Paní Helenko - pokud chcete tipy na skřítky domácí/přírodní, inspirujte se u výtvarnice p. Vítězslavy Klimtové - má je v Pohádkové zemi na Šumavě, též pořádá putovní výstavy. Informace na internetu, event.se pokusím najít přímý kontakt. (Skřítky znám, ale s pečením jsem "na štíru").

Petře, hezké.

K valorizaci 40,- stačí ještě Kč 9,- "přitlačit" - a můžeme si udělat radost!

Doufám, že se mi podaří .Ale nebude tak daleko. Snad i na Plešivci bude v únoru dost sněhu.

Paní Jano, velmi oceňuji Vaše upřímné vyznání a přeji Vám, abyste pořád objevovala to krásné a povznášející v lidském životě. určitě si to dobré zasloužíte plnou měrou !

*****

Děkuji Vladko za připomenutí Sira N. Wintona

Byla to opravdu " dáma" na svém místě.

Hezké čtení - děkuji, o Vánočním domě vím už 2 r., letos v říjnu jedu na týden do Karl. Varů, tak navštívím.

Všimli jste si, jak s námi cloumají různé sezóny? Ta okurková je oproti mnohým jiným zcela neškodná. Nejraději mám programování typu: " nástup epidemie se očekává koncem ledna." :-( Kdo by si dovolil neonemocnět, když je tu sezóna?

Moc dobře jsem pochopila a jsem ráda, že tady, kde žijeme, je ještě možné poklábosit jen tak o životě, radostech i starostech. Že se starý člověk nemusí bát, když mu chceme s něčím pomoct, že bude napálen nebo okraden. Ještě tu vládne aspoň pomyslná blízkost a lidskost, i když i to se rychle mění. Bohužel.

První vložení textu se moc nepovedlo, omlouvám se za ten dvojitý nadpis. Už to nešlo odstranit.

Perfektní. A protože také ráda cestuji, i když mnohem skromněji, a uznávám nutnost alespoň částečné znalosti angličtiny, líbí se mi to o to víc. A fotografy uznávám všechny.

Mě důchod teprve čeká. Váš příspěvek jako bych psala sama. Takto si představuji, že budu akční v důchodu. Chválím a vítám na i60.

Bohužel nejen v každém násilníkovi, ale v každém člověku se skrývá potenciál k násilí. Po návštěvě Osvětimi, kde zůstal můj dědeček, který doplatil na své politické přesvědčení, jsem doufala, že něčemu takovému už snad dovedeme zabránit. Nechápu, jak může někdo zpochybňovat, či dokonce popírat holokaust, když je nad slunce jasně prokazatelný. Děsí mě, že jsem se mýlila, ale přesto věřím v lepší stránku člověka.

Rozumím tomu po svém,ale snad i po Tvém.V každém případě,ROZUMÍM.mm

Zase půjdu proti proudu. Růžovou nemusím a modrá mi moc nesluší. Ležérnost a pohodlí mi ale vyhovují, takže není co řešit. Svět je plný i jiných barev.

Jituli,je to asi blbé,ale který jsi ročník? Já 1945. Takže nevím jestli jsme se potkávali. V Čeperce bydlím od svých 24 let. Před tím jsem bydlel v Plačicích,což jistě dobře víš,kde to je. Do plačic jsem se nastěhoval ve svých 13 letech,pak učňák vedle leťáku,škodovácký. To už jsem smozřejmě pokukoval po dívčích ňadrech a prohlížel jejich štíhlé nožky. Potom vojna v Čáslavi ,rok po vojně svatba,krátce půl roku bydlení u Čáslavi,potom návrat do Plačic. Nástup k ČSD,a nakonec stavba domku v Čeperce. Bylo to hledání podle možnosti i dojíždění do práce. A aš bydlím v pardubickém kraji,duší stále hradečák. V Pardubicích zabloudím, v Hradci si troufnu říci,že ne.

Dobrý den, pana Borise Rosnera jsem měla jako herce moc ráda, podával vynikající výkony. Kdysi, v 80. létech minulého století v kulturním centru Novodvorská Praha 4, v bývalém kinu Kosmos byl pořad Křeslo pro hosta a sem přicházeli zajímaví lidé, herci. etc. Pan Rosner byl jedním z nich. Vyprávěl a odpovídal na otázky diváků. Dceři věnoval tehdy podepsanou fotku. Zajímavý vzpomínkový pořad přinesl český rozhlas Dvojka v sobotu, 23.ledna, kdy na Borise Rosnera vzpomínali přátelé a kolegové a ze záznamu pouštěli jeho hlas a jeho vlastní vzpomínky. Těžce umíral ,bojoval na onkologii v Kladně. Bohužel, svůj boj prohrál.

Všechny jsou krásné.Připomínám severomoravský Rožnov pod Radhoštěm.mm