Jani,moc ti děkuji za popis země kam se určitě nepodívám.Opravdu je to k zamyšlení,že i v chudé zemi můžou žít šťastní lidé.Fotky jsou moc hezké,hodně nám o zemi pověděly.Večer si článek přečtu znovu abych všechno vstřebala.

Paní Hano,to je úžasné.Moc Vám gratuluji.Vypadáte nádherně.Pište nám vaše další zážitky.

Díky Elen, určitě zkusím, já si ji připravuji pečenou,jinak si kupuji nakládanou- kuličky, ty jsou výborné. Tak dobrou chuť.

Moc hezké vzpomínání na lásky. :-)

Lidmilo, opět paráda. Baví mě číst tvoje příspěvky. Chtěla bych mít tvùj smysl pro humor, a třebaže jsi to neměla v životě určitě lehké, humor tě neopustil.

Sláva vám, Radku, jste hodný, že myslíte na takové tupce jako jsem já. Včera jsem to zkusila, ale byla tam zase nějaká zrada. Teď už to půjde. Vytisknu si váš návod a pojedu podle toho. Díky.

Velmi zajímavé .Mám mosty ráda, obdivuji různé konstrukce.To je ale nádhera. Bohužel jsem se ještě plavila... http://www.sverige.cz/oresundsky-most- oresundsbron/

Jana Drbohlavová je herečka, kterou si člověk pamatuje, ale tyhle rodinné vztahy jsou pro mne novinkou. Přeji paní Janě ještě mnoho zdravých let!

Blahopřeji paní Věře Hoškové k úspěchu a děkuji redakci, že se o nás tak neúnavně stará. Přeji jí hodně elánu a sil do dalšího snažení. :-)

Milá Inko, sice jsem Tě nevítala, ale myslela jsem na vás a říkala jsem si: Zdalipak se děvčata dvojčata budou tak hezky usmívat jako na přehlídce ve vile Pellé? Vzpomínám na vás a představuji si, jak žijete v chaloupce uprostřed přírody. Budu ráda, když se s vámi zase někdy uvidím. Inko a Míšo, hodně zdraví a hezký adventní čas.

Byla jsem nejmladší ze tří sester,tak jsem při vaření obstarávala"přines a odnes".Vařit jsem se naučila až jsem měla svoji domácnost.Seš dobrá,že se takhle věnuješ vnoučatům,já takovou trpělivost nemám.

Paní Nadio, úžasné, nádherné.. děkuji Vám.

K 40. výročí uvedení seriálu Chalupáři vyšel sešit vyprávění, doplněný DVD, vydal ho Blesk, ale není to žádná drbárna. Vzpomínky těch, kteří ještě žijí, na tehdejší situaci, na natáčení a již nežijící kolegy. V roce 1975 už byla situace ztracená a seriál alespoň trochu zmírnil nespokojenost lidí. Líbil se, protože nebyl nijak ideologicky přemrštěný.

Jano, článek mne pobavil a zasmála jsem se, podobné znám také, prima a díky.

Téma, které žiji. Naštěstí jsme oba byli svými rodinami, včetně partnerových rodičů a všech našich sourozenců přívětivě přijati. Své rodinné příslušníky se snažíme oba přijímat stejně. Jsme od sebe vzájemně dost vzdáleni, takže nedochází k nedorozuměním, i když určitě na obou stranách by mohly a nepochybně jsou nějaké výhrady. Třeba já teď mnohem méně navštěvuji své dcery a vnoučata, což jim nepochybně vadí, že nejsem kdykoliv k mání, jak jsem byla dřív. To ovšem není pro mě důvod, abych rezignovala na partnerský život, protože si s partnerem rozumíme a je nám spolu dobře. Nejmladší vnučka navíc získala dědečka, kterého by jinak neměla vůbec. Starší už jsou velcí a navíc s dědečkem vyrůstali pod jednou střechou, takže můj parner je pro ně "náhradní dědík".

Krátké, výstižné, potěšující. :-)

Ráda bych viděla na vlastní oči. Ale budu mít ještě někdy odvahu vydat se na Djerbu? V jakém světě to žijeme? Je mi smutno.

Mám tuto herečku docela ráda. Myslím, bohužel, že dnes už má ten úsměv díky plastikám i ve spánku. Přeji jí hodně zdraví.

Nejhorší je , když ještě k tomu prší. Ulice jsou nerovné a řidiči pospíchají, Kaluže stříkají až k domům, chodec nemá kam uhnout. Včera jsem si to užívala.... Ale setkala jsem se při nákupu s ochotou pomoci právě od mladých, vrstevník mě surově odbyl.

Je to správný počin, kdo má nazbyt, přispívá.Hezké, že se zapojí i děti, ale vydělávají na tom většími příjmy řetězce. Ty by měly především banku naplňovat.