Zuzko, přestože jí děláš hezkou reklamu, přemýšlím, jestli by mě někdy napadlo tam jet. Tvoje zkušenosti jsou zajímavé.

U nás asi také nic moc, ale odpoledne volala kamarádka, ať si přijdeme na václavky, že jich mají plnou zahradu. Bydlí ve městě, daleko od lesa, ale kdysi porazili ořešák a ony zřejmě žijí na kořenech, které po něm v zemi zůstaly. Takže zítra máme václavkový guláš. :-)

Když jsem se na začátku 8. třídy přestěhovala do jiného města, nebylo mi v nové třídě lehko. Uvítala jsem, když se ke mně záhy jedna dívka přihlásila jako kamarádka. Věřila jsem jí. Brzy se mi dostal do rukou papírek, na kterém psala jiné dívce, jaká jsem hrozná, jak vypadám a jaké nosím nemožné hadry. Hodně jsem plakala, měla jsem i tak nízké sebevědomí. Ještě nedávno jsem měla kolegyni, s níž jsme si řekly řadu osobních věcí. Pak, když jsem ji někde hájila (ostatní ji moc nemuseli), mi jeden starší kolega řekl (pravda, nemusel, ale řekl): A Vy si myslíte, že Vám přeje? To byste se divila, co o Vás říká, a jako ženě by se Vám to rozhodně nelíbilo.... No, je to tak. Jako lidé si mnozí nevyhovujeme, nezamlouváme se jeden druhému, což je přirozené, mnohdy se přímo nesnášíme. Je lépe se nechat být a jít si z cesty. Někdo je výbušný, vzplane a nadává, ale je rovný. I to je dobré. Ale ten med a jed je horší.

Zatím (ještě?) s nordickými holemi nechodím, protože si říkám, že bych se na ně příliš spolehla a byla bych čím dál pohodlnější. Ale chápu, že při výraznějších pohybových problémech to je velká pomoc.

I romány z mafiánského prostředí zaplňují část naší knihovny. Puzo byl vynikají spisovatel a jeho knihy se čtou jedním dechem. Nyní dávali v TV zfilmováný snímek Kmotr. Brando, Pacino i De Niro byli nepřekonatelní, a doprovod té krásné melodie - super. Film znám sice nazpaměť, ale jeho další pokračování si příští úterý na TV NC nenechám "ujít".

Jsem nadšená, Danuše děkuji! Ještě teď , po shlédnutí, jsem si to užila. Dámy byly krásné , slušelo jim to neuvěřitelně . Nemůžu uvěřit, že tento malý, ale kouzelný obchůdek nabídl tolik variant oblečení, doplňků a ty šátky! Jsem šťastná, že jsem se mohla na tom podílet. Děkuji všem.

Je to nádhera, kterou tolik cizinců obdivuje a Prahu navštíví ! Snad doufejme , že i i my ! Moc se na to těšíme.

Hanko, děkuji za přiblížení, fotografii afghánské dívky znám. Velmi ráda bych na výstavu šla, ale mám to "maličko" z ruky.

Vítej v Praze,Vando! Začínají Ti běžné "povinnosti",snad hodně příjemné, ale i časově náročné, které známe všichni, co máme vnoučata. A jak to Ty brilantně a humorem Tobě vlastním popisuješ. Držím palce, at vše zvládneš a zbyde Ti čas i na ostatní naplánované aktivity ve Tvé milované Praze.

Ještěže ten Van Persie vstřelil první gól do vlastní branky, kdyby se, nedej Bože, trefil i s prvním gólem do naší branky, tak by to pro nás taková sláva nebyla. Ale tomuto nerozumím: "Poslední úspěch české reprezentace na ME ve fotbalu byl v roce 2004 pod vedením Karla Brücknera v Portugalsku, tehdy jsme byli třetí a bronz získali také Nizozemci." To jsme se o ten bronz s Nizozemci rozdělili? To víš fotbal já zrovna nemusím, ale četla jsem pozorně.

Zajímavé tipy na výlety.

Paní Hano, píšete velmi pěkné články, přečetla jsem si je na vašem profilu a máte můj hluboký obdiv.Osobně bych vás ráda poznala.Váš poslední článek nemusí být jen snem seniora.Mnoho jich znám že žijí velmi pěkně, užívají si cestování, pohody a jsou smířeni se svým věkem.Na svých cestách potkávám právě tyto seniory a tvoří převážnou část zájezdů.Myslím,že na stáří se člověk musí připravovat od mládí - zní to jako fráze, ale je to skutečnost.Bohužel z malého důchodu asi nelze podnikat nic závratného.To plně chápu.

Dobrý den, "láska se sklouzla,láska se měje a láska se dívá".Od těchto vět odvozená další krásná slova. Báseň, která potěší v deštivém, pošmourném dni.

Opět jedna z krásných básní a obrázky krásných kočenek jen dokreslují atmosféru.

Vyzkoušeno na vlastní ponožky?

Jano, jsi dobrá, 1* ! Hezky se to četlo a přeji ti hodně dalších hezkých zážitků. Díky !

To je chvályhodné, protože na Masarykově nádraží už je pamětní deska se jmény těch zaměstnanců Čs. drah, kteří za války zahynuli, ať už v domácím nebo zahraničním odboji. Je mezi nimi i starší bratr mého někdejšího již nežijícího kolegy, Jan Vella, pilot RAF, který je pohřben v Brookwoodu.

To by se mi moc líbilo. V Muzeu Hlavního města Prahy byla loni výstava k historii skautingu, to bylo také moc zajímavé, hlavně deníky různých oddílů. A naproti tomu ten fakt, jak je naráz zrušili a některé převedli pod Pionýra.

Prima, že jste odešla od takové zátěže, když si domácí nerozumněli s vlastními, jak by mohli s cizími. Škoda energie ! Dopadlo to dobře :-)

Pěkné zpovídání. Zajímalo by mne, v jaké cenové relaci se modely pohybují. Mám také pár let jeden bílý kožíšek, se kterým se stejně jako paní Zdeňka, nedovedu rozloučit. Ale letos asi "půjde". Do obchůdku bych se ráda podívala, ale je jaksi poněkud "z ruky".