary, a hladkou tváří. A to i za cenu toho, že to je vše uměle vylepšené. Já si však myslím, že u vás, umělců, je spíš povinností něco umět a rozdávat své umění dál. Vy jste holka ze Sekyrkových Louček a já z nepříliš daleké Lomnice nad Popelkou. Já jsem starší než Vy a pamatuji si ještě konec života Edith Piaf a provázel mě zpěv Hany Hegerové. Jak ony dámy vypadaly? Vylepšený vzhled nevylepší umění, a skutečný umělec se obejde bez audiovizuálních efektů právě tak jako bez zásahů plastických chirurgů. Vy jste vždycky UMĚLA a patřila k mým oblíbeným. Viděla jsem Vás i naživo, kdysi na Výstavišti ve "Fučíkárně" v 80. letech a pak loni ve Ville Pellé s recitalem, jen pár metrů od Vás. Každý ví, jak ve skutečnosti vypadá, zda k světu nebo k nesvětu, a náš organismus kráčí neomylně svým časem, a hlavně podle toho, jak s ním zacházíme, ať ho navenek vylepšujeme sebevíc. Vy máte svou vnitřní krásu a ta žádné obezličky nepotřebuje. To však je záležitost každého z nás, jak a v čem se cítí dobře. S pozdravem Zuzana P.

Naďo, to je docela síla. My jsme tu měli zatím jen jednu takovou šílenou bouři, jinak spíš klid nebo jemný deštík. Pěkné fotky, máš pravdu, že kontrast je velmi působivý. ***** :-)

A máme tu další přiblížení báječného víkendu, doplněné fotodokumentací. Soňo, teď jsem teprve pochopila, že výpadek el. proudu byl větší, než jsem myslela. V neděli před 22. hod totiž zhasla světla i o pěkný kus dál na Ztracence, kam jsme se ztratili na další dvě noci. Bájo ...

To je emočně hodně silný konec vztahu, vyjádřený básní.

Tak jsem se krásně začetla, zasmála pobavila. Tento humor nemá chybu. Vaše Zelenka se s Vámi zřejmě nenudí, ale kdo ví. Chtělo by se jí na to zeptat, venku frajer a doma bručoun? Určitě ne, světlá vyjímka. Máte to za pět Romane!*****

Paměť národa znám, doporučil jsem jim pamětníka pana R., o kterém píšu v článku Vypravěč příběhů. Neberu nikomu (ani Iloně K.) ty gorily, jenomže na cestě k těm gorilám je tolik bližších bytostí, které bych chtěl a měl podpořit, že jí skoro závisím, jak je všechny dokáže cestou ke gorilám přehlédnout. :-)

No paní Zdeno, tenhle článek se mi už tak moc nelíbí. Je to spíš úvaha, ale chápu, že současně i "váš svět". Velmi polemický text, na což ani nemám chuť, kolik tam je sporných míst a bludů, a dva body vám dávám jen za tu práci, kterou jste si s tím dala. Neodsuzuji lidi s jinými názory a dokonce ani ty, kteří nemají správná fakta. Ale podala jste to docela konfliktně :-( Přesto říkám: Napište zas něco.

Tys, Haničko, použila množné číslo, přitom jsi jedna z těch, které se vůbec nijak nedohadují a nehádají.....

Aničko, hezká vzpomínka na Loučnou a hezké fotky. Elektrárna Dlouhé stráně by se nám taky moc líbila. Třeba se to někdy povede. *****

Byla jsem sice ve Španělsku, ale jen jednou krátce na mezinárodní archivní konferenci v Madridu. Takže z toho, co jste tu představila, neznám nic a za Vaše informace Vám děkuji.

Tak se mi to, Haničko, líbí. Tvá báseň i Tvá naděje.

Evi ty 3 minuty ti závidím a houbičky přeju. Mňam.

A tobě díky za vyprávění...

Půvabné, dojemné. :-)))

Držím palce Alence i dědečkovi. Vyhráli oba. Alenka svou snahou a úsilím, dědeček vyhrál velice šikovnou vnučku. Za pár roků pojede na Olympiádu .Moc se mi to líbilo :-)

Obdobná situace byla v Amsterdamu. Váš článek mi to hezky připomněl.

Není co dodat,jen souhlasit s napsaným a poděkovat.

Na otázku odpovídám: jak kdy a jak kde. Mně je 71 let a své první dítě . dceru- jsem měla v 19 letech a mému muži bylo 22 let. Bylo to v roce 1964. Otec za mnou do porodnice nesměl, dítě mu bylo asi na minutu ukázáno sestrou přes sklo.Doma se ujal pomoci, vzpomínám na první koupání, které jsme dělali podle knížky Naše dítě. Pomáhal s koupáním, žehlil plenky a rozhodně mu to nevadilo. Když se za za 27 let této mé dceři narodila dcera, její manžel ji nikdy ani nechtěl pohlídat, natož aby jí přebalil nebo pomohl s plenkami. Tento odstup od svého dítěte má dodnes, nikdy své dceři sám od sebe nepomohl ani fyzicky, ani se s ní nikdy neučil a nakonec obě opustil. Takže ani tak nejde o generace jako o povahu a výchovu budoucích rodičů.

Děkuji oběma autorům za krásnou písničku. Užila jsem si to.

Maruško, až mi málem zaskočilo, že ses přece jen odhodlala něco sepsat, a ty takhle! Ale je to moc milé připomenutí Hančina skvělého výkonu a dojemného přivítání. Ještě jednou tleskám vám oběma. Ale také všem ostatním, kteří se jakkoliv zasloužili o to, aby se nám v Loučné líbilo.