Moc hezká zahrádka. Prostor je maximálně využitý.

Byla bych raději, kdyby nezvyšovali důchod, ani ceny.

Kde jsou ty časy, kdy mi bylo sedmnáct, měla jsem dvě sukně a nosila tu čistou! Teď opravdu civím do skříně, něco vylosuju, vypochoduju ven a rozjímám, že jsem si měla vzít něco jinýho. Přitom věřím, že většině lidí je ukradený co mám na sobě.

Není nad to být nekuřák. Ale ani soužití s kuřákem není bez rizika.

Moc hezky se to četlo. Zatím nevím, kdy ty svoje "rarášky" uvidím.

To je opravdu nádherné!!!

Mě se taková setkání moc líbí, naposled jsme se jako širší rodina sešli při "kulatinách" hned tří z nás - manžela, syna a mne. Bylo to pěkné a těším se na další příležitost.

A na tohle opravdu někdo odpovídá?

Fejetony Lucie Šilhové znám už dlouho a mám ráda i její knížky. Hlavně se mi líbí její smysl pro humor a umění udělat si legraci i ze sebe samotné. Těším se na její další fejetony i rozhovory. A teprve teď hodnotím: ****** Asi jsem se předtím nevědomky uklepla. (-:

Danielo, děkuju za tip na příjemně strávené odpoledne v Praze. V červnu se tam chystáme, ráda si zavzpomínám na ztracené mládí...

Moc se mi líbí tvé vzpomínky, mám podobné na pobyt u babičky, synovec dělá strom života a často mne zpovídá, vzpomínky se mi vrací. A je milé, že je chce někdo slyšet.

V podstatě souhlasím, jen pro sebe bych ty verše trochu upravila: "Živote, posečkej, vždyť slunce ještě září," tak ještě na chvíli kupředu mě hledět nech. Jen tak si žít a nemít v hlavě stáří, vždyť zcela stačí stará být.

Díky za dobrou zprávu, těším se na příspěvky.

Moc pěkné. Historická vozidla mám ráda, pravidelně jezdím na začátku května do muzea v Roztokách u Prahy, kde má přehlídku Veteran Car Club.

:-) :-) :-)

Ve stáří se smějeme i tomu, co bychom v mládí nazvali slovem "trapné" . Včera jsme se smály s kamarádkou jako bláznivé, když jsem odkráčela s jejími klíči.. Odemykala jsem vchod jejího domu a ona před bytem hrabala v tašce klíč. Došlo mi to až před vchodem, že klíče, co svírám, jsou její.. Chlámyly jsme se tomu.... Hani, ráda se s tebou zasměji..

Velmi zajímavý článek o tom jak se dobrý úmysl může zvrtnout a že ne všechno o čem se píše v praxi funguje.

Archeologie je velmi zajímavá věda. A jak je vidno, také se rozvíjí a modernizuje.

Téměř celý svůj život jsem žila společně se psy. Už jako dítě jsem se narodila do rodiny, která si život bez psa nedokázala představit. A byli to u rodičů vždy jen tzv. voříšci, se kterými jsem si hrávala, a pomáhala se starat pak o štěnátka, která se vždy pak rozdala po vesnici či po okolních vesnicích. Ze svého dětství mám spoustu fotek, kde jsem obklopená třeba i sedmi pestrobarevnými štěnátky. Pamatuji si dokonce jména pejsků, která mě provázela životem. Byla to Šipka, Bella, Žolinka a poslední pes byl Rek. Po své svatbě a stěhování k manželovi si na moji přítomnost zvykal Brok, a pak si manželovi rodiče pořídili Tapku se kterou si hrály naše dcery. Když jsme se odstěhovali do paneláku, tak asi 7 let jsme byli bez psů, ale protože nám dost pejsek chyběl, tak jsme k dětem pořídili prvního pejska s PP a rasy bolonský psík. Jmenoval se Ben. Zemřel v roce kdy se vdávala naše prvorozená dcera a po její svatbě jsme si místo Bena pořídili psa Chipa, po jeho uchovnění fenku Marilyn a po ní jsme si nechali do chovu její dceru Boničku. Všichni 3 jsou stále platnými členy naší domácnosti a všichni včetně vnoučat je ty naše chlupáče bezmezně milujeme. A těch psích kousků co už vymysleli....Ale nutno říci, že to také něco stojí. Jak časově tak také finančně a je opravdu třeba zvážit, zda na pejsky či jiné mazlíčky budeme mít čas, a finance. A potřebují také velkou spoustu lidské lásky, kterou rádi budou opětovat.

Moc hezky spojené vzpomínky s varováním. Ty ošklivé věci se ale jenom převalují a bohužel padají vždy na namazanou stranu. Tuto Gottovu píseň také miluji.